Tenhle díl věnuji hankavranova :) tak se nechte překvapit, kdo bude příště:P -MB
__________________________
Matty mě nechal a já pokračovala v chůzi dál.
Došla jsem až kě stánku s Hot Dogy. Usadila jsem se na lavičku. Lokty jsem si opřela o stůl a ruce jsem schovala do dlaní. „Co se děje?“ Uslyšela jsem hlas přicházející ze stánku, byl to ten kluk, co mi prodával Hot Dogy. Popotáhla jsem a podívala se na něj. „Trable s klukem.“ Vzdychla jsem si a podívala se na něj. „Co proved?“
„Řekněme, že kvůli někomu musíme skrývat to, že spolu chodíme a on to vzal až nějak moc vážně. Teď se plazil po nějaký rudovlásce a celkem dost mě to vzalo…“
„Vasdim se, že to byla Kitty.“ Zakroutil očima. „Nicméně, je to hnus. Neměl by to spíš pochopit?“ Nadzvedl obočí. „Já si myslela, že to pochopí, ale má svou hlavu…“
„Kirsty!?“ Že by přišel s omluvou? Otočila jsem se po Derekovi. „Co chceš?“ Vyprskla jsem a zvedla se z lavičky. „Mluvit s tebou.“ Přišel ke mně. „Pokud máš hodně dobrý vysvětlení proto, cos právě udělal, vyslechnu ho. Pokud ne, běž do háje.“ Založila jsem s ruce na prsou. „Pojď.“ Chytl mě kolem ramen, ale já se mu vysmekla. Šla jsem na parkoviště, když jsem viděla jeho auto, zamířila jsem k němu. „Tak mluv…“ Zastavila jsem se. „Vím, že jsem udělal pěkně hnusnou věc.“ Vzdychl si. „Hlavně že to víš…“
„Mrzí mě to. Prostě mam sovu hlavu a nemůžu pochopit, že to musíme skrývat. Chvilku si myslim, že je to v pohodě, že to bez tebe zvládnu, ale pak se ve mně probudí druhý já, které říká, že to tak nemam nechat bejt….“ Říká se, že tomu koho milujete, dokážete odpustit vše a já to zase udělala… „Proč ti vše odpustím?“ Sklopila jsem pohled. „Už mě to nebaví. Neumim ti neodpustit, protože to nechci ještě víc zhoršit, pak si vždy připadam jak srab…“ Pokračovala jsem.
„Srab jsem tu já, když udělám takovýhle svinstvo jen kvůli tomu, abys žárlila…“ Žárlila? „Kvůli žárlivosti?“ Podívala jsem se na něj.
„Chtěl jsem vidět, jak se zachováš. A navíc, pokud říkáš, že to máme skrývat, musim pro to něco dělat, i přes to že…“ Odmlčel se. „Přes co?“ Nadzvedla jsem obočí. „Dobře, vím, že mi ty slova nemusíš oplatit, ale… Miluju tě.“ Tak mě zaskočil. Polilo mě horko, celá jsem se začala třást, vyrojil se mi úsměv, zrychlil se mi tep a ti motýlci v břiše byly tak hrozní. „Já tebe taky Dereku…“ Vyklouzlo mi bez rozmyšlení z úst. „Vážně?“ Přistoupil ke mně. „Ano. Došlo mi to už dávno. Jen jsem se ti to bála říct, protože jsem si nebyla jistá, jestli mi řekneš odpověď, kterou jsem chtěla slyšet.“ Derek mě uchopil za ramena. „Taky jsem si nebyl jistý, ale před pár dny mi to došlo. Vždyť vše co ve mně vyvoláváš, ve mně žádná holka vyvolat ještě nedokázala. Říkal jsem ti to…“ Úplně jsem z hlavy vypustila ten incident a soustředila se jen na něj. Jeho ruce mi sjely na boky a já ho chytla kolem krku. „Jen prosím nechtěj, abych žárlila.“ Zasmála jsem se. „Už nikdy.“ Políbil mě do vlasů. „Nebudeme to skrývat, kašlem na to.“ Táta mi byl momentálně někde. Nemůže mi překazit první lásku, to nejde. „Ale co tvůj táta?“
„No, jen on to nesmí zjistit.“
„Chápu…“ Kousek jsem se od něj odtáhla a koukala mu do očí. „Miluju tě. To je taková úleva, když to můžu říct.“ Zasmála jsem se sama sobě. „To mi povídej. Zvlášť, když si první holka, která to ode mě slyší.“ Tohohle jsem si taky hodně vážila.
„A ty zase první kluk, kterému jsem to řekla.“ Usmála jsem se. Zavřela jsem oči a jemně našpulila rty. Derek mě políbil.
„Lidi, serte na to, strhla se bitka!“ Zavolal po nás něčí hlas. S Derekem jsme se na sebe podívali. „Kdo?“ Zeptali jsme se. „Nějakej blonďák s Rickym…“ Matty, do háje. „Dělej.“ Popadla jsem Dereka za ruku a běželi jsme ke hřišti. Matty se zrovna nacházel pod Rickym, který mu dával do tlamy. „Ricky, vypadni od něj!“ Přihnala jsem se k nim. „Bro, nech ho.“ Derek Rickyho chytl za rameno a shodil ho z Mattyho. „Matty, co se stalo?“ Dřepla jsem si k němu. „Ten debil se začal navážet do Amber…“ Posadil se a setřel si krev z nosu. „Říkala jsem, ať se na něj vykašle, ale neposlechl.“ Teď u nás byla i Am. „Ricky, tohle sis u mě posral na hodně dlouhou dobu!“ Sykla jsem na něj. Chytla jsem Mattyho za ruku a pomohla mu na nohy. „Jsem tak dojatý…“ Ricky si přiložil pravou ruku na srdce. „Kecam, je mi to u prdele.“ Zakroutil hlavou a odešel. „To je takovej kripl!“ Zanadávala jsem. „Jdeme za Darrenem a Rosie.“ Zapomněla jsem na Dereka a vydali jsme se za nima.
„Jo, běž si.“ Zařval na mě v půli cesty. „Super.“ Řekla jsem si pro sebe a zakroutila jsem očima. „Běžte napřed.“ Oba mě obešli a šli. Otočila jsem se na Dereka.
„Jsem tady s nima…“ Vrátila jsem se opět k němu. „A já s nima.“ Ukázal za sebe. „Tak co řešit.“ Nadzvedla jsem ramena. „Asi nic…“ Povzdychl si. „Tygře běž.“ Pohladila jsem ho po paži. „Do kdy tu budeš?“
„V sedm musim být doma.“
„Tak v půl šesté se sejdeme tady.“ Políbil mě na tvář. „Dobře.“ Zase jsem odešla.
Rozeběhla jsem se a dohnala jsem Amber s Mattym. „Sakra, nechala jsem tam tašku.“ Plácla jsem se po čele. „Nenechala.“ Amber mi mou tašku podala. „Děkuju.“ Vzala jsem si ji od ní a přehodila si její popruh přes rameno. „Matty, si v pohodě?“ Chytla jsem ho kolem ramen. „Jo.“ Usmál se. „Nechtěla jsem, aby se ti něco stalo…“
„Jsem v pohodě prde.“ Jak mi to oslovení chybělo.
Došli jsme k jakési dlouhé zdi, u které stálo tak 5 kluků a každý si sprejoval svoje. Udivovalo mě, že ta stěna byla spíše bílá, než popsaná a pokreslená různými věcmi. „Jak dlouho, že tu ta stěna stojí?“ Zeptala jsem se udiveně Am. „Je tu taková tradice.“ Zasmála se. „Po dvou dnech se vždy ta stěna natírá na bílo, aby se zase mohlo sprejovat.“ Tohle někoho bavilo?
„Jakej tupec by to mohl natírat…“
„Já.“ Ozval se něčí hlas a já rázem zrudla. Otočila jsem se na vyššího potetovaného kluka se slunečními brílemi na očích. „Promiň…“ Vyběhlo mi z úst. Cítila jsem se trapně. „V pohodě.“ Máchl rukou. „To tě baví? Natírat to?“ Optala jsem se. „Celekem i jo.“ Pokrčil rameny. „Ahoj Chade…“ Konečně tu byli Darren s Rosie.
Darren si dal s tím klukem, nejspíše se jménem Chad, jakýsi pozdrav a Rosie se s nim objala. „Koho jste si to sebou přivedli?“ Poukázal na mě a Mattyho. Amber zřejmě znal. „To je Kirsty a…“ Vypadlo mu Mattyho jméno. „Matty…“ Doplnil ho. „Promiň…“ Darren poníženě sklopil hlavu. „To je v pohodě.“ Matty se na něho usmál. „Chlape, co se ti stalo?“ Pohlédl mu na obličej. Já ihned s ním. Matty měl u nosu pořád krev. „Dostal jsem přes hubu.“ Zasmál se. „Tady máš.“ Rosie mu podala papírový kapesníček. „Od koho prosim tě?“
„Ricky!?“ Informoval ho s nejistotou, jestli říká jeho jméno správně. „Jo od Rickyho.“ Am poznala, že si nebyl jistý a tak ho ujistila. „Co měl zas za problém?“ Darren si založil ruce na hrudi. „Navážel se do Amber, tak jsem se jí zastal a dopadlo to takhle.“ Začal si kapesníčkem z nosu stírat krev. „Amber, co ti zas říkal?“ Povzdychl si Darren.
„Znáš to…“ Mávla rukou. „Je to kripl. Tak jo, radši změníme téma nebo budu mít chuť mu rozbít držku.“ Rosie ho chytla za rameno. „Miláčku, uklidni se. Nemluv tak.“ Políbila ho na krk. „Promiň.“ Zakroutil očima a potom nám věnoval vtipný otrávený úsměv. „Stihl jsem nám zabrat támhle ten kus zdi…“ Ukázal na čistý tří metrový kus zdi, na úplně druhé straně od nás.
Vydali jsme se tam. Darren si ze zad sundal batoh. Ve škole ho neměl, takže jsem typovala, že v něm budou spreje, o kterých Rosie mluvila. Postavil ho na zem, sehnul se a rozepnul ho. „Kdo chce zelenou?“ To jsme měli vážně sprejovat s ním? „To máme sprejovat s tebou?“ Vyslovila jsem nahlas. „No jasně, proč si myslíš, že jste tady? Tak kdo chce zelenou?“ Odběhl od tématu a zeptal se znovu. „Já!“ Přihlásila se Am a zelený sprej si od něj vzala. „Modrá?“ O tu se postaral Matty. „Růžová… tak ta je tvoje Rosie.“ Zasmál se a Rosie podal sprej s růžovou bravou. Ona ho za to políbila na rty a odešla ke stěně. „Tak Kirsty. Černá nebo fosforově oranžová?“ Nadzvel obočí. „Mm, černá.“ Řekla jsem po krátkém uvážení a vzala si ji od něj.
„A co se většinou sprejuje? Nejsem zkušená.“ Zasmála jsem se. „Nápisy, obrázky… Cokoliv tě napadne.“ Přistoupil ke kousku volné zdi vedle Rosie. Já si stoupla nakonec vedle něj.
Co říkáte na to, že si to konečně Derek s Kirsty přiznali a řekli si to do očí?^^
ČTEŠ
Menaced Life
RomanceSedmnáctiletá Kirsty Lovell je donucena odstěhovat se ze svého milovaného Londýna do Los Angeles v Californii. Kirsty musela opustit nejlepšího kamaráda, kterého bere jako svého bratra a to pro ni bylo nejtěžší. V L.A. nastoupí do školy, kde ihned...