Menaced Life

50. Tati dost!

Díl věnuju ChristineDe:) -MB

__________________

I s Derekem mířili k nám. Co jsem měla Derekovi říct? Rickymu jsem slíbila, že se mu o ničem nezmíním, ale bála jsem se, že Derek bude mít strach a bude vyzvídat. „Jsi v pořádku?“ Přispěchal ke mně. „Jsem. Co, co je s madam Cooke?“ Zeptala jsem se. „Díky bohu měli protilátku. Odvezli ji do nemocnice. Bude v pořádku.“ Tak hrozně se mi ulevilo. „Děkuju.“ Pošeptala jsem směrem k nebi. „A na ty pavouky za chvilku někoho pošlou.“ Dodal.

Jelikož už se nikdo nemohl vrátit dovnitř, všichni odjeli domů. Ricky jel s nějakýma holkama a Dereka tam nechal na holičkách se mnou, Mattym a Amber. Darren s Rosie zmizeli ani nám to neřekli. I tak se mi zdáli ten večer nějací podráždění. Možná to bylo tím, že jsem je viděla jen, když u mě stál Derek. 

S Derekem jsme stáli u jeho auta, zatímco nás Amber s Mattym nechali osamotě a seděli na kamenném patníku kus od nás.

„Dereku, děkuju ti za to, co si pro mě dnes udělal.“

„Neděkuj. Zasloužíš si to. Můžu ti už sundat tu škrabošku? Roptyluje mě.“ Zamračil se a po mé škrabošce natahoval ruce. „Opatrně, není má.“ Přikývl. Chytl její okraje a pomalu mi ji přetáhl přes hlavu. Poté ji položil na auto. „Hned je to lepší.“ Usmál se. „Na ten tanec nezapomenu.“

„Nemluv už.“ Chytl mě za zátylek a mou hlavu si jemně přitáhl k té své. Druhou ruku mi položil na záda.  „Dereku, já jen… Je mi zima.“ Ihned se ode mě odtáhl. Pravou rukou jsem se hladila po levé paži, aby se mi trochu zahřála. „Vydrž.“ Sundal si ze sebe tmavě modré sako, zdobené zlatými slzičkami. Přehodil mi ho přes ramena. „Děkuju.“ Pousmála jsem se. „Není zač, teď už mě ale polib.“ Zahihňala jsem se a přitáhla si ho k sobě. Čelo si opřel o to mé a jemně jsme o sebe třely nosy. Už jsem ho ale vážně chtěla políbit. Malinko jsem naklonila hlavu a setkala se s jeho rty. Měl je tak chladné, ale jako vždy hrozně hebké.

Jazykem jsem mu vklouzla do úst. Nesoustředila jsem se na nic jiného, než abych si jemně pohrávala s jeho jazykem a jednou rukou mu opět prohrabávala vlasy. „Miluju tě.“ Zašeptal mi do rtů a kousek se ode mě odtáhl. „Já tebe víc…“ Chystali jsme se znovu políbit, ale nestihli jsme to. „Vypadni od mé dcery!“ Otec!? Co tu dělal? Dereka chytl za rameno a odtáhl ho ode mě. „Tati nech ho pr….“ Otočil se na mě s rozzuřeným pohledem a já veděla, že mam zmlknout. Ihned pohled odvrátil na Dereka. „Neřekl jsem ti snad dost jasně, že se od ní budeš držet dál!?“

„Já vám dost jasně řekl, že ji miluju…“ Museli spolu mluvit jindy, protože na té stanici se nic takového neodehrálo. „Kdy jste spolu mluvili!?“

„Tvůj otec věděl jako první, že tě miluju.“

„Cože!?“ Vyštěkla jsem. „Ani neví co ta slova znamená!“ Zavrčel táta. „Já se od ní ale držet dál nehodlám!“ Derek udělal krok ke mně a táta ho uděřil do obličeje. „Tati ne!“ Otočil se po mně, vrazil mi facku a sako, které mi Derek pučil ze mě spadlo na zem. Chytla jsem se za tvář. Dereka strčil na zem. Sedl si na něj a začal ho pěstmi mlátit do tváře. „Tati, dost, prosím!“ Prosila jsem se slzami v očích. „Tati!“ Už jsem plakala. Nepřestával Dereka tlouct a já se bála, že tím tak způsobí jeho konec. Tenhle člověk, že je právník? „Pane Lovell, nechte ho!“ Matty otce chytl za ruku, ten se po něm ohnal a málem mu vrazil pěstí do břicha. Naštěstí se Matty včas pustil a ustoupil od něj. „Tati nech ho!“ Plakala jsem, tak moc. „Vypadni do auta!“ Ukázal na jeho auto. „Nech ho ale být!“ Žadonila jsem. „Vypadni do toho auta!“ Zvedl se. „Nejdu, nenechám ho tady!“ Naštval se ještě víc. Popadl mě za ruku, skoro ji drtil, a táhnul mě do auta. Matty běžel hned za námi. Táta otevřel zadní dveře a strčil mě dovnitř. „Matty si přiseld ke mně. Táta zabouchnul dveře, nasedl za volat a nastartoval. Nebral ohled na to, že Dereka tam nechal v bezvědomí, nebo na to, že já jsem ho nenáviděla a plakala jsem jako nikdy před tím. Prostě nastartoval a jel pryč.