„Kirsty, vstávej.“ Slyšela jsem mámin hlas. Pomalu jsem otevírala oči. Byla jsem ve světlé místnosti, všude kolem mě pípaly přístroje. Podívala jsem se na svou ruku, ze které vedlo několik hadiček, včetně kanyly. Zvedla jsem nechápavý, zmatený pohled k mamce, která měla skleněné oči, ale úsměv na tváři. „Ahoj zlato.“ Políbila mě na čelo. „Co se stalo?“ Zachraptěla jsem. „Srazilo tě auto. Upadla si do bezvědomí.“ Auto? Tak auto to určitě nebylo. Tuhle historku musel mít na svědomí jen jediný člověk... „Kde je Derek?“
„Tady jsem.“ Stál mezi dveřmi s upřímným úsměvem, ten už dokážu rozeznat. Ale i tak se pod ním něco skrývalo. Byl rád, že jsem se vzbudila, ale určitě byl neklidný. „Jak dlouho jsem spala?“ Volnou rukou jsem si promnula oči. „Několik hodin.“ Odpověděla mi mamka. „El, můžeš nás tu nechat?“ Poprosil ji Derek. „Och, jistě.“ Postavila se. Než však odešla z místnosti, ohlédla se po mě. „Díky bohu, že jsi v pořádku.“ Vydechla a pak odešla. Derek za ní zavřel dveře.
„Tygře, to asi nebyla jen děsivá noční můra, že?“
„Ne, to nebyla.“ Vzdychl si a sedl si na kraj postele. „Mam i pamatáku.“ Zalovil ve své kapse a pak mi před očima rozevřel ruku. Byla v ní kulka. V tom mi došlo, že od té doby, co jsem si lehla vedle něj a padla do mdlob, si nic nepamatuju.
„Co se tam pak stalo?“ Derek se podrbal na zátylku a spustil: ,,No..."
„Tati, musí do nemocnice!“ Vychrlil jsem na něj, když bylo po všem. Několik mrtvých mužů leželo na zemi, zbytek uprchl. „Dereku...“ Zakroutil hlavou. „Poldové tu budou každou chvíli. Musíš utéct.“ Řekl jsem mu.
„Ne, už neuteču.“ Pousmál se. „Je na čase, aby někdo z rodiny nesl následky.“
„Ne, tati, to ne!“ Křikl jsem. „Nemůžeš do vězení.“ Nemohl jsem si představit, kolik let v té chladné cele stráví. Já nechtěl, aby tam šel. „Synu, poslouchej.“ Přiložil mi ruce na ramena, nadechl se a zahleděl se mi hluboko do očí. „Celý život se tímhle naše rodina živí, ale je na čase to zastavit. Je na čase, zlepšit nám pověst a to můžeš zajistit jen ty. Dereku, já vím, co dělám. Podáme všem zprávu, že končíme a už nikdo z nás nebude žít ve strachu. Já půjdu na spravedlnost, jsem připravený tomu čelit.“ Poprvé za celý život jsem v tátovi viděl kus něčeho, na co jsem byl pyšný. Věděl, že dostane několik let, ale dělal to pro nás. „O Sam se postarám, i o dědu.“ Slíbil jsem. „Jsem na tebe hrdý synu.“ Vtáhl mě do objetí a mě zahřálo u srdce. Poprvé za život mi řekl, že je na mě hrdý a já byl hrdý na něj. „Běž a postarej se o svou milovanou. Já tu počkám na spravedlnost.“ Odtáhl mě od sebe. „Mám tě rád tati.“
„Já tebe. Už běž.“ S povzdechem jsem přikývl a sehnul se pro Kirsty. Nabral jsem ji do náruče. Její krásu zohavovalo několik pohmožděnin a modřin. Zažila si peklo, ale já byl připraven to odčinit. Nebýt mě, nikdy by se jí to nestalo. Jen díky mě byla v ohrožení a já se zapřísáhl, že udělám všechno proto, aby od té chvíle, byla dočista v pořádku a nic se jí už nestalo.
Poté co jsem s ní vyšel ven z budovy, všude už stály policejní vozy. Několik policistů u nich klečelo s pistolemi v ruce. „Potřebuje do nemocnice.“ Zvlolal jsem. „Prosím...“
Derek mi odvyprávěl celý děj, když jsem byla v bezvědomí. „Takže je konec?“ Pochopila jsem. Přikývl. „Už nebudeme žít ve strachu. Už je všechno dobrý.“ Chytil mě za ruku. „Všechno mě tak mrzí Kirsty. Tak strašně moc.“
„To mě taky.“ Z koutku oka mi unikla slza. „Miluju tě.“ Vydechl a sklonil se mi k tváři. „Já tebe.“ Políbili jsme se...
Tímhle to ale zcela nekončí, brzy nashle.
Kirsty Lovell
Jak Kirsty říká, tímhle to nekončí:) Konec je rozevřený schválně:) Kdyby nebylo pokračování, určitě bych to zakončila jinak:)
Takže vám nehorázně moc děkuji, že jste těch 114 dílů a 25 pohledů Dereka, 1 pohled Amber a 1 pohled Rickyho se mnou přežili:D:) Ani nevíte jak si toho vážím^^ Když se mi Menaced Life podaří vydat, vy tam budete mít hodně velké poděkování! :) Jste největší zlatíčka♥
Možná se vám konec nelíbí, já sama si taky nemyslím, že celý příběh je bůh ví jak skvělý, ale skromnost patří k mému já, takže si to ani nikdy u žádného budoucího příběhu myslet nebudu:)
Už pracuju na traileru pro Menaced Life 2. Jeden už jsem měla hotový, ale chci ho předělat:D:) Takže, až tu bude, dávejte pozor:P :D
Mockrát vím za všechno děkuju♥ Miluju vás♥ -MB
ČTEŠ
Menaced Life
عاطفيةSedmnáctiletá Kirsty Lovell je donucena odstěhovat se ze svého milovaného Londýna do Los Angeles v Californii. Kirsty musela opustit nejlepšího kamaráda, kterého bere jako svého bratra a to pro ni bylo nejtěžší. V L.A. nastoupí do školy, kde ihned...