Menaced Life

***Pohled Dereka***

Tenhle díl se mi asi moc nepovedl:/ ale tak uvidíte :) -MB

_______________________

Úterý, konečně jsme si to měli vyřídit s těma buzerantskejma fotbalistama, kteří otravovali malou Nataly. Vypadnul jsem z domu a zanedlouho jsem se ocitnul v autě. Jel jsem pro Rickyho. Hned nasednul a zabouchl dveře. „Dneska se mam chuť rvát.“ To byla jeho první věta. „Tak to jsme dva.“ Zachechtal jsem se. Vyjeli jsme ke škole a po nějaké době jsem konečně parkoval na mém místě na parkovišti. Vystoupili jsme z auta, zamknul jsem ho a rovnou jsme si to namířili na školní hřiště. Roztleskávačky mají vždy uvolnění z hodin, protože musejí zkoušet. A fotbalisti se připravovali na dnešní zápas. U nás na škole se hrajou i rugby, ale přednější tam je obyčejný fotbal.

Ocitli jsme se na hřišti. „Ty roztleskávačky mě budou rozptylovat.“ Ricky si skousnul ret. „Mně stačí Kirsty.“ Vážně jsem to řekl? No, asi jo. Zahlédl jsem Nataly se skloněnou hlavou a zrovna procházela mezi těma debilama. „Nastal náš čas.“ Poplácal jsem Rickyho po zádech a zrychlili jsme chůzi, abychom co nejdříve bili u Nataly. Čím více jsme se blížili, tím více jsem slyšel dost ošklivé narážky na Naty. „Tak co krásko, vykouříš mi!?“ Zařval po ní jeden. Ricky si naschvál odkašlal. „Můžeš to zopakovat?“ Řekl celkem poklidným tónem. „A jéje, starší bráška je tady.“ Zasmáli se. „Chlapečku, strefuješ se mi do sestry, nevybral sis tu správnou.“ Mrknul na něj. „A co ty s tim uděláš?“ Nadzvedl obočí. „Řekněme, že máš tři vteřiny na to, abys zdrhnul, nebo se probudíš v nemocnici.“ Celý fotbalový tým se rozesmál. „Kluci, tak kdo si do ní zasune?“ Ozval se někdo vzadu a to pořádně nasralo mě. „Zopakuj to!“ Namířil jsem si to směrem, odkud se hlas ozýval. „Ptám se, kdo si do ní zasune.“ Konečně jsem ho viděl. Frajírek Grance, jak jinak. „A to říká zrovna ten, který si honí u obrázků své matky.“ Začal jsem se do něho strefovat. „Pojedeš mi do mámy?“ Sevřel ruku v pěst. „Tak co, kterej pasák jí má na starosti teď?“ Na tváři mi přistála jeho pěst. „Tak to sis posral kamaráde.“ Chytnul jsem se za tvář a se smíchem jsem se podíval na něj. „Na Restona si dovolovat nebudeš!“ Udělal jsem krok k němu a pouhým dotykem jsem ho strčil k zemi. „C-co si my-myslíš, že seš?“ Vykoktal ze sebe. „Momentálně? Tvá noční můra!“ Nakopnul jsem ho do břicha. „Sračko!“ Chtěl jsem ho nakopnout znovu, ale někdo mě chytnul za ruce. Chtěl jsem se jim vyškubnout, ale drželi mě dva a to dost pevně. „Jen si do něj bouchni.“ Povzbuzovali Grance. „A rád.“ Vyskočil na nohy. Dal mi pěst přímo do véčka, což mě donutilo sehnout se. Následovně mě nakopnul do břicha a dal mi další pěst do tváře. Měl jsem vztek. Taky kdo by neměl. Sebral jsem všechnu sílu a těm dvou jsem se vyškubnul. Oba dostali to, co si zasloužili a teď jsem se zase mohl věnovat jemu. „To si neměl dělat.“ Napřáhl jsem nohu a kopnul jsem ho do hrudi. Když se povalil na zem, sednul jsem si na něj a začal ho mlátit. „Dereku nech ho!“ Zakřičela na mě Nataly. „Pomož Rickymu, prosím!“ Z jejího hlasu jsem rozpoznal, že pláče. Pohled jsem věnoval Rickymu, který ležel na zemi a ti zmetci se střídali o to, kdo ho nakopne. Vstal jsem a rozběhnul se po nich. Skočil jsem po prvním, který se namanul. „Nejlepšího kámoše, mi mlátit nebude.“ Jediná pěst ho odrovnala. „Tak to by stačilo!“ Slyšel jsem známý hlas. Ředitel, doprdele. „Reston, Grace, Black, sourozenci Creelmanovi a Simpson, do ředitelny!“ Nakázal nám. Vyskočil jsem na nohy a šel jsem k Rickymu. Podal jsem mu ruku a pomohl jsem mu na nohy. „Si v pohodě brácho?“ Měl jsem o něho starost, stále se držel za břicho. „Možná.“ Vyšel z něho slabý hlas. Podepíral jsem ho a šli jsme do školy. Nataly šla vedle mě. „Nechtěla jsem, aby to skončilo přesně takhle.“ Povzdechla si. „Stálo nám to za to. Nikdo ti nadávat nebude.“ Mrknul jsem na ni. „To si jen myslíš.“ Black si asi myslel, že ho neslyším, když to vypadlo z jeho úst. Akorát jsme zašli do školy. „Nataly, podrž ho.“ Nataly se se mnou vystřídala a Rickyho podepřela místo mě. „Přesně kvůli sráčům jako jste vy, jsem ten podělanej tým opustil!“ Skočil jsem po něm a svalil ho k zemi. Chvíli vedl on, pak já. Povšimnul jsem si, že kolem nás se seskupila docela početná skupina lidí a pokřikovali na nás. „Dereku!?“  Ten hlas, byla to Kirsty. No lepší moment si vybrat nemohla. Kvůli ní jsem dostal pořádný dělo do lícní kosti. „Nechte se!“ Zakřičela a snažila se nás oddělit. „Máš tu svou kurvičku!“ Ten kretén mě tak vytočil. „Do mojí holky se navážet nebudeš! To si pamatuj!“ Ve rvačce jsme pokračovali. „Doprdele přestaňte!“ Zařvala na nás znovu. Poslechl jsem ji a postavil se na nohy. Black okamžitě vyskočil taky. Napřáhl ruku, chtěl mi vrazit další ránu, ale já mu uhnul, což jsem dělat neměl. „Já, já uhodil holku…“ Rozklepal se mu hlas. Otočil jsem se a sklopil sem pohled na Kirsty, která ležela na zemi, tvář měla schoulenou do dlaní a hned u ní dřepěl Darren. „Jste spokojení!?“ Zařval po nás. „Cos to!?“ Chtěl jsem se sehnout ke Kirsty, ale měl jsem do háje takovej vztek, že jsem se otočil, toho hajzla jsem nabral a přitlačil jsem ho ke skříňkám. „Tak tohle sis zavařil na pěkně dlouhou dobu!“ Zařval jsem mu přímo do tváře. „Dereku, já to nechtěl udělat! Holku bych v životě neuhodil!“ Snažil se z toho vykecat. Chytnul jsem ho rukou pod bradou a přitlačil ho ke skříňkám ještě víc. „Tohle si vyřídíme jindy!“ Poslední rána následovala do břicha a pak jsem ho strčil na zem. „Sweety.“ Přihnal jsem se ke Kirsty. „Krásko, mrzí mě to.“ Chytnul jsem ji za ruce a sundal jsem jí je z obličeje. Dal jí pořádné dělo. Oko měla celé nateklé a nemohla ho ani otevřít. „Sweety, neplakej.“ Objal jsem ji. Ať si klidně celá škola myslí, že je Derek Reston sračka, ale nemůžu za to, že jsem se zamiloval. Ano, je to tak. „Dereku..“ Vzlykla a ruce mi obmotala kolem krku. Hladil jsem ji po vlasech a utěšoval ji. Nevěděl jsem, jestli brečela bolestí nebo šokem. Ale uměl jsem si vybavit, jak ji  to oko teď bolelo. Však ten pocit znám až moc dobře…