Menaced Life

59. Myslím, že bez něho nám bude líp...

Díl věnuju Kate6914 :)-MB

Když jsem psala rozhovor mezi Kirsty a Elizabeth v tom hotelu, plakala jsem-.- :D 

JO! ABYCH NEZAPOMNĚLA! :) UDĚLALA JSEM VIDEO KIRSTY A DEREKA, JE ASI TO TAKOVÉ NIC MOC, ALE POKUD BUDETE CHTÍT, NAHRAJU HO NA YOUTUBE:)

_______________

Dveře od domu byly pootevřené a tak jsem vběhla dovnitř. Utíkala jsem rovnou po schodech nahoru, až do mého pokoje, okud vyhrávala muzika. Byl tam Matty. Vlítla jsem dovnitř. „Je, ahoj Kirsty, jak bylo?“ Když se na mě podíval a uviděl, že pláču a jsem celá promáčená, během vteřiny jsem byla v jeho objetí. „Co se stalo?“ Zeptal se. „Táta mě vyhodil z baráku…“ Zavvzlykala jsem. „Cože udělal!?“ Vyjekl a odtáhl se ode mě. „Slyšel si. Mam si sbalit věci a prý mu je jedno kam půjdu.“ Promnula jsem si oči a posadila se na postel. Proč neumím prostě a jednoduše zarazit slzy? Přála jsem si, abych s ním už nemusela žít, tak proč jsem teď plakala? Proč to tak bolelo? Možná pro to, že jsem neodešla sama, ale vyhodil mě vlastní otec.

„Kde je máma?“ Zeptala jsem se ho. „V ložnici.“ Opáčil mi. „Vydrž.“ Vydala jsem se za mámou do ložnice.

Otevřela jsem dveře a zrovna věsila prádlo na stojan. „Mami?“ Řekla jsem rozřeseně. „Ano?“ Podívala se na mě. „Zlato, co se stalo?“ Vyhrkla a upustila na zem tátovu košili. Přišla ke mně. „Vyhodil mě z domu.“ Sklopila jsem pohled. „Co udělal!?“ Nemohla tomu uvěřit. „Řekl, že tady v jeho domě už nejsem vítána, že si mam pobalit věc a je mu jedno kam půjdu.“ Vše jsem jí řekla. „Tak to ne!“ Vyběhla z pokoje pryč. Radši jsem se vydala za ní. Když jsem došla ke schodům, viděla jsem, jak mamka tátovi vráží facku. Jenže on jí hned jednu vrátil zpět. „Nech mámu na pokoji!“ Seběhla jsem schody a mamku si přitáhla k sobě. Pravou rukou se držela za tvář. „Tohle si přehnal! To je poslední kapka! Končím s tebou. Tohle manželství nemá cenu. Zhnusil ses mi. Dělat tohle naší dceři je taková ubohost a hnus! Doufám, že sám budeš šťastnější. Kirsty, běž si sbalit, odcházíme…“ Odvrátila zrak na mě. Kde se v ní tohle vzalo? Všechen ten vztek. „Jo a kam půjdete?“ Zeptal se táta. „To je mi jedno, jen co nejdál od tebe.“ Zavrčela mamka. „El, na to si až moc ubohá.“ Jak se odvážil tohle říct o mé milované matce!? „Ubohá? Ubožák seš tu ty! Hledíš jen na sebe. Kirsty si otce jako jsi ty nezaslouží! Jak jsem mohla osmnáct let svého život promrhat s monstrem, jako seš ty! Když jsem si tě brala, musela jsem být hodně padlá na hlavu, ale teď se mi konečně otevřely oči. Si naprostý ubožák Thomasi. Počítej s tím, že v příštích týdnech bude tvým hlavním problémem rozvod.“ Odsekla a společně jsme vyšly schody nahoru. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tohle řekla. Rozvod? Byla jsem na ni pyšná. Konečně se mu vzepřela. „Mami, seš si jistá?“ Zepala jsem se jí v patře. „Jsem, pak ti něco řeknu. Teď si běž sbalit. Za 20 minut se sejdeme u auta.“ Políbila mě na čelo a zamířila do ložnice. Já do pokoje, kde Matty seděl na posteli a jen čekal na to, s čím přijdu. „Pomůžeš mi sbalit?“ Optala jsem se ho. „Počkej, to jako vážně?“ Vystrašeně si mě prohlédl. „To jako vážně. Máma bude žádat o rozvod.“ Matty jen vyvaleně koukal. „A já jsem celkem ráda. Konečně budu mít s Derekem klid.“ Mrkla jsem a sehla jsem se pod postel, odkud jsem vytáhla můj fialový cestovní kufr.

Veškeré oblečení jsem si do něj naházela. Hlavně ty, co jsem tu rozhodně nechtěla nechat. Kufr jsem zapla a vzala si velký batoh, do kterého jsem si dala věci do školy, žehličku na vlasy a všecky tyhle věci. Z koupelny jsem si vzala kartáček na zuby, zubní pastu a mé šampony a sprchové gely. Vše jsem ještě narvala do kufru. Měla jsem hotovo. Batoh jsem si vzala na záda a kufr jsem postavila na kolečka. „Jdeme Matty.“ Přikázala jsem a z pokoje šla pryč. Matty mě následoval.