Menaced Life

62. Cesta k Regině.

Znovu prosím:) Komu jsem ještě nevěnovala díl, napište mi do komentářů:))) Děkuju^^ -MB
________________________________

Podal mi ruku a zvednul mě z gauče.
Společně jsme došli do volného pokoje. Postel byla vážně akorát pro jednoho. „Tak lehni.“ Pustil mě. Sundala jsem si ručník z hlavy. Prohodila jsem vlasy a zalezla jsem do postele. „Ráno se mi nesměj, budu jak ovce.“ Zabručela jsem. „Budeš roztomilá ovečka.“ Přikryl mě a sednul si na kraj postele. „Víš, koho bychom mohli zajet navštívit do nemocnice?“ Derek zavrtěl hlavou. „Madam Cooke.“ Chudák to schytala za mě a já se na ni ani nejela podívat. Musela jsem to napravit. „Říkali, že ji tam budou mít tak do úterý.“ Iformoval mě. „Dobře.“ Přitakala jsem. „Tak dobrou noc.“ Derek mě políbil na čelo. „Dobrou noc.“ Oplatila jsem mu a zavřela jsem oči. Převalila jsem se na bok. Už jsem jen slyšela kroky, mířící z pokoje. Derek odešel.

Škoda že už se asi nikdy neproberu na mé velké posteli. Bude mi chybět. Pamalu jsem rozevřela oči a protáhla se. „Už si vzhůru?“ Derek se objevil mezi dveřmi. Opřel se o futra a s úsměvem koukal na mě. „Kolik je?“ Optala jsem se ho. Byla jsem ještě celá rozespalá a zmatená. „Teprve devět.“ Šel ke mně a dřepnul si před postel. Lehla jsem si na pravý bok. „Vážně si jak ovečka.“ Uchopil do ruky mé  vlasy a jemně nimi projel prsty. „Říkala jsem to.“ Vtiskla jsem mu polibek na špičku nosu. „Tak pojď princezno. Snídaně čeká.“ Když řekl slovo snídaně, ihned jsem vystřelila z postele. Měla jsem hlad. Ano, hned po ránu.
„A co je dobrýho?“ Oblízla jsem si ret a chytla ho za ruku. „Uvidíš.“ Vyvedl mě z pokoje a šli jsme až do kuchyňky.
Na stole byly dva obložené talíře, nakrájený chléb a krabice s donuty. „Tak mam jasno.“ Hrábla jsem po donutu. „Donut, to mi něco připomíná.“ Začal se škrábat na bradě. „Jasně, to bylo po tom cos mi poprvé d…“ Bouchla jsem ho do ramene. „Drž pysky.“ Sykla jsem.
Sedla jsem si na volnou židli a Derek si přisedl vedle mě. „Dobré ráno mládeži.“ Dožvýkala jsem sousto, které jsem měla v ústech a otočila jsem se na mamku. „Dobré.“ Přivítala jsem ji s úsměvem. „Dobré ráno El.“ Mamka jen na Dereka kývla hlavou. Protáhla se a sedla si na volnou židli. „Kdo obstaral tu snídani?“ Prohlédla si stůl a koukla na nás dva. „No na mě nekoukej. Teď jsem vstávala.“ Vykroutila jsem se z toho. „Já.“ Přihlásil se Derek. „Děkujeme. Jsi vážně zlato.“ Mamka mu věnovala svůj upřímný milý úsměv a on se začervenal. „Ahoj lidičky.“ A tentokrát to byl Matty. Posadil se vedle mamky. Vlasy měl roztomile rozčepýřené a byl bez trika. Nevím proč, ale začala jsem si v hlavě srovnávat, kdo bez trika vypadá líp. Jestli Derek nebo on. Samozřejmě na celé čáře vyhrál Derek.
„Ahoj Matty.“ Zamumlala jsem s plnou pusou a on se zasmál. „El, chci se jen zeptat, jestli jste se nějak rozhodla.“ Derek mi rukou nenápadně odhrnul župan a zažal mě hladit po holém stehně. Podívala jsem se na něj a probodla ho pohledem, i přes to, že se mi to líbilo. On se jen ušklíbl a rukou vyjel výš. Sklopila jsem hlavu a zalapala jsem po dechu. „Přestaň.“ Zasyčela jsem a plácla ho po ruce. On mě ihned pustil. Dál jsem pokračovala v jídle.
„Myslím, že to zkusíme.“ V tom jsem se na ni podívala a ona se jen usmívala. „Skvělé. Po snídani zavolám mamce a dám vám vědět.“ Šlo na něm vidět, že byl šťastný. Hlavně na jeho úsměvu, u kterého ukazoval své krásné bílé zuby.
„Jsem rád, že tě budu mít u sebe.“ Zašeptal mi do ucha. „Tedy aspoň někdy.“ Dodal. „Někdy?“ Podívala jsem se mu do očí. „Kvůli tátovi u mamky nemůžu spát moc často.“ Tak už mi to bylo jasné. Nebýt jeho otce mohla jsem se k němu odteď možná tulit každou noc. Ale tímhle se nemůžu zabívat. Jde přeci hlavně o to, že už s ním můžu být a nemusím se ničeho bát.

Všichni jsme dosnídali a Derek se ihned sebral a šel zavolat své mamce.
„Bude divné bydlet u někoho, koho skoro ani neznám.“ Zasmála se mamka. „Regina je skvělá mami. A navíc, bude to jen než seženeme něco vlastního, ne?“ Usmála jsem se. „To je pravda. A radši dám nějaké peníze za bydlení jí, než abych tebe s Bethany tahala po hotelech.“ Matty si odkašlal. „Ty ve středu odlétáš chlape.“ Zasmála se máma. „Já vím.“ Zabručel. „Mami, kdy půjdu do školy?“ Zeptala jsem se se zdviženým obočím. „Možná tě na tady ten týden omluvím. Ještě se uvidí, jak to vše bude. Ale do středy budeš omluvená určitě, kvůli Mattymu, a taky budu potřebovat hlídat malou Bethany.“ Byla jsem ráda, že nemusím do školy, i když už jsem chtěla vidět Darrena s Amber.
„Jo mami, děkuju, řeknu jim to. Měj se.“ Derek se konečně vracel. Schoval si mobil do kapsy a  sedl si opět na židli vedle mě. „Tak?“ Napjatě jsem se zeptala. „Máte se připravit. V půl jedenácté nás mamka čeká.“ Ihned jsem ho políbila na tvář. „Tak se běžte chystat. Je,“ Mamka se podívala na své hodiny. „třičtvrtě na deset.“ Dodala poté. „Kirsty, vezmu si od tebe z batohu věci.“ Upozornila mě a odešla z kuchyně pryč. „Běžte. Aspoň to tu uklidím.“ Pohladil mě Derek po vlasech a zvedl se ze židle. S Mattym, který si vzal ještě poslední donut s jahodovou polevou, jsme šli do pokoje.
Po cestě donut snědl. V pokoji jsem si vzala mé věci a šla se do koupelny obléct.
Podívala jsem se do zrcadla a lekla jsem se. Jak jsem takhle mohla být před Derekem? Vypadala jsem jak strašák. Vlasy mi trčely snad všude. Studem jsem se plácla po čele a vlasy si stáhla do culíku. Ani jsem se nemalovala, šminky jsem si nechala v autě. Župan jsem přehodila přes sprchový kout a z koupelny jsem vyšla ven. Pokojem akorát projela pokojová služba, které odvážela naše použité nádobí.
Po desáté hodině a pár minutách k tomu, jsme se všichni sešli u dveří. Společně jsme pokoj opustili. Derek měl na zádech můj batoh a držel mě za ruku. Bethany spala v mámině náručí a Matty si pobrukoval.
Zalezli jsme do výtahu, který byl naštěstí přistavěný v našem patře, a sjeli jsme do přízemí.
Dveře se otevřely a před námi bylo zase několik chlapíků ze včera. Byli tak nechutní. Derek si mě přitáhl více k sobě a prošli jsme kolem nich.
Mamka na recepci zaplatila. Derek jí chtěl dát nějaké peníze, protože tam přespal s námi, ale ona mu to ihned zatrhla.

Vrátný nám otevřel dveře. „Nashledanou a krásný den.“ Popřál nám. „Nashledanou.“ Pověděla jsem a vyšli jsme ven. Konečně bylo zase krásně. Slunce svítilo a bylo veliké teplo.
„Včera byl Halloween, co?“ Zeptal se Matty. „Jo, to byl.“ Přikývl mu Derek. I svůj první Halloween v USA jsem prošvihla, ale naštěstí můj první ples ne. Tedy, i když jen z části naštěstí.
Došli jsme na parkoviště k autům. „Jeď s nimi Kirsty.“ Řekl Derek tišším hlasem a políbil mě na tvář. „Dereku, pojedeme za tebou.“ Informovala ho mamka a nalezli jsme do auta. Opět jsem seděla vzadu vedle Bethany.
Derek po chvilce vyjel a mamka hned za ním. Celou tu krátkou cestu jsme následovali jeho auto. Jeli jsme nanejvýš deset minut.
Místo, kde jsme stavěli, jsem poznala. Bylo to u obchodu Derekovo mamky. „Tohle je obchod Reginy.“ Poukázala jsem na něj a mamka i Matty si ho prohlédli. „Vlastní obchod?“ zeptali se oba. „Ano.“ Přikývla jsem.
Mamka zaparkovala hned u chodníku za Derekovo autem. Vylezli jsme ven. „Nedostaneme pokutu?“ Strachovala se. „Ne, tady ne. Jinak bych tu nestavěl, nebojte se.“ Roztomile se zasmál.
Vyndavala jsem Bethany z auta, a pro to jsem byla v předklonu. Derek si stoupl těsně za mé pozadí a začal měhladit po stehnech. „Přestaň! Nepotřebuju, aby tohle mamka viděla!“ Zavrčela jsem a on toho ihned nechal. Bethany jsem vyndala a tiskla si ji jemně k sobě. Podívala jsem se na Dereka a zakroutila jsem nad ním hlavou. „Chceš s něčím pomoc?“ Optal se a zabouchl za mě dveře. „No, buď můžeš vzít Bethany a nebo mi pomoc s kufrem.“ Derek začal přemýšlet.
„Bethany si vezmu doma, pomůžu ti s kufrem, to bude lepší.“ Usoudil. „Ten fialový!“ Zavolala jsem po něm, když šel do kufru auta. Můj kufr vytáhl ven. Když viděl, jak se mamka pere s tím svým, vytáhl i ten. „Vezmu to.“ Oba dva kufry vzal do ruky. „Je to těžké, to nemůžeš brát. Vezmu si to sama.“ Chtěla mu kufr vzít. „Ne El, věřte mi. Zvládnu to. Tahal jsem i těžší věci.“ Mamka s ním tedy neochotně souhlasila a kufr zabouchla. Zamkla auto. Matty přišel ke mně a pozorovali jsme oba Dereka, jak přechází silnici a oba dva kufry drží v rukou. „Je dokonalej…“ Vyslovila jsem to nahlas? Vážně? „Spíš jen machruje.“ Matty žárlil na to, jak je Derek vypracovaný a utáhne desetkrát víc věcí jak on. Bylo to vtipné. „Nech ho a nezáviď.“ Dobírala jsem si ho. „Jemu a závidět, asi těžko.“ Odfrkl si. „Jasně.“ Provokativně jsem vyplázla jazyk. „Fakt!“ Zanadával a radši jsme se vydali za Derekem a mamkou, kteří už na nás dávno čekali před Reginým obchodem.
„Promiňte.“ Došli jsme je. „Dobrý. Teď tudy.“ Derek zahnul do nějaké uličky, kterou jsme prošli až na její samotný konec.
Všude byly vysoké paneláky. „A támhle.“ Derek se vydal k tomu nejvyššímu.
Ocitli jsme se u vchodu. „Prosím, zazvoňte někdo.“ Nechtěl položit kufry na zem. Mezi zvonky jsem hledala Reginu. Byla až nakonci. Zmáčkla jsem tlačítko a po chvilce ho pustila. Z reproduktorů se začal ozývat hlas Reginy. „Kdo je?“ Optala se. „Mami, to jsem já.“ Informoval ji Derek. „Pojďte nahoru.“ Ozval se nepříjemný tón a Derek ramenem zatlačil do dveří.
Vešli jsme dovnitř. Derek nás zavedl k výtahu, do kterého jsme se všichni nasoukali. Zmáčkl čudlík u čísla 13, takže jsme jeli až do třináctého patra. Regina bydlela pěkně vysoko. Za minutku byl výtah nahoře a stavěl. Otevřely se dveře a kousek od výtahu na nás už čekala Regina s nějakým malým psiskem v ruce. „Říkal si, že bydlí sama.“ Pošeptala jsem Derekovi. „Myslel jsem, že tohle koště zmiňovat nemusím.“ Pokrčil rameny a vylezli jsme z výtahu ven. „Kirsty, ráda tě vidím.“ Poíbila mě na tvář. Regina se následovně obrátila na mou mamku. „Ještě jednou se představím. Jsem Regina Thor.“ Podala jí ruku. „Elizabeth Lovell.“ Mamka se na ní přátelsky usmála a potřásly si rukou. „A ty si kdo?“ Přimhouřeně se podívala na Mattyho. „To je můj nejlepší kamarád Matty, ve středu odlétá pryč.“ Informovala jsem ji. „Jo tak. Těší mě.“ Přivítala se ještě s ním. „Tak pojďme.“ Zavedla nás ke svému bytu opodál. Před vchodovými dveřmi měla rohožku s nápisem: WELCOME