Menaced Life

25. Derek u nás doma?

Hmmmmm dále následuje Derekovo pohled:P :D Musim vás předem přece informovat:3 tak doufám, že se vám tahle část bude líbit:') -MB

_____________________________

Nasedli jsme do auta a Derek vyjel k nám domů.

Po nějaké době jsme tam dojeli. „Uvidíme se zítra, dneska už se ti nestihnu ozvat.“ Podíval se na mě. „V pořádku. Dojeď v pohodě.“ Vtiskla jsem mu polibek na tvář a vystoupila jsem. Šla jsem rovnou domů. Odemkla jsem si dveře a vešla jsem dál. „Jsem doma!“ Upozornila jsem na sebe. Hned ke mně přiběhla máma. Snažila jsem se to oko nějak skrýt, ale bylo to marné. „Co to máš s okem!?“ Vykřikla a uchopila mě za tvář. „Ve škole se strhla bitka a já se tam připletla.“ Škubla jsem hlavou a ona mě pustila. „Nikdy ses do rvačky nepřipletla.“ Udivila jsem. „Rval se Derek, nemohla jsem se na to dívat.“ Sklopila jsem pohled. „Počkat, to pěstí ti dal on?“ Jak ji tohle mohlo napadnout. „Ne! Jeho protivník!“ Zakřičela jsem. „Uklidni se!“

„Promiň.“ Hodila jsem oči v sloup. „Jdu do pokoje.“ Obešla jsem ji, vyběhla jsem schody a v pokoji se svalila na postel. Ani jsem neměla chuť koukat do počítače. Vysvlékla jsem ze sebe oblečení, zarochala se pod deku a ihned jsem spala.

Probudila jsem se až ráno, čemuž jsem se sama divila. Podívala jsem se na mobil, bylo něco málo po šesté.

Zvedla jsem se z postele a zamířila jsem k zrcadlu. Pohlédla jsem na něj a lekla jsem se. Měla jsem to kolem oka tak fialové, že to nebylo možné. Na dotek to hrozně bolelo.

Přehodila jsem přes sebe župan a šla jsem si do kuchyně pro něco mraženého, abych si to na oko přiložila.

V mrazáku jsem vytáhla mraženou kukuřici. Ani jsem si nevzala utěrku a hned jsem si ji připlácla na oko.

Má cesta směřovala do obýváku, kde jsem udělala jediné. Lehla jsem si na gauč. „Copak princezno.“ Nad mým obličejem se ocitla hlava mé mamky. „Bolí to.“ Zavzlykala jsem. „Ukaž to.“ Posadila jsem se a z oka si sundala kukuřici. „Panebože.“ Chytla se za pusu. „Bolí to hodně?“ Natáhla prst a chtěla se mého oka dotknout. „Nedělej to, nebo nebudu brát ohledy na to, že si má mamka!“ Vyštěkla jsem a ona s rukou hned ucukla. „Zlatíčko, zůstaň dnes doma. Jen by ses ve škole trápila.“ Pohladila mě po tváři. „Chtěla jsem vidět Dereka.“ Vzdychla jsem si. „Táta se má vrátit až večer a ty máš hlídat Beth. Tak si ho pozvi sem.“ Vážně tuhle větu řekla? „Děkuju!“ Chytla jsem ji okolo krku a přitáhla si ji k sobě. „Není zač. Běž si ještě lehnout.“ Tím jsem pochopila, že mě vysílá do pokoje, kam jsem taky šla.

Hned jsem sáhla po telefonu a vytočila jsem Derekovo číslo.

„Ano?“ Rozezněl se jeho rozespalý hlas. „Tygře, promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.“

„To je v pohodě. Stejně musim vstávat. A nic příjemnějšího mě probudit nemohlo.“ Začala jsem se červenat.

„Dereku, máma se rozhodla mě nechat doma, kdybys viděl mé oko, zjistíš proč. Ale něco mi svolila.“

„Co ti svolila? Lásko, chci tě mít u sebe, nechci, aby tě to bolelo.“ Lásko, asi jsem se právě rozplynula.

„Po škole přijeď k nám. Máma jde pryč, táta se vrátí večer a já tu budu sama se sestřičkou. Taky tě chci mít u sebe, ať už se kvůli tomu netrápíš.“

„Horší je, že nevim, kdy budu moc přijet, protože nevim, jestli po mě školník nebo uklizečky budou něco chtít.“ Povzdychl si.

„Tak mi zavolej, až budeš vyrážet.“