Menaced Life

***Pohled Dereka***

„Restone, do ředitelny!“ Zařval na mě náš brejlatý učitel  francouzštiny, následovně, co jsem na celou třídu zařval: „Do háje už s tím!“, protože jsem v mé hře na mobilu opět projel další kolo. „Co jsem udělal?“ Zandal jsem si telefon do kapsy a podíval se na něj. „Vykřikuješ o hodině! A nedáváš pozor!“ Tenhle učitel na mě měl nervy, jako nikdo jiný a mě to hrozně těšilo. „A tady někdo pozor dává?“ Rozhlédl jsem se po třídě. Všichni leželi na lavicích a spali. Tak 3 lidi se věnovali tabuli, na které byla nějaká nová gramatika a můj nejlepší kamarád Ricky zadržoval smích. „Nebuď drzí a vypadni!“ Ukázal na dveře. „Stará vám zase nedala co?“ Zvednul sem se. Začínal už rudnou vzteky. „Dereku Restone, jestli u maturity projdeš, budeš moc šťastný, protože jestli tam za stolem budu sedět já, měli by při tobě stát všichni svatí.“ Zamračil se. „Být vámi, nechám mě odmaturovat, protože vás tu pak už nebudu nadále srá.. štvát.“ Mrknul sem a došel jsem ke dveřím. On rázem ztichnul, ale poté zase vyhrkl: „Vypadni!“ Já tedy odešel. „Kretén jeden!“ Nakopl jsem skříňku vedle mě. Následovala mě cesta do mé oblíbené ředitelny, kde mě viděli tak 6x do týdne, i když někdy možná i do dne. Zaklepal jsem na sekretariát, když jsem k němu došel. Otevřel jsem dveře. „Tak co si Dereku provedl tentokrát?“ Zeptala se sekretářka Pheobe, která je na naší škole asi nejnormálnější. „Nevim, Green má asi zase krámy.“ Zakroutil jsem očima a posadil se na lavičku. „Ty si mi magor.“ Začala se smát. „Smith tam má teď novou studentku, tak vydrž.“ V tom mě to zaujalo. „Novou?“ Oblíznul jsem si ret. „Ano, je z Londýna. Jde do třeťáku, do třídy s tvým oblíbeným Darrenem.“ Darren, jak já toho kluka nesnášim. Vždy se s nim jen porvu, protože si na mě otvírá hubu. „Chudák holka. Je aspoň hezká?“ Zeptal jsem se. „Hodně hezká.“ Usmála se a věnovala se svým papírům. „Co zase úřadujete?“ Nadzvednul jsem se. „Nějaký blbosti, jako vždy.“ Opět jsem si sedl a zasmál se, ona taky. „….tak pojď.“ Zaslechl jsem z ředitelny, jejíž dveře se otevřely a ven vykročila roztomilá dívka, hodně vkusně oblčená. Věnoval jsem jí svůj úsměv. Její oči mě zaujaly nejvíc. Byly tak zelené, nikdy jsem takové neviděl. „Tak běž Kirsty.“ Popohnal ji ředitel a mně věnoval přísný pohled. Za ním šla sympatická paní s miminkem v ruce. Usmála se. „Nashle!“ I ten její hlas byl tak rozkošný. Myslím, té nové dívky, nejspíše se jménem Kirsty. Odešli a zavřeli dveře. „To byla ona?“ Vyvalil jsem oči. „Říkala jsem, že je dost hezká.“ Podívala se na mě Pheobe. „Ale Dereku, dávej si bacha, abys ji nezatáhl do nějaké lumpárny. Je tu nová a nebylo by pro ní dobré, aby si tu začala špatně.“ Myslela to dobře. Když jsem měl nějakou holku, kvůli mně začala zanedbávat školu a moc dobře to nedopadalo. „Budu se snažit.“ Prohrábl jsem si vlasy. Čekal jsem 10 minut, když se dveře do sekretariátu rozlétly. „Zašel sem za Greenem. Co si o sobě myslíš?“ Ředitel byl tak rozzuřený. „Já vím, dva týdny po škole.“ Zvedl jsem se a šel ke dveřím do ředitelny. „Naposled jsem na tebe hodný! Ještě jeden takový průšvih a máš podmínečné vyloučení!“ Dveře od ředitelny otevřel a šli jsme dovnitř. „Když ten učitel je na mě zasedlej.“ Kroutil jsem očima. „Kdyby ses nechoval jako imbecil, měl by tě rád.“ Posadil se do svého milovaného křesla. „Prý je tu nová holka jo?“ Prohlížel jsem si trofeje v jeho vitríně. „Ano, teď si ji mohl vidět. Dereku, nezačínej si s ní! Varuju tě!“ Co měli všichni za problém? „Slibuju, že ji do žádného maléru nezatáhnu.“ Otočil jsem se na něj. „Dereku, víš, že ti v tomhle věřit nemůžu.“ Zasmál jsem se. „To máte pravdu.“ Řekl jsem do toho. „Jedinej malér, máš podmínečné. Další malér a letíš!“ Měl tak arogantní tón. „Fajn. Už můžu jít?“ Pohlédl jsem na dveře. „Běž.“ Sklopil pohled a já odešel….