Menaced Life

40. Škádlení

Tento díl věnuju betkabendikova :) Uží si ho^^ Ostatně, jako vy všichni:3:) -MB
_____________________

Tak 5 minut jsem přemýšlela nad tím, co tedy nasprejuju. Pohled jsem odvrátila na Am s Mattym, kteří se smáli. Ti dva si padli do noty. Rosie neustále nenápadně pokukovala po Darrenovi, který si dával práci s nějakým nápisem. 
Já se podívala na ten půl metrový volný kus a zatřepala jsem plechovkou. Sundala jsem víko a konečně mě napadlo co nasprejovat. Z výtvarky jsem měla vždy jedničky, byl to na základce jeden z předmětů, který mi šel hodně dobře. Ve volných chvílích, kterých jsem měla málo, protože jsem neustále byla s Mattym, jsem si i malovala. To je ale vlastně jedno.
Jelikož jsem si vzpomněla na Dereka, začala jsem sprejovat tygří hlavu s rozevřenou tlamou. 
Uběhlo 20 minut a já nebyla ani v půli. Za dalších 10 minut už mi docházela barva.
„Darrene, nemáš ještě jeden černý sprej?“ Udělala jsem krok dozadu a podívala se na něj. Jeho pohled ale zaregistroval část tygra. Pootevřel ústa a s udivením koukal. „Divíš se tomu jak je to děsný?“ Zasmála jsem se. „Ne, náhodou je to úžasný Kirsty! Hned ti ten sprej donesu.“ Odeběhl ke svému batohu. „Páni, si talent!“ Zapískala na mě Rosie. Poděkovala jsem jí a Darren se vrátil s dvěma spreji, ne jen jedním. „Tady je černá a myslím, že obyčejná oranžová se ti taky bude hodit.“ Usmál se a oba mi podal. „Děkuju.“ Vzala jsem je od něj.
Zatřepala jsem plechovkou s černou bravou, opět ji otevřela a sprejovala jsem dál. 
Všichni už měli svá díla hotová, jen já jsem teprve tu obří tygří hlavu dokončovala. Potom už mi zbývalo jen některá místa doplnit oranžovou barvou. 
Bolela mě ruka, tak jsem si chvilku dala pauzu. Podívala jsem se za sebe. Ne jen, že tam seděla Amber, Matty a Darren s Rosie, ale kolem nich sedělo asi sedm dalších lidí. „Na co tak koukáte?“ Zasmála jsem se. „Nic, je to boží!“ Zahlásil nějaký kluk. „Děkuju.“ Zčervenala jsem a otočila se zpět ke zdi. Popadla jsem plechovku s oranžovou barvou. Opět jsem s ní zatřepala a otevřela ji.
Některá místa na tygrovo hlavě jsem vysprejovala oranžově a bylo hotovo. Plechovku jsem odhodila na zem a udělala jsem pár kroků zpět.
„To je úžasný!“ Všichni mi zatleskali. Obrátila jsem se na ně. „Děkuji…“ Poklonila jsem se. Opět jsem se napřímila a otočila se zpět na své dílo. Zarazila mě jemně snědá dívka, která stála přímo předemnou. „Marnie, pamatuješ?“ Pousmála se. „Počkat…“ Nemohla jsem si ji vybavit. „Jednou jsme do sebe málem narazily u skříněk ve škole.“ Pořád nic, měla jsem nějaký výpadek. „Sakra, cítím se trapně, když si nevzpomínám.“ Podrbala jsem se na hlavě a sklopila jsem pohled zostuzením. „To je v pohodě. Tak znova, jsem Marnie.“ Zasmála se a podala mi ruku. „Kirsty.“ Přijmula jsem ji a smích jsem jí oplatila. „Vážně se ti to povedlo.“ Pustila mě a postavila se hned po mé pravici. „Děkuju.“
„Proč zrovna tygr?“ Podívala jsem se na ni. „Protože tak nazývám někoho, koho miluju.“ Usmála jsem se. Bylo tak snadné to říct. „To je krásné.“ Zdála se být milá. Ovšem, u lidí z okolí L.A. už mě to ani nepřekvapovalo. Posadila jsem se vedle Mattyho, který si můj výtvor fotil na mobil. „Musim ho ukázat Taře.“ Zasmál se a mobil si schoval. „Můžu?“ Opět Marnie. Ukazovala na volné místo na trávě vedle mě. „Jasně.“ Chtěla se asi jen skamarádit. Ostatně mi to ani nějak nevadilo. „Ty seš tu sama?“ Zeptala jsem se. „Ne, támhle je brácha.“ Ukázala na bílého kluka s dost mohutnou postavou, který si prohlížel výtvory na zdi. „Jak to, že si oproti němu tak tmavá?“ Krapet mě to zaráželo. „Ale. Má jiného otce. Ten můj je černoch, jeho běloch. To je jedno…“ Takže byl nevlastní. „Tak to to vysvětluje.“ Usmála jsem se. „Jsi ze třeťáku, že?“ Přikývla jsem na její otázku, aby poznala kladnou odpoveď. „Ty?“
„Čtvrťák.“ Usmála se. „Nevíš kolik je hodin?“ Podívala jsem se na Mattyho. „Vydrž.“ Z kapsy si vytáhl telefon. „Pár minut po půl šesté.“ Sakra! Jak jsem to mohla sprejovat tak dlouho? Vzpomněla jsem si, že musím za Derekem. „Matty, vydržíš tu s nimi půl hodinky? Musim si něco zařídit…“ 
„Jen běž.“ Pohladil mě po zádech. Vyskočila jsem na nohy. „Pak se sejdem zase tady.“ Upozornila jsem ho a odešla jsem k basketbalovému hřišti.
Opět jsem prošla skrz vrátka. 
Spatřila jsem Dereka, který házel na koš. „A Derek Reston skóruje!“ Zakřičela jsem, když míč vyhodil směrem na koš a on jim, bez jediného dotyku síťky kolem, prolétl. „Šikula.“ Zatleskala jsem mu. Sebral míč ze země a usmál se. „Teď se předveď ty.“ Šla jsem tedy k němu a on mi po cestě míč přihrál. Začala jsem driblovat a běžela jsem na koš. „Pokud ho nedám, máš u mě pusu.“ Zachichotala jsem se a z provokace jsem koš chtěla dát. Když jsem nadskočila, abych míč vyhodila, Derek mě chytl za pas a otočil mě na druhou stranu, takže míč spadl úplně někam jinam. „A teď tu pusu.“ Vyplázl na mě jazyk a položil mě na zem. „V žádném případě! To neplatí!“ Dala jsem ruce v bok a zamračila se. 
„Ale no tak.“ Udělal ten svůj roztomilý obličejíček, ale tentokrát na mě nezabral. „Tentokrát ne.“ Konečně jsem mu nepodlehla. „Ale já chci pusu!“ Dupnul si. „Já bych toho chtěla…“ Máchla jsem rukou. „Co třeba?“ Nadzvedl obočí. „Třeba, aby mému otci přestalo harašit v hlavě a zamiloval si tě stejně jako já…“ Povzdychla jsem si. „Kirsty, už nebudeme mluvit o tvém otci, ano?“ Přistoupil ke mně a palcem mi přejel po bradě. „Dobře.“ 
Derek se mě snažil políbit, ale já mu ucukla. „To mě nejdřív musíš porazit.“ Rozeběhla jsem se pro míč a vzala ho do ruky. „Hračka.“  Zasmál se, celkem dost povrchně. 
„Shoď ego!“ Mrkla jsem na něj a on se zamračil. „Tak se ukaž…“ Svlékl ze sebe svou koženou bundu a odhodil ji. Zase měl na sobě tílko. V mojí přítomnosti ho prostě nemůže nosit! Ty jeho ruce jsou pro mě tak hrozně rozptylující. Jak je může mít tak vypracované? Jo vim, táta mu dává zabrat, k tomu ten box. Ale ten pohled.
„Kirsty!?“ Otřepala jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem myšlenkami jinde. „Jdeme na to.“ Začala jsem driblovat směrem k němu. Pořád mě blokoval, ale podařilo se mi ho obehrát. Vyhodila jsem míč na koš a byl to bod pro mě. „Paní Kirsty Lovell, vážený…“ Poklonila jsem se a zatleskala si sama sobě. „Pak kdo tu má ego, co?“ Přimhouřil oči. „Drž tlamu.“ Sykla jsem. „Cos to řekla?“ Řekl uražeým tónem. „Že máš držet tlamu.“ Zopakovala jsem. „Za to bude potrestána!“ Netušila jsem, co chtěl dělat, ale při pohledu na něj jsem se docela bála. Nic jsem z toho pohledu nemohla vyčíst. Jen jsem nehybně stála a čekala jsem, co udělá. Když začal mířit ke mně a přidal do kroku, já začala couvat. On se náhle rozeběhl a já před ním začala utíkat. „Stůj!“ Křičel po mně. „Chyť si mě!“ Opáčila jsem s provokativním přízvukem. „Jak si přeješ!“ Byl tak rychlý. Ani jsem se nenadála, chytl mě za pas a svalil mě k zemi. Byl nademnou a svou váhu zanechal na svých loktech, kterými se podepíral. „A mam tě.“ 
„A teď já tebe.“ Chytla jsem ho za levý loket. Malinko jsem s ním škubla, tím Derek ztratil trošku síly a já si ho tak přetočila pod sebe. „Dole jsem nerad.“ Zase jsme se převalili okousek dál a já se ocitla opět pod nim. Ještě, že tam byla tak obrovská travnatá plocha. „Takže to děláš vždy nahoře?“ Nahodila jsem krapet perverzní poznámku. „Vždycky.“ Vydechl mi na krk a mě vyskočila husí kůže. „Jsi tak nádherná.“ Opět můj krk zasypával polibky. Tohlě mi tak chybělo. „Dereku…“ Nutilo mě to zasténat. Cítila jsem, jak mi jeho pravá ruka sjíždí po břiše dolů. Tou levou se stále opíral o zem. Jeho šmátravá pravačka mi zajela pod kalhoty. „Co to děláš…“ Zavrčela jsem. „Nechceš to?“ Vydechl mi na rty. „Tady? Když to může kdokoli vidět?“ Při představě že nás někdo může přistihnout mi bylo mdlo. „O to víc je to vzrušující…“ Políbil mě do výstřihu. Neměla jsem odvahu na to, abych mu jeho ruku, která byla již až pod kalhotkami, vytáhla pryč. „Dereku já nevím…“ Jeho prsty mě jemně dráždily. „Tak proč mi tu ruku nevytáhneš?“ 
„Já, nevím.“ Zasmál se. „Ale víš. Prostě to chceš…“ Orgasmus mi dopřál už 2x, z toho si to jednou nepamatuju. A teď znova? Byl to tak nádherný pocit a já ho chtěla prostě pocítit znovu. 
Cítila jsem, jak jeho prsty jezdí nahoru a dolů. Roztáhla jsem ruce a uchopila jsem stébla trávy, které jsem pevně sevřela. 
„Už to cítíš, že?“ Políbil mě na rty. „A-ano.“ Zalapala jsem po dechu. „Dereku…“ Prohla se mi záda a tělem se mi prohnal nával adrenalinu, husí kůže a obrovská rozkoš, kterou mi způsobi. Byla jsem tak uvolněná. „Jednou si to od tebe vyberu.“ Poškládlil mě a ruku z kalhot mi vytáhl ven. Ucítila jsem vlhkost mezi mýma nohama. „Krapet si nám navlhla, co?“ Vysmál se mi. „Ticho!“ Pokárala jsem ho. „Orgasmus je krásná věc, že?“ Díval se mi do očí a jedním prstem mi přejížděl po lemu mého výstřihu. „Kolikrát si ho zažil ty?“ Byla to asi poněkud nevhodná otázka. „Sweety, tohle nechceš vědět.“ Měl pravdu, nechtěla jsem. Radši jeho minulost budu muset nechávat stranou, protože vím, že on to nezažil jen jednou. „Máš pravdu, nechci.“ Usmála jsem se.