Menaced Life

***Pohled Dereka***

Vyšel jsem z pokoje a seběhnul schody. Její sestřička je vážně kouzelná. Reston, prober se! Zanadával jsem si. Vzpomněl jsem si, kudy jít do kuchyně. Když jsem tam přišel, Kirstinina mamka stála u pultu a do sklenice nalévala pomerančový džus. „Přišel jsem vám naproti, ať nemusíte nahoru.“ Upozornil jsem na sebe. Nadskočila leknutím a džus vylila. „To jsem nechtěl.“ Přihnal jsem se k ní. „V pořádku, jen jsem lekavá.“ Zasmála se. Natáhla se pro papírové ubrousky. „Utřu to. Stejně za to můžu já.“ Vzal jsem jí je z ruky. Jeden ubrousek jsem si odtrhl a džus jsem začal stírat z linky. „Pamatuju si, jak jsem tě viděla tehdy v tom sekretariátu.“ Doufal jsem, že se nezeptá proč jsem tam byl. „Jo, to jsem poprvé spatřil snad tu nejkrásnější dívku, co jsem kdy viděl.“ Uculil jsem se. „Jsem ráda, že si Kirsty našla někoho, jako si ty. Když o tobě mluví, vždy se jí vykouzlí úsměv na tváři a ani si to sama neuvědomí.“ Super, teď jsem si vzpomněl na její úsměv a málem jsem přestal vnímat realitu. „Je to hold moje Sweety.“ Usmál jsem se na ni. „Roztomilé oslovení.“ Měly obě tak podobné úsměvy. Kirsty byla snad celá její mamka. „Proč se tak bojí svého otce?“ Linka byla konečně opět suchá. Paní Lovell ode mě sebrala mokré ubrousky a vyhodila je. „Její táta umí být poněkud hodně nepříjemný.“ Povzdychla si. „Minule, když mě s ní málem spatřil, mě přímo vykopla.“ Opřel jsem se dlaněmi o linku. „Kluci jako si ty, se mu nelíbí. On má přímo body pro to, jaký její kluk musí být.“ Podala mi skleničku s džusem. Vzal jsem si ji od ní. „Jaké body například?“ Odpil jsem si. „Musí nosit košile zastrčené do kalhot, vlasy nesmí být nagelované, ale nanejvýš rozcuchané.“ Podíval jsem se na věci, které jsem měl na sobě. „No, v tomhle by tě rovnou vykopnul.“ Zasmála se. „Dál třeba… Ve škole musí mít samé vyznamenání. Nesmí být rváč, průserář, nic takového.“ Tak jo, to Kirsty rovnou mohla chodit s gayem. Nic proti, ale tohle bylo i na mě moc. „Chceš, abych pokračovala?“ Hned jsem jí to zatrhnul. „Myslím, že pokud mě někdy uvidí, s Kirsty se rovnou můžu rozloučit.“ Sklopil jsem pohled směrem k podlaze. „Máš ji vážně rád, viď?“

„Stačí říct, že jsem ještě nikdy necítil tak hřejivý pocit na srdci, jako když jsem s ní?“ Pousmála se. „Lítáš v tom až po uši chlape. Kdyby její otec nebyl tak zaslepený a viděl u kluků jako si ty i ty kladné stránky…“ Vzdychla si. „Jsem z toho v háji paní Lovell. Ten pocit, že kvůli mně může mít Kirsty nepříjemnosti je hrozný. A to, co se jí stalo včera, když dostala omylem pěstí od toho kluka… Měl jsem ho chuť rozkopat. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli být s ní a nebo ho ještě dodělat.“ Konečně jsem někomu ten pocit mohl říct. „Tomuhle se říká láska. Kluka bolí nejvíc, když vidí svou milovanou trpět.“ Poplácala mě po rameni. „Tohle jsem snad ještě nikdy nepociťoval.“ V Restonovi ce probudil cíťa. Někdy bych mému vnitřnímu já rozbil hubu, ale mlátit sebe samého by bylo vážně divný. „Budu se snažit dělat, co budu moc, abyste byli spolu a Thomas nic nepřekazil. Ale nemůžu nic slíbit.“ I tak jsem byl rád. „Vrátim se za Kirsty.“ Dopil jsem svůj džus. „Mimochodem, jak se jmenujete?“ Přimhouřil jsem oči. „Elizabeth.“ Měla okouzlující jméno. „Krásné jméno.“ Zalichotil jsem jí. „Tak běž ty lichotníku.“ Strčila do mě a já odešel z kuchyně pryč…