Menaced Life

12. Pozvání

„Dereku napiš!“ Pořád jsem se modlila a jakoby ten nahoře mé motlitby vyslyšel. Přišlo mi upozornění na zprávu od Dereka. S velikou radostí, ale i obavou jsem ji rozklikla.

Derek Reston: Ahoj krásko.

Kirsty Lovell: Čůs:) Krásko jo?:O

Derek Reston: Nemáš ráda upřímný kluky?:O

Kirsty Lovell: Upřímnost mam ráda:P

Derek Reston: Můj člověk:3:D Co doma?

Kirsty Lovell: Táta měl jen poznámky, že jsem nedala vědět, kde jsem. Co ty?

Derek Reston: Táta mě moc neřeší)

Kirsty Lovell: :/ aha…

Derek Reston: Tím se nezabývej:) V kolik končíš zítra?

Kirsty Lovell: Ve 13:25

Derek Reston: Tak tím pádem já taky:P

Kirsty Lovell: ???

Derek Reston: Mam do 13:25, ale vzhledem k tomu, že mam dva týdny po škole, tak do 15:00-.- Ale já to vždy nějak okecam a jsem z toho venku:P

Kirsty Lovell: No to ne:P Hezky si tam půjdeš:P

Derek Reston: Ty mě nechceš vidět?:OOO

Kirsty Lovell: :D chci:) ale nechci, aby si měl průšvih:) takže tam půjdeš a já na tebe počkám v 15:00:3:DDD

Derek Reston: Tak dobře-.- :D půjdu si lehnout a ty bys měla taky:P dobrou noc:*

Kirsty Lovell: Taky jdu, dobrou;)*

Nebudu vám říkat reakci na oslovení krásko, protože jsem málem zkolabovala. Jen jsem byla ráda, že zítřek byl domluvený. Vypnula jsem počítač a zalezla jsem spát.

Ráno mě probudily sluneční paprsky. Konečně bylo zase hezky. Protáhla jsem se a vyskočila z postele. První věc co se mi honila hlavou byla, co si mam vzít na sebe. Ale ještě před tím jsem se koukla kolik je hodin. Bylo 7:30.

V koupelně jsem si udělala ranní hygienu a vrátila jsem se zpět do pokoje.

Ze skříně jsem si po dlouhém přemýšlení vytáhla fialové letní šaty nad kolena, s černým páskem kolem pasu a černou koženku. Oblékla jsem se. Před zrcadlem jsem se upravila jako každé ráno a na hlavě jsem si zapletla copánek.

Obula jsem si černé boty na podpatku a do ruky si vzala černou kabelku již s připravenými věcmi. Jen jsem si do ní přidala mobil. „Kirsty, si vzhůru?“ Zavolala po mě máma. „Jo, už jdu dolů!“ Ozvala jsem se zpět. Navoněla jsem se ještě mou novou voňavkou a šla jsem do kuchyně. „Vypadá den ode dne krásněji!“ Zapískala. „Taky mam důvod.“ Sedla jsem si na barovou stoličku. „Nějaký kluk?“ Přimhouřila oči. „Ano.“ Přikývla jsem a vzpomněla jsem si na ten jeho sladký smích. „Jakej?“ Lokty si opřela o pult a koukala na mě. „Pamatuješ na toho kluka, který seděl v sekretariátu?“ Přejela jsem si rukou po krku a sklopila jsem hlavu. „Ten? Páni…“ Zatleskala mi. „Myslim, že by to mohlo být nadějný. Jenže on u táty neprojde nikdy…“ Vzdychla jsem si. „Víš co jsem ti řekla, postavim se za tebe. A proč by neměl?“ Nadzvedla obočí. „No dejme tomu, že je průserář. Rvačky, drzej na učitele, všecko tohle prostě. Na škole o něm jdou pomluvy a různý žvásty. Ale když jsem s ním já, je milý a to vše. Darren mi sice řekl, že to dělá schválně, ale já mam z Dereka hodně dobrý pocit.“ Vše jsem jí řekla a ulevilo se mi.  „Jde o to, jak se s ním cítíš ty. Pokud seš si jistá, že ti za to bude stát, nevzdávej to. Uvidíme, co se z něho vyklube.“ Pohladila mě po vlasech. „Mamy, máš ty učebnice?“ Vzpomněla jsem si. „Jasně, jsou v obýváku na konferenčním stolku.“ Přikývla jsem a šla jsem tam. Všecky učebnice jsem pobrala a vrátila se do kuchyně. „Mamy, dnes ve tři s ním mám jít zase ven, tak jestli by to nevadilo...“ Máma mě přerušila. „Řeknu tátovi, že si musela něco dělat do školy se spolužačkou.“ V tu ránu jsem ji objala. „Mamy, víš, že tě miluju. Děkuju ti.“ Máma mě políbila do vlasů. „Není zač zlatíčko. Já tebe taky.“ Odtáhla jsem se od ní. Z učebnic jsem si vybrala ty, které potřebuju a dala sem si je do kabelky, která byla najednou snad o deset kilo těžší. „Ale za to po tobě budu něco chtít.“ Nervózně jsem se na mamku podívala. „V pondělí po škole budeš hlídat ty dvě děti, co tu byli. Já si něco musim zařídit a slíbila jsem Zoe, tedy té tátovo kolegyni, že je pohlídáš ty.“ Uculila se. „Tak dobře.“ Zakroutila jsem očima. „Budu muset jít, za chvilku je tu autobus.“ Mamku sem políbila na tvář a šla jsem na autobus.