Menaced Life

70. Poklidný večer.

Díl věnuji cucmousek :) -MB
_______________________

Televize stále běžela, ale Regina na gauči už neležela.
„Dobrý večer Kirsty.“ Uslyšela jsem kousek ode mě. Podívala jsem se vlevo a Regina akorát scházela ze schodů. Jen jsem na ni kývla hlavou. „Derek je v koupelně?“ Podívala jsem se jajím směrem, ale pak jsem zrak odvrátila zpět na ni. „Ano, je.“ Pousmála jsem se. „Matty vám pěkně zalehl postel.“ Zachichotala se. „No, s Derekem to nějak budem muset vyřešit.“ Podrbala jsem se na zátylku.
„Co musíme vyřešit?“ Akorát vylezl z koupelny. Vždy má skvělý načasování. Otočila jsem se a projela ho očima. 
Musim mu zakázat další věc. Obmotávat si ručník kolem pasu a producírovat se tak přede mnou. Oblízla jsem si ret. „Blízale, nech toho.“ Zasmála se a chytl mě rukou kolem pasu. Začervnala jsem se. Společně jsme naše pohledy věnovali Regině.
„No, pořešit to, že ti Matty usnul na posteli a nemáte kde spát synu.“ Posmívala se nám. „Tak ho vykopu, co je na tom těžkýho.“ Loktem jsem ho dloubla do boku. „Jo, tak ty si na tom těžká.“ Zakroutil se smíchem očima. „Jen ho nechci budit, když ho zítra čeká náročný let a vím, jak to s letadly má.“
„A kde chceš teda spát miláčku?“ Nadzvedl obočí. „Klidně na gauči, mně to nevadí. Jen ho prosím nebuď.“ Zaškemrala jsem. „Dobře. Jdu si tam pro věci a budu jak myš.“ Políbili jsme se a odeběhl pryč. Celou dobu jsem ho sledovala.
„Jsem ráda, že si tě našel.“ Vyrušila mě Regina. „Co prosím, já jsem byla trochu mimo.“ Otřásla jsem hlavou. „Že jsem ráda, že si našel dívku, jako jsi ty.“ Jejich rodina má vážně dokonalé úsměvy. Ale Regina a nikdo z nich na ten Derekův bohužel nemá.
Ano, právě se na mě usmívala. „Já jsem ráda, že moje první velká láska může být právě on.“ Stiskla jsem si ret. „Já jsem ráda, že tráví čas také s někým jiným, než s Rickym.“ Zasmála se. „Jéjky, Ricky.“ Se smíchem jsem se k ní přidala. „Nemáš ho ráda, či co?“ Zeptala jsem se, když jsem se uklidnila. „Mam ho ráda, on je fajn. Jen s Derekem měli dřív vážně dost potíží, ale nemohla jsem mu zakazovat se s ním stýkat, protože Ricky byl vždy jeho jediný dobrý přítel.“ Další společná věc.
Ricky byl vždy jeho jediný dobrý přítel a u mě to byl Matty. „Zezačátku jsem Rickyho nesnášela. Pořád na mě měl přiblblé poznámky, ale spíš takové ty,“ Regina mi skočila do řeči. „Rickyho oplzlé přiblblé kecy?“ Zachechtala se. „Ano, přesně to.“ Luskla jsem prsty. „Ale našla jsem v něm i tu kladnou stránku a už je to celkem v pořádku. Takže už se dá říct, že ho mam ráda.“ Regina se nad mou větou usmála. „Koho pomlouváte, co?“
Ani ne za dvě vteřinky stál Derek za mnou, ruce mi obmotal kolem břicha, kde se jeho prsty spletly do sebe. „Rickyho.“ Oznámila mu s klidem Regina. „Hale, neberte si ho do pusy.“ Hrozil nám. „Kolikrát on si vzal do pusy mě.“ Odfrkla jsem.
„Tak to nebudeme řešit.“ Své rty mi přisál na krk a jemně mě políbil. „Jdu do té sprchy.“ Vymanila jsem se z jeho sevření a zalezla jsem do koupelny.
Vysprchovala jsem se, a protože jsem si zapomněla vzít pyžamo, zamotala jsem se do ručníku.
Otevřela jsem dveře a podívala se, jestli je čistý vzduch a já můžu v klidu přeběhnout ke schodům, následovně do dalšího patra.
Nikdo nikde nebyl a tak jsem vyšla ven. Rozeběhla jsem se, když jsem najednou cítila, že mi něco chybí. Můj ručník!
Podívala jsem se na mé holé tělo. Ruce jsem si přitiskla na mé partie a obrátila jsem se. Naproti mě stál Derek s mým ručníkem, který mu visel na jednom prstě. Usmíval se jako největší ďáblík a do toho si několikrát oblízl rty. „Reston, naval ten ručník!“ Zavrčela jsem. „Vem si ho.“ Vyplázl jazyk. Vydala jsem se k němu. Jednu ruku jsem musela natáhnout po ručníku. Rozhodla jsem se pro tu, která zakrývala má ňadra. Ten zmetek ale s ručníkem ucukl. „Dereku! Přijde tvá máma, moje máma, Matty, kdokoliv a nechci, aby mě tak viděli. Prosím, vrať mi ten ručník.“ Udělala jsem štěněčí obličej. „Dobře.“ Zakroutil očima. „Zvedni ruce.“ Usmál se. „Proč?“ Vystrašila jsem se. „Jen tě do něho chci obmotat.“ Co se dalo dělat. Byl to Derek, viděl mě tak několikrát. Ruce jsem zvedl a on mě do ručníku opatrně zamotal. „Rozložím gauč a vyspíme se tady. Uvědomil jsem si, že je rozkládací.“ Zachichotal se. Chudák Matty spal cleou tu dobu na složeném gauči, který byl poněkud nepohodlný. Teď jsem mu tu noc v Derekově posteli přála ještě víc.
Přikývla jsem a vydala jsem se do dalšího patra. Zašla jsem za mámou do pokoje. Ležela na posteli s knížkou v ruce. Svítila pouze lampička na nočním stolku. „Copak čteš?“ Chtěla jsem navázat na nějakou konverzaci. Beztak jsem s ní celý den nemluvila. „Pýchu a předsudek.“ Informovala mě. „Moje poslední knížka byla On je fakt boží od Louise Rennisonové.“ Zachichotala jsem se. „Pýchu a předsudek bys měla zkusit.“ Knihu odložila a mrkla na mě. „Víš, že knížky mě moc nelákají.“ Sehla jsem se do kufru. Hned navrchnu jsem narazila na Derekovo tričko. Navlékla jsem si ho a stáhla ze sebe ručník.
Dále jsem si oblékla kalhotky a krátké šortky na spaní. „Dnes sis hledala práci?“ Vzpomněla jsem si na zakroužkované inzeráty v novinách a mamku s telefonem u ucha. „Zkoušela jsem to.“
„A?“ Modlila jsem se, aby měla kladnou odpověď. „Jsem pozvaná na tři pohovory.“ Nadšeně se usmála. „Kam?“ Skočila jsem k ní do postele. „Takže,“ Nadechla se a já se posadila do tureckého sedu vedle ní. „do dvou školek a jedné knihovny.“ Nad slovem knihovna jsem se oklepala. „Ber jednu z těch školek.“ Políbila jsem ji na tvář. „Nejspíš to tak bude. Nějak to zvládneme.“ Věnovala mi poklidný úsměv. „Určitě. Mně se měl vlastně večer ozvat jeden kluk z takovýho podniku, kde bych mohla dělat, ale nezavolal.“ Vzdychla jsem si. Ale neztrácela jsem naději. Třeba ten sympaťák neměl jen čas a zavolá mi ráno. Navíc takovýhle kluk po večer rozhodně nebývá sám. „Víš, ještě mě něco napadlo.“ Mamka si nervózně zkousla ret a dala si ruce za hlavu. „Co?“ Nervózně jsem polkla. „Že bychom se mohli vrátit do Anglie a žít u babičky s dědou.“ Tušila jsem, že něco takového z ní vyleze.Bylo to tak těžké. Do Anglie bych se ráda vrátila kvůli Mattymu, tak moc. Zase by to bylo jako za starých časů. Ale nemohla jsem. Ne teď, když jsem měla Dereka. „Mami, já Dereka nemůžu opustit.“ Sklopila jsem pohled. „Já vím Kirsty, byla to jen taková zkouška. Budeme se snažit, ale když se nám nepovede, budeme to tak muset udělat zlatíčko.“
„Já vím.“ Povzdychla jsem si. „Ale teď už jdu. Derek na mě čeká.“ Slezla jsem z postele. „Doufám, že se ho budež držet co nejdýl.“ Ozvala se za mnou. „Budu.“ Tiše jsem odpověděla a odešla jsem pryč.
Chtěla jsem seběhnout schody, když jsem slyšela Derekův hlas, který vyslovoval dost zajímavá slova. Poslouchala jsem ho.
„Nemůže tam pracovat! Zjistí, že jsem s ní a něco jí udělají dědo. Jenže je tvrdohlavá a nevím jak jí v tom zabránit.“ Odmlčel se.
Takže volal s dědou, který právě nejspíše hovořil.
„Všichni ví, že mam holku, ale asi nikdo ji nepozná. Ale pokud mě s ní v tom podniku potkají bude zle.“ Opět ztichnul. Mé tušení, že přede mnou něco tají se ještě více zvětšilo.
„Nemůžu jí tam nechat pracovat s pocitem, že se to může podělat a něco se jí stane. Kdyby se jí něco stalo, v životě bych si to neodpustil.“ Měla jsem chuť se za ním rozeběhnout, vyrvat mu telefon z ruky a začít se s ním hádat o tom, co měl tenhle telefonát znamenat. Ale nemohla jsem to určitě ne. Mohla jsem udělat jen to, že pokud v té práci bude volno, odmítnu ji, i když nevím z jakého důvodu to učinit.
„Za chvilku sem přijde, takže musim jít zase předstírat milujícího přítele, kterého nic netrápí. Hádek jsme už měli víc než dost a já nechci pokračování.“ Ano, tu práci odmítnu. „Měj se dědo.“ Nejspíše zavěsil. Pobrala jsem dech a sešla jsem schody.
Derek mě uslyšel a otočil se na mě. „Je, ty už si tady.“ Mobil odložil na stůl, obešel gauč a nervózním krokem přišel ke mně.
„S někým si volal?“ Dělala jsem jakoby nic. „Jo, jen s dědou.“ Neposedný vlas, který mi padal do obličeje, prstem odhrnul až za mé ucho. „Co potřeboval?“ Chytla jsem ho za ruku, kterou mě právě hladil po boku hlavy. „Ale nic, to není důležité.“ Jeho změna nálady byla hodně nápadná. V tomhle momentně byl až příliš zranitelný. „Pojď si lehnout.“
Odtáhla jsem ho na gauč. Oba jsme si lehli. Derek přes nás hodil peřinu a já si hlavu položila na jeho hruď. Zatímco mě hladil po ruce já poslouchala jeho pravidelně bijící srdce.
„Zavolal ti ten číšník?“ Zeptal se poněkud roztřeseně. „Ne, a pokud zavolá a bude volno, řeknu mu, že tu práci neberu.“ Podle mě se mu právě po téhle větě ulevilo. „Co, tě ke změně názoru přimělo?“ Ptal se tak opatrně. „Pokud si byl tak nepříjemný a zakazoval mi tam pracovat, určitě si proto měl nějaký důvod. Takže když se ti to nelíbí, prostě si seženu něco jiného.“ Hlavu jsem z jeho hrudi sundala a rty jsem přitiskla na jeho horkou kůži na krku. „Klidně ti něco sehnat pomůžu. Mam hodně známých, kteří vlastní různé restaurace či podniky.“
„V pořádku, nějak se to vyřeší.“ Pořád mě ale trápila myšlenka, co ten rozhovor měl znamenat. Začalo to tou zbraní u jeho dědy, následovně to pokračovalo těma dvěma bratry, co zmlátili, no víte koho. Další byl ten slizký chlápek se svou partičkou v tom hotelu, kdy Derek málem vypěnil. Dále nůž u něj ve skříni, to divadlo v tom podniku a tentokrát tenhle hovor. To už nebylo normální. Tu zbraň jsem chápala, jeho děda přece jen žije ve velkém domě a může se cítit ohrožený. Ale jako, že znal ty bratry, toho olezlého chlápka a vyváděl v tom baru? Ten nůž jsem právě vynechala, protože jsem si do hlavy nasadila myšlenku, že nechtěl, aby ho Regina viděla, jelikož ho chtěl třeba někomu vrátit. A nebo někoho zabil?
 Kirsty! Tvůj kluk by nikoho nezabil, ty idiote!
Vážně už začínám být ze všeho paranoidní.
Když navážu k tomuhle. Co ty věci, které se přihodili mě? Mohla jsem být už několikrát mrtvá. Co když to vše ale dávalo nějaký smysl? Ne, tohle je určitě blbost. Radši jsem s to přemýšlení utnula a pohled jsem věnovala Derekovi, který si právě nervózně okusoval spodní ret.
„Trápí tě něco?“ Nedalo mi to. „Ne krásko, nic mě netrápí.“ Začal si pohrávat s pramenem mých vlasů. „Mamka přemýšlela nad tím, že bychom se vrátili do Anglie a bydleli u babičky s dědou.“ Řekla jsem z ničeho nic. Derek mé vlasy pustil. „A vy se tam vrátíte, nebo?“ Proč jsem to říkala? Jeho hlas byl tak zlomený. „Nevrátíme. Nemůžu tě opustit. To bych asi nezvládla. Jenže je to těžký. Matty ode mě bude zase tak daleko. Znám ho už několik let, ale tebe miluju a za ten měsíc, co jsme spolu, si to už bez tebe ani nedokážu představit.“ Pořád jsem nechápala, že to už byl měsíc. Doteď si pamatuju den, kdy jsem Dereka prvně spatřila v sekretariátu. Nikdy bych netušila, že to on bude ten, koho si tu najdu a ještě k tomu za tak krátkou dobu. Taky jsem si nikdy nemyslela, že klukovi řeknu, že ho miluji poměrně tak brzo. Vždy jsem myslela, že to bude tak za měsíc, za dva, až si budu opravdu jistá, ale ne. Tady v tom případě jsem si byla jistá, že to může být dřív.
Jeho pověst děvkaře byla minulost a já lituju toho, co jsem posledně řekla za větu. Teď jsem věděla, že by mi už snad v životě nezahnul. A na ty hádky si nějak začínám zvykat. Přece je to běžné.
„Já vím. Co přehodit téma?“ S tím jsem souhlasila. „Asi za tři týdny mam důležitý zápas.“ Jak jinak. Derek a jeho zápasy. I když jsem byla ráda, že měl koníček, vlastně už od mala.
„Budu ti držet palce, šampione.“ Rukou jsem mu zajela pod tričko a hladila ho po břiše. „Ne, o to nejde.“ Zasmál se. „Na ten zápas letím do Seattlu.“
„To je ve Washingtonu?“ Chtěla jsem se jen ujistit. „Ano. Napadlo mě, že bys mohla letět se mnou jako má podpora. Letěli bychom v pátek po škole, v sobotu by proběhl zápas a ještě večer nebo v neděli, bychom se vrátili zpět sem.“
„Promyslím to. Nevím, jak to bude s mamkou a Bethany.“
„Jo tohle. Chápu to. Jen bych byl rád, kdyby si se mnou vypadla někam mimo.“ Ruku jsem vytáhla z pod jeho trička.
„A kdo by letětl ještě s námi?“ To byla další důležitá otázka.
„Táta, Samantha a možná děda. Ale měli bychom klid. Sam se určitě bude potulovat po obchodech a táta by tu cestu měl mít spojenou s nějakým jednáním nebo o čem mi to mluvil.“
„Dobře. Je to ještě daleko před námi.“ Hlavu jsem položila do polštáře a zívla si. „Taky už jsem unavený. Tak dobrou noc krásko.“ Políbil mě na spánek, přehodil přeze mě ruku a přitiskl si mě k sobě. Jeho teplý dech mi narážel do krku a já při něm usla.