Menaced Life

55. Je to zas v pohodě.

Ještě jednou se omlouvám za ty kratší části, ale vážně nestíhám:/ Jsem na intru a nemůžu se tu pořádně na psaní soustředit:/ 

Díl věnuji nigga_swag_483 :) -MB

____________________________

Posadila jsem se na záchod, a jak jsem čekala, pláč mě přemohl. Proč jsem vůbec plakala? Možná to bylo pro to, že nesnáším, když na mě někdo řve. Nebo kvůli tátovi a tomu, že ho Derek zase vytahuje na povrch. Sakra! Já už tenhle život nechci. Chci mít normální vztah a ne vztah, kvůli kterému dostávám facky. Dereka miluju a tohle tak bolí. Jak psychicky, tak fyzicky.

Ozvalo se bouchání na devře. „Kirsty!?“ Ozval se do toho Derekovo hlas. „Vypadni!“ Zařvala jsem. Možná to bylo kruté slovo, ale já chtěla být sama. Navíc jsem na něho byla vážně trochu naštvaná. „Kirsty, prosím otevři, chci se omluvit.“ Omluvit se mohl, ale teď jsem potřebovala být sama. „Běž pryč, chci být teď sama!“ Zřejmě odešel, protože dál nic neřekl.

Popotahovala jsem a ze všech sil se slzy snažila zarazit. Zavřela jsem oči a radši jsem myslela jen na ty krásné chvíle strávené s Derekem, jen abych se uklidnila. Další klepání na dveře. „Dereku, nech mě!“

„To jsem já, William. Kirsty, běž za ním, trápí se a nerad ho tak vidím. Prosím.“ Trápil se? Byli jsme dva, ale já nechci, aby se trápil. „Za chvíli…“ Odsekla jsem. Slyšela jsem, jak odchází pryč. Zvedla jsem se a šla ke dveřím. Odemkla jsem, otevřela je a rozhlédla se, jestli je čistý vzduch. Pan Reston už tam nebyl. Ihned jsem šla za Derekem, tedy doufala jsem, že je v zimní zahradě. Loudala jsem se, protože jsem přemýšlela co mu říct.

Dveře od zimní zahrady ale náhle byly přede mnou. Nadechla jsem se a šla dál. „Dereku!?“ Zavolala jsem na něj. Seděl na válendě a hypnotizoval zeď. „Ano?“ Ani se na mě nepodíval. Šla jsem za ním a zastavila jsem se u válendy. „Mrzí mě to. Nechci hádky nebo tak něco. Tohle ani hádka nebyla, já vím, ale i tohle mě bolí…“ Chytl mě za ruku a opatrně si mě stáhl k sobě. Posadila jsem se mu na klín. „Já vím. Taky mě to bolí. A budu se snažit, abych nebyl tak výbušný, hlavně když jde o tvého otce.“ Děkuju za to, že tohle řekl. „Miluju tě…“ Pošeptal a obmotal si ruce kolem mého krku. „Já tebe.“ Hlavou jsem se opřela o jeho rameno a rukou jsem mu projížděla již suché vlasy. „Dereku, potom co tě táta, no… Prostě, postarala se o tebe Amber?“ Musela jsem se jen ujistit. „Ano. Teda nic si nepamatuji. Ale probral jsem se u ní v domě na gauči. Ona spala naproti mně v křesle.“ Tak po tomhle bylo jasné, že to Amber udělala. „Jen nevím, kdo mi zašil obočí.“ Udivil se. „To asi její mamka. Zkusim se s ní pak spojit, abych ti dala vědět, kvůli vytažená stehů…“ Derek polknul, bál se toho. „Myslela jsem, že chlap jako ty vydrží víc.“ Zasmála jsem se. „Krásko, mam tolik jizev a šitých míst. Prostě vytahování stehů nesnáším.“ Nikdy jsem si na něm jizvy snad nevšimla. „Ukážeš mi nějakou?“ Byla to zvláštní otázka, ale zajímalo mě to. Derek se zasmál a odtáhl mě od sebe. „Když chceš.“ Slezla jsem z něho. Chytl se za lem trika a přetáhl si ho přes hlavu. „Tady je jedna.“ Ukázal na své rameno. Nebyla moc výrazná, ale byla celkem veliká. „Jak jsem si jí mohla nevšimnout? Z čeho jí máš?“ Jsem vážně slepá. „S Rickym jsme se dostali do bitky s takovýma idiotama. Prostě jeden z nich měl nůž a já to schytal.“

„Au.“ Sykla jsem. „Další mám tady.“ Ukázal pravé předloktí. „Ta je z čeho?“

„Tak to už si ani nepamatuju.“ Zasmál se. Vytáhl si tepláky nad kolena a ukazoval dál. „Tady jsem spadl z kola. Bylo mi tak osm.“ Ukázal na své koleno a holenní kost. „Ještě někde?“ Optala jsem se. „Takhle velké už ne. Takže není co ukazovat.“ Nohavice si zase stáhl dolu a nandal si triko. Přisedla jsem si k němu. „Víš po čem jsem vždy toužil?“ Podíval se na krb. „Nevím?“

„Vždy jsem chtěl za tmy zatopit v tomhle krbu, dotáhnout si sem holku, lehnout si s ní na tady tu válendu a povídat si o všem možném. Tedy ještě něco, ale to nebudu zmiňovat.“ Zachichotal se. „A se mnou by to nešlo?“ Podívala jsem se mu do tváře. „Doufal jsem, že něco takového řekneš.“ Zasmál se. „Takže teď nebude žádné mluvení až do večera.“ Přimhouřil oči. „Fajn.“ Zakroutila jsem očima.

Až do večera jsme koukali v obýváku na filmy. Když jsem chtěla něco říct, třeba jen k tomu filmu, Derek mě umlčel. Už mi lezl na nervy a já se jen modlila, ať se setmí. Konečně tak bylo.

„Tygře, už je tma a já chci vážně mluvit. Tohle byl můj rekord v nemluvení.“ Zabručela jsem. „Tak to můj ne.“ Zasmál se. „Sweety, nechceš si ty džíny svléct? Já jen abys měla víc pohodlí, musí tě tlačit.“ Zoufale se na mé džíny podíval. „Až tvůj děda přijede, nechci tu před ním chodit v kalhotkách…“

„Tak pojď, dam ti něco ode mě.“ To znělo dobře. Ráda jsem v jeho věcech, i když to zatím bylo jen tričko a košile. No a bunda se sakem, aby mi nebyla zima.

Zvednul se z gauče a já s ním. Za ruku mě dovlekl k sobě do pokoje, kde mě pustil. Hned šel k té dlouhé černé komodě a začal prohrabovat šuplíky. „Chceš i tričko?“ Optal se. „Ano!“ Vykřikla jsem, než jsem se stačila rozmyslet. On se tomu začal smát.

„Tady to je.“ Přišel ke mně a já si od něho vzala věci. „Mam jít pryč, aby ses převlékla nebo?“ Tušila jsem, že tam chce spíše zůstat. „Jsi jediný kluk, který mě viděl zcela nahou, takže tu můžeš zůstat.“ Zasmála jsem se a on se sladce začervenal, i když to bych spíš měla dělat já.

Svlékla jsem si džíny a místo nich si oblékla červené trenky. Byly ze stejného materiálu, jako je měl Derek kdysi na tom zápase. „Nejsou na box, nebo co to děláš?“ Nadzvedla jsem obočí a prohlédla si je. „Jsou a jsi v nich sexy.“ Oblízl si rty. „Ale.“ Zachichotala jsem se. Stáhla jsem ze sebe mikinu i s trikem. Derek si mě prohlížel a usmíval se. „Tygře, nekoukej tak.“ Derek přistoupil ke mně. „Jsi tak hrozně nádherná.“ Pošeptal mi do ucha a naskočila mi husí kůže. „Dereku.“ Zavrčela jsem.

Políbil mě na rameno. „Rty už tě nebolí?“ Udivila jsem se. „Ne, už ne.“ Zahihňal se. Vtiskl mi jemný polibek mezi ňadra. „Nechtěl sis náhodou povídat?“ Připoměla jsem mu. „Chtěl, necháme to na jindy.“ Napřímil se a zašklebil se na mě. Protočila jsem oči a natáhla si jeho tmavě modré triko. „A teď šup do zimní zahrady.“