Menaced Life

87. Namáhavé odpoledne.

Vím, že jste zvědaví na rozhovor Dereka s jeho otcem, takže pohled Dereka mám připravený, jen pro zajímavost:P -MB

______________________

Otevřela jsem dveře. „Co to mělo být!?“ Přepadl mě Derekův hlas, hned kousek ode mě. „Co mělo být co?“ Dělala jsem, že mi nic nedochází. „Nový učitel, ty jako poslušný pejsek…“ Připomínal mi. „Poslušný pejsek? No dovol.“ Sykla jsem. „Dovolím.“ Byl naštvaný. „Proč si byla tak červená, když si vyšla?“

„Já nebyla červená.“ Lhala jsem. I slepý by si všiml toho, jak jsem byla rudá až za ušima. „Né, vůbec ne.“

Zakroutila jsem očima a pokračovala jsem v chůzi dál. „Kirsty, čum na mě, když s tebou mluvim.“ Zavrčel. „Není to zapotřebí, stejně musim do třídy.“ Uchopil mě za zápěstí a škubl se mnou, tak bolestě. „Au!“ Sykla jsem. Vyškubla jsem se mu. Učebnici jsem si strčila v podpaž a zápěstí si začala mnout druhou rukou. „Kirsty, promiň. Já nechtěl, ne tak silně.“ Začal po mě sahat, ale já mu uhla. „Já musím na hodinu Dereku. Měj se.“ Naštval mě. Jen jsem zčervenala a on z toho dělal takovou vědu a díky němu mě teď ještě bolelo zápěstí.

Spěchala jsem do učebny literatury. Naše učitelka je přísná a vždy chodí na čas. Již jsem ji viděla vycházet z kabinetu. Rozeběhla jsem se a do třídy se vřítila dřív než ona. Usadila jsem se vedle Darrena až do poslední lavice uprostřed, když zazvonilo na hodinu a ona vkročila u dveří. Učebna literatury je snad jediná místnosti, kdy s Darrenem sedíme v řadě uprostřed a ne u okna. „Slečno Lovell, až budete zase s panem Restonem, myslete na to, že další hodinu máte mě, pojďte k tabuli.“ To si ze mě ta fůrie dělala srandu? Jak nás mohla vidět!? Otráveně jsem vzdychla a šla k tabuli. „Řekněte nám něco o Williamu Shakespearovi, když stejně jako vy obýval Anglii, něco o něm vědět musíte.“ Usadila se na židli. „William, uhm…“

„Ano, jeho jméno umíte říct skvěle.“ Celá třída se zasmála a ona si povystrčila své malé brýle blíže k očím. Stále jí padají na špičku nosu.

Kirsty, zapoj mozkový závity. Prvák, nudné hodiny literatury s Mattym. Něco o něm musím vědět. Mé podvědomí se mě snažilo povzbudit.

„Byl pokřtěn 26. dubna 1564.“ Podepřela si svou obří hlavu dlaní a loket si opřela o stůl. „Tak, jo. Budu se vás ptát. Žít, nebo nežít – to je, oč tu běží. Odkud tento citát pochází?“ Romeo a Julie, ou, ani zdaleka Kirsty! Napomenula jsem vnitřně sama sebe. Sakra, jaké díla měl? Můj mozek jako by oněměl. Dělá to vždy, když ho nejvíc potřebuju. Ne, tentokrát ne! Nedovolím, abych dostala pětku za rodáka Anglie. „Hamlet!?“ Typla jsem si. „Ano, přesně tak. Dílo, které se odehrává ve Veroně. Jeho premiéra proběhla roku 1595. Jaké dílo mam na mysli!?“ Jak primitivní. „Romeo a Julie.“ Vyhrkla jsem.

„Velice správně. Zatím je to na čtyři mínus. Trošku přeskočíme. Kde se William narodil?“ To město. Bylo to něco podobného jako Stanford, kam chtěl Derek jít. Zavřela jsem oči a snažila se vzpomenout. „Stratford nad Avonou?“ Přehrálo se mi v hlavě. „No, když se ptáte… Máte pravdu.“ Mrkla a já si oddechla. „V kolika letech se oženil s Anne Hathaway?“ A to jsem sakra měla vědět jak? Byla jsem snad oddávající? „Netuším.“ Řekla jsem zklamaně. „Bylo mu osmnáct slečno Lovell. Kolik se dochovalo jemu přepsaných divadelních her?“ To byla snad jediná věc, kterou jsem si pamatovala, jelikož v prváku na té hodině Matty chyběl. Zajisté chyběl, jinak bych to nevěděla. „34.“ Odvětila jsem po vteřince. „Povězte mi šest jeho děl a dám vám za tři.“

„Takže Hamlet, Romeo a Julie,“ zamyslela jsem se. „Sen noci svatojánské, Macbeth, Othello,“ skočila mi do řeči. „za Hamleta a Romea a Julii, mi řeknete další dvě díla, jelikož jsme je předtím už zmiňovali. Ještě tři.“ Babizna jedna!