Menaced Life

56. Derek a jeho vysněná budoucnost.

No a doplatilo se na to rychlé přidávání:/ Tohle je zatím poslední peředepsaná část. Mam školu a ne intru se nedokážu pořádně soustředit:/ Dnes se ještě pokusim něco splodit na zítra, a pak na pátek, o víkendu to musím dohnat.... :)

Díl věnuju elenaspinova:) -MB

_________________________

Během chvilky jsme se tam octli, ani nevím, jak jsme to udělali. Derek se ihned přiřítil ke krbu a zatopil v něm. Musela jsem se zasmát nad jeho roztomilostí. Bylo sladké, jak si to chtěl prostě splnit. A navíc Derek romantik se mi teď hodil.

„Tak pojď.“ Zavolal na mě. „Už jdu.“ Zasmála jsem se a šla si lehnout k němu na válendu.

Hlavu jsem si položila na měkké opěrátko vedle té jeho. „Tak a o čem chceš mluvit?“ Zeptala jsem se. „O všem možném. Třeba o tom co o tobě ještě nevím.“ Přetočil se na bok a koukal se na mě. „Co o mně nevíš. Já nevím, řekla jsem ti skoro vše, hlavně to podstatné.“

„Tak já se budu ptát.“ Přikývla jsem. „Řekla ti někdy mamka, jaké bylo tvé první slovo?“ Nečekala jsem, že se zeptá zrovna na tohle. „Mé první slovo bylo, ty jo počkej...“ Musela jsem se zamyslet. Mamka mi ho určitě říkala. „Jasně, mam to!“ Vyjekla jsem. „Casper!“

„Casper?“ Nadzvedl obočí. „Nemyslim tu pohádku, ale děda s babičkou měli kocoura a on se tak jmenoval.“ Usmála jsem se. „A proč zrovna Casper?“ Zasmála jsem se. „Děděček říkal, že to jméno má proto, že se vždy vytratil jako duch, ale když jsem se u nich objevila já, vždy se zase objevil.“ Dědeček Caspera jednou našel před domem. Byl celý vychrtlý a hladový. Vzal si ho k sobě a od té doby jim zůstal věrný. Nemluvila jsem tak do dvou let, začala jsem mluvit celkem pozdě. Je to divné, protože teď jsem hrozně ukecaná. No nicméně, Casper se objevil, když mi byly ty dva roky. Když mě naši vzali k prarodičům s nikým jiným, než s Casperem jsem nebývala. Vždy jsem slyšela, jak po něm dědeček volal tímto jménem. Tak jsem ho jednou prostě a jednoduše zopakovala. Všichni z toho měli druhé Vánoce. „Už asi nežije, že?“ Casper měl ošklivou smrt. „Ne, srazilo ho auto.“ Vzdychla jsem si. „Byla jsem z toho hodně špatná…“ Derek mě náhle chytil za ruku. „Tak na něj zase nemysli.“ Políbil mě na tvář. „A co tvoje první slovo?“ Věděl mé, chtěla jsem vědět jeho. „Regina, tudíž jméno mé mamky.“ To bylo rozkošné. „Dereku, říkal si, že si Sam tak trochu přijmul do rodiny díky jejímu příběhu, já jsem zvědavá, nemusíš mi to říkat, pochopím to, ale co se jí stalo?“

„Stejně jsem tušil, že se na to jednou zeptáš.“ Pustil mi ruku a opět si lehnul na záda. „Když mi to říkala, celé to proplakala. Její matka na ni kašlala, každý den si do bytu vodila někoho jiného. Prostě byla kurva a vydělané peníze utrácela za fet, chlast a cigarety. Jejího tátu ani nezná. Mamka se jí ufetovala, když jí bylo čtrnáct. Šla do děcáku, protože neměla ke komu jít, nezná svou rodinu. V osmácti ji pustili a spolu s tím odmaturovala. Chvíli se živila jako servírka a bydlela v nějakém podnájmu. Pak se jí naskytla ale příležitost dělat u nás hospodyni a dopadlo to, jak to dopadlo…“ Jak tohle mohla vydržet? Prošla tímhle vším a ani to na ní nejde vidět. „Já, já nevím co říct.“ Ukápla mi slza. Bylo mi jí tak líto. „Neříkej nic, taky jsem se nezmohl ani na slovo. Řekla mi toho ještě víc, ale to nebudu rozebírat. Zmohl jsem se jen na to, abych ji objal a přijmul ji mezi naši rodinu.“ Tahle věc byla od něho ta nejkrásnější, co mohl udělat. „Oni jsou s tvým tátou manželé?“

„Ano jsou, vzali se poměrně brzy. Je to tedy vlastně má nevlastní matka. Jenže já ji tak prostě neberu. Je pro mě spíš něco jako dobrá či skoro nejlepší kamarádka.“ Chápala jsem ho. „A nějakého toho nevlastního sourozence neplánujou?“ Poškládlila jsem ho. „Tak to radši nevim.“ Zasmál se. „Přemýšlel si někdy nad tím, co bude? Myslím, až založíš rodinu nebo tak?“ Nemohla jsem říct: „…až založíme rodinu.“ Byli jsme mladí a tady to byla daleká věc. „Párkrát, ale nějak moc ne. Ale představoval jsem si vždy rodinu s Megan Fox.“ Začal se smát. „Ty si trdlo. Jak taková rodina vypadala?“

„Měli bychom rodinný dům někde na samotě. Děti by běhaly po zahradě a my bychom se na ně jen usmívali. Byla by to taková ta rodiná idylka.“ Tohle bylo na něj až nezvyklé. „Na samotě?“

„Jo, ruchu už mam dost. Hlavně jsem chtěl být vždy daleko od otce…“ Povzdychl si. Převalila jsem se na bok, rukou mu zajela po tričko a hladila jsem ho po břiše. Do toho jsem na něj pořád koukala. „A kolik dětí?“ Pořád jsem se musela ptát. Lákalo mě to. „Chtěl bych syna i dceru.“ Podíval se na mě. „Ale když tak přemýšlím, rodina s tebou by byla stokrát lepší.“ Málem jsem se rozplynula. On právě vyměnil Megan Fox za mě? Páni! „Já chtěla vždy jen jedno dítě, ale dvě bych hold strpěla.“ Zasmála jsem se. „A domeček na samotě se mi líbí.“

„Počkej, ale to není všecko. Ještě bych chtěl psa.“ Uculil se. „To by šlo. Co třeba čivavu?“ Zažertovala jsem. „Jo, už tě vidim v růžovým oblečku a z kabelky ti vystrkuje hlavu ta malá krysa.“ Zamračila jsem se, ale náhle se rozesmála. On se začal smát se mnou.

„Tak stačí.“ Umlčela jsem nás. „Vím, že na budoucnost nemůžu myslet dopředu, ale chci, abys v ní byla co nejdýl.“ Ruku jsem mu vytáhla z pod trička. „A já chci, abys ty byl zase v té mé.“ Položila jsem si hlavu na jeho hruď a poslouchala jsem tlukot jeho srdce. „Bojím se tě zítra odvést domu…“ Řekl tichým smutným hlasem. „Neřeš to tygře, teď ne.“ Zívla jsem si. „Chceš spát?“ Zeptal se. „Jo…“ Zavrněla jsem. „Půjdeme do pokoje.“ Začal se zvedat. „Ne, takhle je mi dobře.“ Uzemnila jsem ho zpět na válandu. „Jak myslíš.“ Políbil mě do vlasů. Rukou mi přejížděl po ruce a při tlukotu jeho srdce jsem usla.

„Sweety, prosím vstávej.“ Slyšela jsem Derekův rozespalý hlas a cítila jsem, jak mě hladí po tváři. Rozevřela jsem oči, venku ještě byla tma. „Co se děje?“ Zakňourala jsem. „Nemůžu usnout. Nechtěl jsem tě budit, ale takhle spát nemůžu.“ Chápala jsem ho. Celou dobu jsem ležela skoro na něm. „Promiň.“ Zamumlala jsem a pomalu se posadila. „To je v pořádku, odnesu tě do postele.“ Než jsem se nadála, držel mě v náručí.

Odkráčel tak se mnou až do jeho pokoje, kde mě opatrně položil na postel. Doplazila jsem se k polštáří a zabořila od něj hlavu. Jen jsem pocítila, jak přeze mě Derek hodil ruku a znovu jsem usnula.

Probudil mě pořádný hrom. Leknutím jsem se posadila. „Děje se něco?“ Zakňučel Derek. „Jen jsem se lekla hromu.“ Iformovala jsem ho. „Sweety, u mě si v bezpečí.“ Měl pravdu. Opět jsem si lehla a přitiskla jsem se k němu.