Menaced Life

91. Stěhování

Středa. Škola probíhala lenivě jako vždy. Z dějáku jsem dostala za jedna, z čehož jsem byla i já sama překvapena. Dereka jsem ve škole nepotkala, zmetka jednoho. Takže ty fotky jsem kvůli němu fotila zbytečně.

Ve čtyři hodiny jsem šla na parkoviště, kde na mě čekal Ricky, v autě, ve kterém mě vezl do L.A., kde se odehrála ta první převelice slastná chvíle mého života.

Nasedla jsem na místo spolujezdce. „Připravená!?“ Zazubil se. „Ano.“ Kývla jsem a vyjel.

Cesta trvala přobližně 10 minut, když jsme zastavovali na prakovišti plném aut. Bylo těžké najít místo.

Ricky vypnul motor. „Miluju ten obchoďák.“ Olízl si ret a vylezli jsme ven. „Proč ho tak miluješ?“ Nadzvedla jsem obočí. „Dámské kabinky, toalety… Je toho spousta co malý Ricky junior viděl.“ Zase klátil, jak jinak. Jak to prostě může dělat pořád? A ještě na tak veřejných místech. Dámské kabinky? Ne, to vážně ne. To muselo být zatraceně rychlé.

Dveře se před námi otevřely a vešli jsme do obrovského nákupního centra, kde se to hemžilo lidmi. „Pojď.“ Čapl mě za ruku a dovedl mě k eskalátorům. Oba jsme stoupli na schod a nechali se vyvézt do dalšího patra.

„Támhle je ten obchůdek.“ Řekl nízko položeným tónem hlasu a táhnul mě do nějakého menšího butiku.

Červená, černá, bílá, vážně z jiných barev ty šaty neuměly ušít? V tom butiku jste jiné šaty bez těhle barev neviděly.

„Velikost?“

„S.“ Ricky přikývl a zmizel mezi stojany. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Všechny ty šaty tam byly tak elegantní a některé až příliš vyzývavé.

„Tak jsem tady.“ Nezabralo mu to ani pět minut a už mi do ruky podával troje šaty. „Mazej do kabinky.“ Dostrkal mě až do kabinek v rohu. Do jedné jsem zalezla a zatáhla závěs. Ramínka se šaty jsem zavěsila na věšáček.

Vysvlékla jsem se do spodního prádla. První šaty, které jsem si zkusila, byly úzké, červené, s ramínkem okolo krku.

Vypadala jsem v nich děsně. Vylezla jsem, aby si mě Ricky prohlédl. „Oh, to ne. Trefa vedle. Zkus ty další.“ Znudeně jsem si povzdychla a zalezla zpět do kabinky.

Bílé krátké šaty s volánky mi také zamítl. A ty třetí s flitry taky. Čekala jsem v kabince, zatímco všechny ty šaty odnesl a šel hledat další. Vážně jsem měla tohle za potřebí? Už dávno jsem mohla odvážet s mamkou věci do našeho nového bytu.

„Tyhle, zkus tyhle.“ Ricky mi odvnitř prostrčil svou ruku. Šaty jsem od něj převzala.

Krajka odhalovala má záda, můj zadek byl krásně obtáhlý a látka končila pár čísel pod ním. Rukávy po lokty z krajky krapet škrábaly, ale nebylo to hrozné. Výstřih nebyl žádný, ale i přesto byly tak vyzívavé.

Skrz krajku jsem měla poodhalená jen záda a ruce, zbytek byl z obyčejné lesklé černé látky.

 Ty šaty mě dělaly jinou, zase.

Vystoupila jsem ven z kabinky. „No doprdele. Fíha.“ Ricky zapískal. „Vypadáš tak sexy. Prosím, dovol mi koupit ještě něco, čím bych to vylepšil.“ Zamrkal na mě. „No dobře, když už jsme tady.“ Zakroutila jsem očima.

Zalezla jsem zpět a šaty ze sebe svlékla. Natáhla jsem si oblečení, které jsem měla předtím a konečně jsem z té kabinky už nadobro mohla zmizet.

Ricky mi šaty vzal a šel je zaplatit. Radši jsem ani nechtěla vědět, kolik stály.

Společně jsme z butiku vykráčeli ven. „A teď tedy ta oblíbenější část.“ Vydal se vlevo a já ho následovala.