Menaced Life

99. Odjezd z pohádkova

„Všechno je v pořádku El, neboj se. Kirsty teď spí, zítra ji máš doma…To je super.“ Probudil mě jeho hlas. Volal snad s mou mámou? Zamžikala jsem a viděla ho pochodovat před gaučem sem a tam. „Jasně, budu ji pozdravovat. Měj se.“

„To byla mamka?“ Zívla jsem. „Jo, byla. Klidně ještě spinkej.“ Klekl si před gauč a začal mě hladit po tváři. Koukali jsme si přímo do očí. „Kolik je hodin?“

„Půl páté.“

„V pořádku.“ Usmála jsem se. „Nemáš hlad?“

„Mám.“

„V lednici jsou párky, budou stačit?“

„Jistě.“ Pomalu jsem se posadila a z hrudi mi sjela deka. Měla jsem na sobě Derekovo triko. „Tys mě oblékl?“

„Jo. Spíš jako zabitá.“ Zachechtal se. „Děkuju.“

„Jdu na ty párky.“ Políbil mě na čelo a odpochodoval. Protáhla jsem se a seskočila na zem, celá zmožená po tom krásném romantickém sexu. Dokonce mi nasadil i mé trenky na spaní, je to prostě zlatíčko. Žádnej grázl.

Dobruslila jsem za ním do kuchyně, kde na plotně ohříval párky. „Co mamka chtěla?“ Byla jsem zvědavá.

„Jen volala, jak se máš. Jestli jsme v pohodě.“ Pokrčil rameny.

Párky byly hotové. Derek je nandal na jeden velký společný talíř, na nějž ještě vymáčkl kečup s hořčicí. „Chceš chleba?“ Zeptal se, když jídlo položil na jídelní stůl. „To je v pohodě.“ Máchla jsem rukou a usadila se na židli. „Dobře.“ Derek si sedl vedle mě. Vzala jsem si jeden z párků, namočila ho do kečupu a dala jsem ho do pusy. Kousek jsem ukousla a ten proces jsem opakovala stále dokola. Až když jsem si brala další párek, všimla jsem si, že Derek na mě kouká, ani nejí. „Fascinuje tě jak jím práky či co?“ Nadzvedla jsem obočí. „Ne.“ Zavrtěl hlavou a radši si jeden taky vzal.

Všechny jsme je společně zlikvidovali a já pak umyla veškeré nádobí, které jsme za den použili.

„Co budeme dělat?“ Derek zněl otráveně. Dlaněmi se opíral o kuchyňskou linku a sledoval mě. „Kdyby tu měli telku, můžeme si zapnout film.“

„Já jsem vůl, vždyť Greyson říkal, že tu mají počítač. Teda notebook. Pojď.“ Popadl mě za ruku a táhnul mě do jednoho z pokojů. Nejspíše Greysonova. Přistoupil k jeho stolu a z velkého šuplíku vytáhl notebook. K němu nabíječku. Pak jsme se vrátili do pokoje, kde jsme spali.

Zalezla jsem do postele. Derek zapojil nabíječku do zásuvky a poté si vlezl ke mně. Zapnul počítač. „Tak co to bude?“ Zeptal se, když se načítal. „Mam chuť na romantiku.“ Políbila jsem ho na krk. „Romantiku. Fajn. Jen žádnej Hříšnej tanec, Titanik a ani Duch.“ Musela jsem se mu zasmát. „Fajn, ani jedno z toho.“ Zakroutila jsem hlavou.

Počítač byl načtený a tak Derek zepnul internet. Najel na online stránku s filmy a pak už jsme vybírali vhodný romantický film. „A co Prci, prci prcičky?“ Zahlásil. „To není romantický.“ Tím jsem to zamítla. „Tak co tohle.“ Ukázal na jeden z filmů. „Už podle popisku vim jak to skončí. A žili spolu štastně, až na věky.“ Zabručel. „Dereku, tak končí skoro každý romantický film.“ Vybírat s ním filmy je jak jít nakupovat tričko s Mattym. Zdlouhavé, otravné a nudné. „Zapni tohle.“

„Dlouhá cesta? Tak to jsem zvědavej, co to bude za chujovinu.“ Film zapl.

Dlouhá cesta a chujovina? Nikdy! Během filmu jsem na Dereka párkrát koukla a skoro usínal. Ale já ne. Na konci filmu jsem se rozbrečela. Jak mohla zemřít? Ale bylo dobré, že neudělali konec, jako jindy a byl celkem smutný. Teda celkem dost. Rakovina. Nikdo si jí nezaslouží. Podívala jsem se na Dereka a ten jen tupě civěl do monitoru. „Dostalo tě to?“ Šťouchla jsem ho ramenem. „Měla rakovinu…“ Zašeptal.