Menaced Life

8. Informace a Rosie

„Jinak, já jsem Natalia. Spíš Nataly.“ Představila se mi ta roztomilá holčina. „Já Kirsty.“ Řekla jsem jí mé jméno. „Lituju tě, že za bratra musíš mít takového kreténa.“ Já mít tohle doma, tak ho asi sejmu. „Není zas tak špatnej. Tedy spíše nebyl.“ Sklopila hlavu. Šlo vidět, že ji něco trápí. „Kam ho vlastně vedete?“ zeptal se Darren. „Na ošetřovnu.“ Informovala jsem ho. „Darrene, mam ti od Rosie vzkázat, že tu na tebe po škole bude čekat.“ Mluvila na něj Nataly a já byla překvapená. „Díky Naty. Ukaž, vezmu ho místo tebe.“ Zastavili jsme se a Darren Roberta podepřel místo ní. „Vy dva se bavíte?“ Nechápavě jsem nadzvedla obočí. „Nataly je na rozdíl od nich normální. K tomu se baví s Rosie.“ Usmál se. „A taky do mě byla zabouchlá.“ Pošeptal mi a já se tiše zasmála. „Nataly, ty chodíš do prváku?“ Podívala jsem se na ni. „Ano.“ Přitakala. „Myslela jsem si to.“ Dál jsem se věnovala cestě do ošetřovny. Za pár minut už jsme stáli před bílými dveřmi s  nápisem: OŠETŘOVNA

Amber na ně zaťukala. Otevřela starší paní v obleku zdravotní sestřičky. „Co se mu stalo?“ Uhnula nám a my ho zavedli dovnitř. Posadili jsme ho na lůžko. „Zmlát…“ V tom mi do řeči skočila Nataly. „Srazil ho nějaký cvok na skateboardu.“ Zalhala. I když na svého bratra byla nepříjemná, pořád jí na něm záleželo a nechtěla, aby měl nějaký průšvih. „Jo, vběhnul sem mu do cesty…“ Přidal se k jejímu lhaní i Robert. „Dobře. Běžte na hodinu, postarám se o něho.“ Přikývli jsme. „Děkuju vám.“ Zavolal ještě po nás. „Není zač!“ Odpověděla jsem a vyšli jsme z ošetřovny ven. „Promiňte, že jsem to na Rickyho nepráskla, přece jen je to můj brácha..“ Sklopila pohled do země. „V pohodě, já to chápu.“ Pohladila jsem ji po zádech. Darren se podíval na hodiny nad ním. „Měli bychom na hodinu, už běží 10 minut.“  Pověděl. „Jasně. Měj se Nataly.“ Usmála jsem se na ni, ona na mě a odešla. „Co máme za hodinu?“ Optala jsem se. „Matiku, takže to je cajk.“ Všichni jsme šli do učebny, která byla ve druhém patře. „Kirsty, běž první, tobě to promine.“ Uculili se na mě. „Fajn…“ Postavila jsem oči v sloup a zaklepala jsem na dveře od třídy. „Dále!“ Ozvalo se. Otevřela jsem a šla dál. Pan Oxley se usmál a opřel se o opěrátko své židle. „Omlouvám se. Před školou se stal takový menší incident a museli jsme jednoho kluka odvést na ošetřovnu.“ Vedle mě si stoupli Amber s Darrenem. „Dobře. Posaďte se.“ Ukázal na naše lavice. Oddychla jsem si a vydala se k lavici. „Konečně si na toho hajzla někdo otevřel hubu.“ Ozval se klučičí hlas vedle mě. Podívala jsem se na rezavého kluka s úsměvem od ucha k uchu a s palcem nahoře. „Děkuju.“ Zašeptala jsem a šla dál. Pustila jsem Darrena k oknu a přisedla si vedle něj. „Máš papír? Zapomněla jsem si koupit sešit…“ Plácla jsem se po čele. „Jasně.“ Vyškubl papír ze svého bloku a podal mi ho. „A ještě…“ Hned mu došlo, že nemam propisku a jednu mi pučil. Začala jsem si opisovat příklad z tabule. „Přijmula si mu to?“ Zamumlal, když do svého sešitu něco kreslil. „Ne.“ V tom se na mě podíval. „Včera jsem o tom přemýšlel a myslím, že je tu o dost lepších kluků než je on.“ Koukla jsem se na tabuli. „Skoro tu nikoho neznám, jsem tu druhý den. Uvidí se.“ Zkontrolovala jsem si výsledek a příklad jsem měla vypočítaný správně. „Kirsty, mohla byste se mi předvést u tabule? Pojďte sem.“ Vyzval mě učitel. „Super.“ Zabručela jsem. Odložila jsem propisku a šla k tabuli. Učitel mi tam mezi tím napsal nějaký příklad. Díky bohu jsem tohle uměla. Vzala jsem si křídu a do dvou minut jsem příklad měla hotový. „Páni, je to dobře!“ Zajásal. „Běž si sednout. Dam ti malou jedničku, ať u mě máš aspoň něco.“ Poděkovala jsem a vrátila jsem se zpět do lavice. „Dobrý začátek.“ Darren mě povzbudivě poplácal po zádech.

Za 25 minut konečně zazvonilo. Darren i já jsme si pobrali věci a šli jsme. Amber už čekala na chodbě. „Amber, zítra máme tělocvik, jak to u vás probíhá?“ Dřív jsem sportovala, ale většinou jsem na vše levá.. „Nejdřív si oběhneme naše školní hřiště, pak je rozcvička a pak to, co učitelka vymyslí.“ Jediný co mě baví je snad běh, takže z toho jediného jsem měla dobrý pocit.