Menaced Life

88. Normální dopoledne ve škole.

Zavybroval mi telefon a vydal zvuk příchozí smsky. Byla jsem až moc líná na to, se pro něj natáhnout, a tak jsem radši spala dál.

„Zlatíčko, vstávej.“ Mamka mi zabouchla na dveře. „Už jsem vzhůru…“ Oznámila jsem nevrle.

Promnula jsem si oči, zívla si a posadila se. Na závěr jsem se protáhla.

Vzpomněla jsem si, že mi večer vybroval telefon, a tak jsem ho ihned vyhledala zahrabaný pod peřinou.

Rozklikla jsem sms.

Sweety, rozhovor dopadl dobře. Miluju tě. –Derek

Zase se mi vyrojil ten přiblbý úsměv, pokaždé co čtu nebo slyším ty dvě slova: Miluju tě.

Byla jsem ráda, že je Derek v pořádku a nemohla jsem se dočkat toho, až ho ve škole uvidím a budu se vyptávat na to, co s otcem probírali. Nebo jsem měla spíše počkat do té večeře?

Nicméně, vstala jsem a šla si dát ranní sprchu. Když jsem se koukla do zrcadla při čištění zubů, lekla jsem se mých vlasů. Bože, takové afro. Vlnité a krátké vlasy není moc dobrá kombinace.

V oblečení do školy jsem se radši vrátila do Derekova pokoje a zapojila si do zásuvky žehličku na vlasy. I když jsem to dělala nerada, otevřela jsem jeho skříň, abych se mohla vidět v zrcadle. V tom jsem si vpomněla na to, co se mi stalo. Na můj sestřih a na nápis na zrcadle. Kdo to dělal? Proč to dělal? Měla jsem strach, že mě zase potká něco podobného či horšího…

Celá rozřesená z té vzpomínky jsem si vlasy vyžehlila. Žehličku jsem vytáhla ze zásuvky a odložila ji na dřevěnou židli.

Vyhrabala jsem si taštičku s líčením a nanesla jsem si na řasy vrstvu řasenky. Uhladila jsem si obočí jako vždy.

Když jsem dávala řasenku zpátky, zavadila jsem o pírko na vlasy.

Když už jsem ho držela v ruce, pramen vlasů jsem si sepla dozadu. Vypadala jsem tak jinak. Tak mladě, nevinně a celkem roztomile. Květovaná halenka a černé kraťásky, co jsem měla na sobě, ten dojem ještě stupňovaly.

Zakroutila jsem nad sebou očima a nazula si mé balerínky. Vzala jsem si kabelku, která mi ladila s oblečením a dala si do ní peněženku s telefonem. „Kirsty, už si? Snídaně je na stole, za 20 minut tě vezu do školy!“ Upozornila mě mamka a já se ihned vydala do kuchyně. Regina seděla u stolu a hleděla do stříbrného laptopu. Posadila jsem se k připravenému talíři s chlebem, namazaným máslem a obohaceným plátkovým sýrem. Dala jsem se do jídla.

„Otravné služební cesty.“ Povzdychla si Regina. „Kam jedeš?“ zeptala se mamka a posadila se vedle mě s šálkem čaje. „Spíš letím… Do Portlandu, mám tam vybrat nějaké nové oblečení do obchodu. Vše je vždy tak hezké, ale já musím vybrat jen pár kousků.“ Povzdychla si.

Chleba jsem dojedla a zapila ho připraveným čajem v puntíkatém hrnku.

„Mami, v pátek večer nebudu doma.“ Oznámila jsem. „Proč!?“ Přimhouřila oči a odložila šálek. „Protože mě Derek pozval na večeři, což mi připomíná, že si musím najít něco na sebe.“ Reginina hlava stoupla nad počítač a vykuleně na mě hleděla s otevřenou pusou. „Děje se něco?“ Dělala mi starost. „No, ne, vlastně….jo. Můj syn někoho pozval na večeři? Páni, to, to je něco.“

„Co tě na tom tak překvapuje?“

„Samotný fakt, že Derek půjde s dívkou na večeři. On mi vážně dospěl.“ Pyšně se usmála a zamrkala očima, aby zarazila slzy. „A ještě něco mamí.“ Udělala jsem na ni má psí očíčka. „Tak co chceš?“ Zasmála se. „Chci, prostě… Chci s Derekem někam zmizet, tedy jen na víkend. Prostě potřebuje od všeho tady vypadnout a pročistit si hlavu a chce, abych byla s ním. Jenže zase tě nechci nechávat samotnou s Beth, chci ti být nápomocná. Potřebujete mě oba, je to těžké.“