Menaced Life

85. She's so high

Písničku, kterou má Derek namysli (uvedeno níže v textu), máte vpravo:) Je to taková má hymna celého tohohle příběhu, stejně jako  v After mam za hymnu Never Say Never od The Frey :) Vždy když si do budoucna tuhle písničku (She's so high) pustím, vzpomenu si na můj příběh, který má dosavadně nevětší úspěch ze všech mých příběhů:) Děkuju vám! ♥♥♥ -MB

______________________________

Cítila jsem, jak se mnou někdo třese. „Krásko, prober se.“ Jeho hlas mě dostával do reality. Popleskal mě po tváři. „Ne!“ Vyjekla jsem a otevřela oči. Zhluboka jsem dýchala a posadila se. Byla jsem celá opocená a tvář jsem měla vlhkou od slz. Tak ohavná noční můra, byl to takový hnus. „Oni, ty, byl si mrtvý, tak zohavený, já nemohla nic dělat a,“ Derek mou zběsilou a roztřesenou mluvu zastavil. „Klid, už jsem tu. Jsem tu s tebou.“ Objal mě, tak silně jak jindy. „Byla to jen noční můra, ošklivá noční můra, nic víc.“ Uklidňoval mě. „Ale bylo to tak reálné.“ Zazvlykala jsem. „Ale jsem tady, vidíš. Nejsem mrtvý, jsem v pořádku a ty taky.“ Kolísal se mnou jako s malým miminkem. Ruce jsem obmotala kolem jeho zad. „Zůstaň tu, prosím.“ Škemrala jsem. Po té ohavné noční můře jsem ho potřebovala mít u sebe, abych měla jistotu, že se mu nic nestane. A k tomu jsem se bála. „Zajdu za klukama a hned se vrátím.“ Když jsem si vzpomněla, že tu je Ricky, potřebovala jsem s ním mluvit. On byl jediný, který o tom všem věděl. Derek se začal zvedat. „Mohl bys Rickymu říct, aby přišel za mnou? Prosím.“

„Rickymu!?“ Zděsil se. „Ano, Dereku prosím.“

„No, dobře.“ Nebyl si tím jistý, ale byla jsem, ráda, že souhlasil. Z pokoje se vydal pryč.

Opřená o zeď, hlava schoulená do klína a pláč. To byla má pozice, kterou jsem měla již několikrát ozkoušenou.

„Kirsty!?“ Konečně tu byl. „Ricky.“ Popotáhla jsem a podívala se ke dveřím. V té tmě jsem viděla jen tmavou vysokou siluetu. „Jsi v pořádu?“ Zabouchl dveře a šel ke mně. „Nejsem. Nemůžu mu nadále lhát, Ricky nejde to.“ Posadil se vedle mě. „Kirsty prosím, ještě chvíli vydrž.“ Hladil mě po zádech. „Jedna jediná věc a vše mu řekneš.“ Proč to pořád tak prodlužoval? „No, dobře.“ Řekla jsem s nejistotou. „Naléhá na to, abych s tebou mluvil rychle. Chce být u tebe, bojí se. Takže jsme domluveni. Teď se vyspi. Dobrou Kirsty.“ Rychle mě objal a odešel. Hned ve dveřích se s nim vystřídal Derek. „Jdeme spát.“ Zabouchl a svlékl si své triko, které pohodil na podlahu. Hned po něm za ním letěly kalhoty. „Šli domů?“ Znovu jsem si lehla. „Jeli ještě k Jimmymu.“ Svou hruď přitiskl na má záda a jeho horký dech mi narážel do krku. „Spi.“ Na krk mě políbil a ruku přehodil přes můj bok. Propletla jsem si s ním prsty a zavřela jsem oči.

Vzbudil mě Derekův budík. Promnula jsem si obličej a protáhla se. Na posteli jsem byla sama. „Dereku?“ Vystrašila jsem se.

„Tady jsem.“ Vylezl s úsměvem ze svého šatníku. Měl na sobě džíny, s dírami na kolenou, bílé tílko, kolem pasu obvázanou rudou kostkovanou košily a hnědé boty, které jsem doposud neznala. Nikdy je neměl.

„Vypadáš dobře.“ Složila jsem mu kompliment. Derek si prohrábl své upravené nagelované vlasy a pohled mu spočinul na mě. „Děkuju. Nespal jsem kvůli tobě celou noc. Bál jsem se, že tě ta noční můra zase napadne.“

„Měl si spát, teď si budu vyčítat, že si nespal.“ Zafuněla jsem. „Spal jsem jen dvě hodiny, teď k ránu, ale nevadí mi to. Hlavně, že ty si už byla v pořádku.“ Postel se prohla a ruku mi položil na stehno. Z laptopu Derekovi začala vyhrávat písnička. Znala jsem ji, ale byla celkem dost stará. „Co je to?“ Přimhouřila jsem oči. „Konečně se stáhla. Víš, nedávno jsem se zaposlouchal v autě do rádia a hrála tam. Ten text je mi blízký. Připomíná mi tebe, i když jen z části. Je úžasná.“  Vstal a přistoupil ke svému notebooku na stole. „Spíše mi připomíná čas, kdy jsem tě prvně spatřil a všechny ty pocity co se ve mně odehrávaly.“ Do počítače připojil USB, které následně spojil se svým telefonem. „Pust ji, chci slyšet ten text.“ Zaprosila jsem.