Menaced Life

***Pohled Dereka***

Promluvit si s otcem. Vážně jsem nevěděl, jestli je to dobrý nápad. Při té hádce jsem ze sebe vychrlil vše, co bych mu v životě neřekl. Myslím, že tohle je jeden z vlivů, který na mě má Kirsty. Nutí mě říkat své pocity a neskrývat to v sobě.

Hodiny ukazovaly jedenáct večer a já seděl na mé posteli a rozmýšlel se, jestli za tátou jít. Seděl dole s partou chlápků, s kterými si udržoval dobré vztahy. Určitě popíjeli to nejdražší víno, které otec vlastnil. Sam je obskakovala, zatímco zbytek se bavil.

Musel jsem za nim. Měl jsem toho ještě hodně co říct.

Ne moc nadšeně z mého rozhodnutí jsem se zvedl z postele a vydal se do obývacího pokoje. Přesně jak jsem tušil. Popíjeli víno, smáli se a Sam lítala jak splašená, aby na stole měli stále něco k zakusování.

„Tati!?“ Upozornil jsem na mě nesměle. „No!?“ Ohlédl se po mě. „Můžeme si promluvit!?“

„Jen mluv.“ Usmál se. „Já myslím v soukromí, prosím.“ Táta si „nadšením“ vzdychnul. „Omluvte mě pánové, ale syn má potřebu probrat chlapské věci.“ Zasmál se a všichni s ním. Zvedl se a kráčel ke schodům do dalšího patra. „Tak co potřebuješ?“ zastavil se a podíval se na mě. „Prostě,“ posadil jsem se na schod. „hádky s tebou jsou tak unavující. K tomu ta hádka před Kirsty, proč sis to nemohl odpustit? Proč si se nemohl chovat na chvíli jako normální otec.“ Táta si povzdychl a sedl si vedle mě. „Dereku, víš, proč to dělám a proč tě tak vychovávám. Do budoucna to budeš potřebovat. Víš, jaké břemeno převezmeš? Nebude to lehké…“ To břemeno. Dva roky volnosti, a pak mě to čekalo. Od jednadvaceti žít ve strachu…Ještě větším než teď.

„Tati, ale já nevím, jestli to chci dělat. Vím, že je to tradice, vím, že se tím živil praděda, otec mého pradědy, předtím jeho otec, a tak to šlo už od roku 1846. Všechno to vím, ale já nechci žít celý život ve strachu před kriminálem.“ Bál jsem se, že na mě zase začne řvát, ale k mému překvapení, jeho hlas byl stále stejně klidný. „Dereku, tohle je osud. Když to Gerald Reston započal, nejspíše nemyslel na to, co bude. Není zas tak těžké s tím žít. Jen si musíš udržovat dobré vztahy, mít zkušené podřízené, kteří vědí do čeho jdou, vše udržovat pod kontrolou…“

„Já vím tati. Ale já to nechci.“ Sklopil jsem pohled. „Dereku, musíš. Taky jsem nechtěl, ale teď jsem spokojený. Podívej se v čem žiju, v čem oba žijeme. V luxusu a přepichu. Není to nádhera?“ Nadchnul se. „Nádhera za prachy, které si ani nezasloužíš tati. Vydělávat takhle mi přijde hnusné a nefér…“

„A čím by sis prosimtě chtěl vydělávat ty? Dereku, díky tomuhle můžeš mít věci, o kterých se ti nesnělo. Můžeš cestovat, dělat cokoliv.“

„Chci jít na práva. To je to, co chci dělat. Já chci lidem pomáhat, ne jim ubližovat, už ne. Ublížil jsem už tolika lidem. Když si představím, jakému nebezpečí Kirsty vystavuju už teď, je mi z toho zle.“ Podíval jsem se na něj. Dnes byl až v moc klidné náladě, dělalo to nejspíše to víno.

„Musíš to přijmout. Už je to tak, na práva jít nemůžeš, to je směšné.“ Vysmál se mi. „A pokud jde o Kirsty, ta holka tě změnila. I když se k ní chovám tak, jak se chovám, mam jí rád. Jenže já mam rád i tebe synu, moc rád. Jsi krev mé krve… Dědeček mě vychovával stejně. Dobře, jsem smutný z toho, že má rakovinu, ale umím žít přítomností a tou je, že tu stále je.“ Teď mluvil jako Kirsty, doslova. „Musíš se to naučit taky.“  Nedokážu si ale představit dědu, jak na mého otce řval, jak ho bil. To nešlo, děda takový nemohl být. „Já vím, že musím. Kirsty mi to říká v jednom kuse.“

„Vážně ji miluješ, že?“

„Moc, tati. Miluju ji víc jak cokoliv. Je pro mě až moc dokonalá…“

„Pokud ji miluješ víc, jak svůj život, jsi pro ni dokonalý ty.“ Mrkl. „Stejně nechápu, jak si matku mohl tak podvést.“ Byl napitý, v poklidu. Myslím, že teď bylo celkém dobré se o tom zmínit. „Tvá matka… Dereku, miloval jsem ji, možná ji jedna má část stále ještě miluje, ale když jsem spatřil Samanthu, chtěl jsem okusit něco jiného. Podvedl jsem ji jednou a myslel jsem, že to skončí, ale nešlo to. Nešlo to skončit,“ radši jsem mu skočil do řeči, než by mi řekl něco, co by mi Sam pořádně znechutilo. „Dobrý, dobrý. Víš, mamka je teď tak sama. V tom obrovském bytě pospolu jen s jejím psiskem. Kéž by tam s ní Kirsty s El a Beth mohly zůstat napořád. Vím, že teď je jí líp, protože si má s kým povídat. Mam o ní strach, když je tam sama.“

„Jsou u ní? Víš, že tam můžeš kdykoliv chceš. Stýkat se s ní ti zakazovat nemůžu a ani nechci. Potřebuješ ji. Také vím, že ji miluješ víc jak mě, tedy pokud mě vůbec máš rád…“ To že ji miluju víc jak jeho, jsem mu nebral, v tom měl pravdu. Ale rád jsem ho měl, i když to někdy nešlo. „Mam tě rád tati.“ Táta se na mě podíval s otevřenými ústy ohromený větou, kterou jsem právě vyřkl. „Já tebe taky synu. Je ještě něco, co bys mi chtěl říct!?“

„Mohl by sis ušetřit ty poznámky před Kirsty!? Jen tohle chci, abychom se před ní nehádali.“

„Jistě. Budu mlčet. Vlastně, co ten její fotřík!?“

„Je to čůrák. Díky bohu, že je od něj. Teď jim bude líp.“ Usmál jsem se. Věděl jsem, že Elizabeth bude mít teď těžké období, jako ho měla má matka. Rozvod není jednoduchá věc. Navíc má dvě děti, i když se Kirsty o sebe umí postarat, Bethany ani zdaleka ne. Jsem rád, že jsem Kirsty mohl dohodit práci, kde by byla v bezpečí. A představa nad tou sexy uniformou, kterou měla nosit, mě vížně vzrušovala. To mi připomíná, že příští týden s ní budu moc mít sex, ale i tak nevím, jestli toho využít. Nevadí mi, že s ní sex nemám, náš vztah není jen o tom, za což jsem rád. Ona je pro mě tak úžasná. Miluju, když mě drží nad vodou, když se mě snaží rozveselit. Bolí mě, když pláče, kvůli mně, když jí něco kvůli mně bolí, třeba jako to zápěstí dnes. A také to, jak jsem ji strčil na zem, jsem takovej kretén!

 Ale jsem rád, že ty antidepresiva mi zavrhla. Uměl jsem to v sobě potlačit, jen jsem se o to nesnažil.

„Nad čím přemýšlíš?“ Vyrušil mě. „Uhm, nad Kirsty, její mámou a vším možný.“ Vylezl jsem s pravdou na povrch.

„Je s nimi vše v pohodě?“

„No teď to budou mít těžký. Peníze, to je asi to hlavní, když tak přemýšlím.“

„Víš, že jim kdykoliv můžu pujčit. Jde o tvou dívku, jsem ochotný to udělat.“ Táta chtěl někomu půjčit peníze? Tak to bylo vážné. „Děkuju, ale nepřijmou to. Kirsty jsem sehnal brigádu a její máma nevím, kde bude makat.“ Pokrčil jsem rameny.

„Jak myslíš. Musím se vrátit. Jsem rád, že si se mnou tak otevřeně mluvil Dereku.“ Táta mně vtáhl do rychlého silné objetí a hned poté odešel. „Taky jsem rád…“ Zašeptal jsem sám pro sebe. Chvilku jsem ještě přemýšlel nad vším možným, ale pak jsem vyskočil na nohy a vrátil se do pokoje. Lehl jsem si do postele a do ruky vzal mobil. Měl jsem zavolat Kirsty nebo ne? Určitě už spala, takže prostá sms musela stačit. Věděl jsem, že se určitě strachuje, jestli jsme se s otcem neporvali.

Sweety, rozhovor dopadl dobře. Miluju tě. –Derek

Zpráva byla odeslána a já v klidu zalehl…