Menaced Life

43. Nesmím se prostě zaobírat jeho minulostí...

Díl věnuju Míše Furišů^^ -MB

______________________________

Bethany, jak já ten pláč nesnáším. Otevřela jsem oči a skrz balkonové dveře už procházelo světlo ranního slunce. Podívala jsem na Mattyho, který už se protahoval. „Taky tě vzbudilla?“ Slezla jsem z postele. „Jo, co jí haraší?“ Zasmál se. „Nevim.“ Otráveně jsem se odebrala k Bethany do pokoje, kde už stála mamka a uklidňovala ji ve svém náručí. „Už je to dobrý, můžeš si jít ještě lehnout Kirsty.“ Usmála se na mě. „Stejně už neusnu. Kolik je?“

„Něco okolo šesté.“ Přikývla jsem a vrátila se do pokoje.

Matty už zase spal. Zakroutila jsem nad ním hlavou a šla jsem si ze skříně vytáhnout něco na sebe. K tomu jsem si ještě musela vyndat věci na tělocvik. Spodek jsem mohla mít, jaký chci, takže jsem si vytáhla červené volné kraťasy. Ale hořejšek jsme měli povinný. Bylo to šedé tílko s logem naší školy. Bylo to jen na tělocvik, takže se to dalo přežít.

Když jsem se rozhodla proto, co si vezmu na sebe, věci jsem si položila na okraj postele. Oblečení na tělocvik jsem si dala do tašky a šla jsem do koupelny, kde jsem si vlezla do sprchy.

Všechny svaly se mi pod teplým proudem vody uvolnily a překvapivě jsem se ani netrápila žádnýma myšlenkama.

Po deseti minutkách jsem vylezla ven. Mokré vlasy jsem si zamotala do ručníku a sama jsem se navlékla do županu. Nešla jsem zpět do pokoje, ale seběhla jsem do kuchyně.

Ze skříňky nad pultem jsem si vytáhla čokoládové kuličky, které jsem si nasypala do misky a zalila je mlékem. Ze šuplíku jsem si vzala lžičku a i s miskou jsem se odebrala ke stolu.

Vše jsem snědla a nádobí po sobě uklidila. Teď už jsem se vrátila do pokoje.

Matty pořád spal, jak jinak. Pobrala jsem si mé věci, taštičku se šminkami a opět jsem se přemístila do koupelny.

Během chvíle jsem měla vyfénovanou hlavu a byla jsem namalovaná. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je rozpuštěné. Vypadala jsem docela k světu. Převlékla jsem se do věcí do školy a byla jsem hotová.

Zbývala mi ještě tak jedna hodina, než jsem měla vyrazit na autobus. Zakotvila jsem v obýváku na gauči a zapla jsem si televizi. Nechala jsem zaplého Scoobyho Doo, jako když jsem byla malá. Tu pohádku jsem zbožňovala.

„Scooby, jaká klasika.“ Probral se. Matty si přisednul ke mně. „Jak to, že nespíš?“

„Ten fén z koupelny nešel přeslechnout.“ Zasmál se. „Promiň…“

„V pohodě. Ten díl znám.“ Svůj pohled nyní věnoval televizi a já s ním. „Když na to tak koukám, já vlastně taky.“ Zachechtala jsem se. „Pamatuješ, jak jsem na to, jako menší vždy po ránu koukali spolu? Teda když jsme u sebe spali.“  Na to se nedalo zapomenout. „Moc dobře. A nebo když jsme u sebe nespali, volali jsme si a typovali, kdo tam za všechno může.“ Rádi jsme ty záhady řešili společně, a i když jsme byli od sebe, nic nám v tom nezabránilo. „Zlatý starý časy.“

„Kirsty!?“ Otočila jsem se za máminým hlasem. „Dělam to nerada. Prosim tě, odevzdej mi telefon.“ Nechápavě jsem nadzvedla obočí. „Proč?“ Zvedla jsem se. „Táta mi řekl, že ti ho mam vzít.“ Od kdy dělá to, co řekne? „Fajn…“ Zabručela jsem. „Ale jak se ti dovolam, když budu potřebovat vyzvednout dnes z půjčovny kostýmů?“ Mamka se plácla po čele. „Zapomněla jsem. Matty mé číslo má, ne?“ Pohlédla na něj. „Ano.“ Přikývnul. „Tak zavoláš od Mattyho. Teď běž pro ten telefon a mazej na autobus.“ Povzdychla jsem si a běžela jsem do pokoje. Vzala jsem si tašku s tělocvikem a dalšími věcmi uvnitř ní. Hned po té jsem si vzala telefon a vypnula jsem ho. Vrátila jsem se zase za mámou a telefon ji dala. „Děkuju.“ Usmála se. „Jo…“ Odsekla jsem. „Jdu. Matty, končím v 14:15…“