Menaced Life

***Pohled Dereka***

Díl věnuji kikibalharova :) -MB

_____________________

Spí spolu v jedné posteli? Řekl jsem, že je to dětinské, protože mě to trochu štvalo. Je to sice její nejlepší kamarád nebo jak říká, její bratr, ale spát v jedný posteli s ní můžu jen já. Chtěl bych vidět její reakci, kdybych měl nejlepší kamarádku a ona nás našla, jak spolu spíme v jedné posteli. Zešílela by.

Odebral jsem se zase pryč a šel jsem pro další krabici, která na mě čekala v chodbě u výtahu. Popadl jsem ji a šel jsem zpět do bytu. Prošel jsem předsíní a sotva jsem udělal pár dalších kroků, Kirsty do mě vrazila a krabice mi spadla na zem. „Nemůžeš dávat kurva pozor!?“ Zahulákal jsem. Co jsem to zase řekl? Naštvala mě tím, že se mi hrabala ve věcech, tedy i když to bylo roztomilé, protože chtěla mé triko. No nenaštvalo by mě to tak moc, kdybych ve skříni mezi věcma neschovával pár věciček, které by nemusela nikdy vidět. Ale aspoň to kurva jsem mohl vynechat.

Na tváři mi přistála štiplavá facka. „Omluvila jsem se ti, tak proč to děláš!?“ Zakřičela se slzami v očích. „Já jsem…“ Nenechala mě dopovědět mou větu a utekla pryč. „Musíš na ni být tak hnusný?“ Vyprskl na mě blonďák. „Dereku, byla špatná z toho, co se stalo, plakala tak dlouho, a když se ti omluvila, asi to myslela upřímně. Nemůžeš se trochu krotit?“

„El má pravdu.“ Přidala se k ní máma. Všichni jsou najednou proti mně, proč ne. Ale nejspíše jsem si jejich odsouzení zasloužil. Tedy spíše určitě. Tu chybu, co jsem udělal, jsem si uvědomoval.

Sehnul jsem se k zemi a začal sbírat věci, které vypadly z té krabice. Do ruky jsem po chvilce uchopil nějaké album, či co to bylo. Napřímil jsem se a otevřel ho. Tolik fotek Kirsty a Mattyho, co tam bylo. Tolik různých míst kde se fotky fotily. Tolik nefalšovaných úsměvů, které Kirsty měla na tváři a patřily nejspíše jen jemu. Bylo mi až divné, že se mezi nimi nikdy nic nevyklubalo. Nic víc než nejlepší přátelství. „To jsem jí vyrobil.“ Matty přistoupil ke mně. „Oslava jejích třináctých narozenin.“ Ukázal na jednu z fotek. U stolu seděla malá dívka s tmavými zvlněnými dlouhými vlasy. Na hlavě měla nasazenou špičatou čepici s číslem 13, před ní byl položený dort obklopený svíčkami a usmívala se. „To je vážně Kirsty?“ Udivil jsem se. „Ano. A to vedle jsem já.“ Zasmál se. On mě v ten moment nezajímal, zajímala mě ona. Byla tak rozkošná. „Je pořád stejná.“ Usmál jsem se. „Jo, pořád stejně dobrý člověk. Vydrž.“ Otočil za mě další dvě stránky. „Tady.“ Ukázal na další fotku. Tak patnáctiletá Kirsty tam stála po boku malé holčičky bez vlasů. Samotná Kirsty měla na hlavě čepici a vlasy neměla skoro vůbec vidět. „Tu čepici si dala jen proto, aby se ta holčička necítila špatně. Trpěla rakovinou. Naše třída na její léčbu přispívala pravidelně peníze a Kirsty byla ta, co na tu léčbu vždy přispěla veškeré své kapesné.“ Já tu holku miluju. Je úžasné, co udělala. Samozřejmě Matty na té fotce stál opět po jejím boku, ale prostě ona. Šlo vidět, jak měla slzy v očích, ale kvůli té malé holčičce, která se na ni dívala, se usmívala.

„Přežila?“ Optal jsem se. „Zemřela pár týdnu po té, co se tahle fotka vyfotila. Kirsty to nenesla dobře. Plakala kvůli tomu i ve škole.“ Plakala už tolikrát a já ji donutil brečet zase, zase jsem to udělal. „Už nechci, aby brečela.“ Album jsem zavřel a vložil ho do krabice. „To se k ní pak takhle nesmíš chovat. Je celkem dost citlivá.“

„Říkala ti něco?“ Poďval jsem se na něj. „Říká mi všechno.“ Sebejistě se usmál.

Vydal jsem se ke schodům do dalšího patra, kde jsem se posadil. Matty si sedl vedle mě. „Můžu s tebou mluvit? Si momentálně asi nejrozumnější kluk, kterýho znám.“ Zachcechtal jsem se. „Jasně, jen mluv.“

„Nikdy jsem prostě nebyl zvyklý na to, mít holku tak dlouho. Střídal jsem to jak ponožky. Vždy jsem si užil a zase šel dál. Jenže když jsem ji spatřil, nešlo mi jen o to dostat ji do postele, šlo mi jen o to, abych ji poznal. V životě jsem holce neřekl, že ji miluju, řekl jsem to jen jí a říkám jí to pořád, protože je to pravda. Jen nevím, jestli ona ví, že to tak vážně myslím…“ Proč jsou holky tak komplikované? „Každé holce chvíli trvá, než pochopí, že to kluk myslí vážně. Musíš jí to jen dokazovat. A po tom, co jsi pro ni udělal si myslím, že to ví.“ Bylo zvláštní mluvit o tomhle všem s někým jiným než s Rickym, ale zase to bylo lepší jak s ním. „Ty někoho máš?“ Zeptal jsem se ho. „Ano, Taru.“ Když vyslovil její jméno, vykouzlil se mu široký úsměv.

„Jak dlouho jste spolu?“

„Už přes dva měsíce. A doufám, že to vydrží ještě dýl.“

„Před ní už si někoho měl?“ S těmi otázkami jsem si připadal jak Kirsty, taky se stále na něco ptala, ale u ní to bylo roztomilé.

„Ne, protože od prváku jsem byl zamilovanej jen do ní. Snažil jsem se o ni dva a půl roku.“ Podrbal se na zátylku. „Wow, já Kirsty dostal po pěti dnech.“ Zasmál jsem se. „Si její první láska, tak ji moc neubližuj.“ Poplácal mě po zádech. „K tomu, že jsem se snažil dva a půl roku,“ chvilku přemýšlel jestli mi to říct. „ona totiž dva roky měla kluka.“ A nakonec to řekl. „Takže šla z važného vztahu do dalšího vážného vztahu?“ Nadzvedl jsem obočí. „Ten kluk ji jen využíval. Kolikrát jsem ji ve škole potkával s modřinama, monoklama a vším tímhle. Jednou jsem ji i s jejím bývalým viděl před školou. Upustila na zem omylem přilbu na motorku, kterou ji podal. Chytl ji za to podkrkem a i přede mnou ji uděřil. Nemohl jsem se na to koukat a tak jsem se po něm rozeběhl…“

„Vyhrál si?“ Vážně jsem se teď zajímal o tohle? „Ne, octil jsem se v nemocnici.“ Zasmál se. „Ale když jsem se probral, ona seděla na židli vedle mé postele a s napětím vyčkávala, kdy se probudím. Kirsty by tam byla taky, ale v té době byla s babičkou a dědou na dovolené.“

„Páni, teď mě to ale zajímá. Jak to bylo dál?“  Jo, Reston zvědavec.

„Tomu klukovi dala konec a začala se bavit se mnou. Kolikrát mi ze srandy řekla, že jsem její hrdina.“ Uculil se. „Chvíli trvalo, než jsme se dali dohromady. Ona se totiž bála. Bála se toho, že bych jí dělal to co on. Stále jsem jí vysvětloval, že takový nejsem. Když ze mě vypaldo, že jsem do ní zamilovaný už dva a půl roku, byla tak vyvalená. Nadávala mi za to, že jsem za ní nepřišel a nezačal se s ní bavit už dřív. Jenže ten její legrační křik, jsem zarazil polibkem a od té doby jsme spolu byli.“

Bylo bezva poslouchat takový příběh. A věřím, že jejich láska je pravá. Navíc jak se vůči ní zachoval, bylo krásné. Bože, co to se mnou je! „Umíš si holek vážit.“ Usmál jsem se. „To ty taky, jen musíš vypustit kousek drsňáka uvnitř sebe.“ Pošťouchl mě. „Když jsem s ní, toho drsňáka vypouštím.“ Zasmál jsem se. „Vidíš a to dokazuje, že ji miluješ. Si kvůli ní schopný podstoupit vše, si kvůli ní schopný se i změnit.“ Skočil jsem mu do řeči. „Změnil jsem se a klidně kvůli ní udělám vše. Ale tohle není zdaleka všechno, co cítím.“

„Budu hádat. Hřejivý pocit na srdci, vzrušení při jejím polibku či doteku…“ Jak tohle věděl? „Zažíváš to samé? Nebo se mě jen snažíš vyděsit?“

„Kluci co milují, zažívají to samé. Já Taru miluju a pokud i ty tohle zažíváš, právě si mě přesvědčil, že si pro mojí sestru ten pravý.“ Pro jeho sestru? Stejně je hezké, že ji za ni považuje. „Tedy nejlepší kamarádku, promiň.“ Zahihňal se. „To je v pohodě. Svýmu nejlepšímu kámošovi taky říkám brácho, vlastně on mi takovým bratrem je. Jen je zvláštní, že kluk své nejlepší kamarádce říká sestro.“ Zasmál jsem se. „Stává se.“ Máchl rukou. „To co jsme si tu řekli, zůstane jen mezi námi, že?“ Chtěl jsem se ujistit. „Neboj se, nic jí neřeknu.“ Mrkl. „Děkuju, jdu za ní.“ Povzdychl jsem si. „Jen běž, věř že bude moc ráda, i když bude předstírat nejvíc zraněnou.“ Zasmál se a zvedl se. „Ještě jednou děkuju.“ Přikývl a natáhl po mě ruku. Chytl jsem ho za ni a pomohl mi na nohy. „To je v pohodě.“ Pověděl….