Menaced Life

78. Před cestou k Derekovi.

Derek již ležel na posteli a u hlavy měl položeného Lokiho, který byl zmáčklý mezi dvěma polštáři. Vůbec mu to ale nevadilo.
„Neměli bychom ho takhle rozmazlovat.“ Zavřela jsem dveře. „ Jen teď. Když je tak malý.“ Podrbal ho prstem na hlavě.
Zalezla jsem k Derekovi. Ležela jsem naproti němu.
„Přespíš tu?“
„Ano. Ale zítra musím domů, mám trénink.“ Zakňoural. „Nemohla bych na ten trénink s tebou? Chci vidět jak to probíhá.“
„Klidně, domluvím to s trenérem.“ Uculil se. „A taky bych pak u vás mohla přespat. Jen tě chci chránit před otcem. Tedy, pokud budeš chtít.“
„Krásko, cením si toho, ale můj otec nepoleví. Ale spát u nás můžeš, budu rád.“ Natáhla jsem ruku, za kterou mě Derek uchopil. Stiskla jsem mu ji tak silně, jen aby věděl, že vše co říkám, myslím vážně, a že tu jsem s ním.
„Miluju tě.“ Zašpital. „Miluju tě.“ Oplatila jsem mu.
Zbytek dne jsme jen ta polehávali v posteli, dokud jsme večer neusnuli.
„Sweety, vstávej.“ Stejně není nic krásnějšího, než slyšet rozespalý chraplavý hlas vašeho milovaného po ránu.
Pomalu jsem otevřela oči. „Za hodinu musíme jet k nám, pokud u nás chceš tedy spát.“ Po téhle větě jsem se konečně pořádně rozkoukala a probrala se. Uvědomila jsem si, že jsem ani nic neřekla mamce.
Derek stál čelem k oknu a koukal z něho ven. „Jistě. Musim to říct mamce.“ Zívla jsem si a protáhla se.
„Byla si v noci v pohodě? Nějak si se vrtěla, neměla si klidné spaní.“ Otočil se na mě. „Nepamatuju si, že by se mi něco zdálo.“ Poškrábala jsem se ve vlasech. „Takže si se kvůli mně nevyspal?“ Došlo mi.
„Vyspal, tedy ne moc dobře, ale vyspal. Neber si to za vinu.“ Zvedl ze země malého Lokiho. „Udělal nám tu na zemi loužičku.“ Zasmál se. „Víš jakej hnus je to uklízet!?“ Říkal směrem k Lokimu, který mu koukal přímo do obličeje. Bylo to rozkošné a vtipné.
„Snídal si už?“ Optala jsem se.
„Ano. Ale půjdu tam dolů s tebou. Mamka je doma a ještě ani neviděla tohohle rošťáka.“ Myslím, že Derek se do našeho štěňátka zaláskoval.
Slezla jsem z postele a přistoupila k těm dvěma. Lokiho jsem polechtala na hlavě a Dereka políbila na tvář. „Cítíš se líp?“ Narážela jsem na včerejšek, kdy byl celý zničený.
„Nebudeme to rozebírat Kirsty. Nechci na to myslet.“ Chápavě jsem přikývla. „Stále lituju slova, kterým sem tě nazval.“ Řekl to tak tiše, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem to měla slyšet. Věděla jsem, že kdybych mu řekla, ať to neřeší, že to nic není, začal by se se mnou i hádat, což jsem opravdu nechtěla. Jen jsem to prostě ignorovala.
„Nasnídám se, ohlásím to mamce, zajdu si do sprchy a pak pojedem?“
„Okey.“ Přikývl.
Odebrali jsme se dolů. Derek měl Lokiho stále v náručí.
Dokráčeli jsme do jídelny. Regina seděla u stolu a hrála si s telefonem. Dereka jsem nechala jít k ní a já přestoupila do kuchyně.
„Mami, to je Loki.“ Poslouchala jsem. „Ježiši to je zlatíčko.“ Usmála jsem se nad její větou a vyndala si z lednice ovocný jogurt.
Ze šuplíku jsem si vzala lžičku a přemístila jsem se k jídelnímu stolu. „Takže to už jsem na půl úvazku babička?“ Udělala si legraci. Proč to tak pozitivně nemohla brát i má mamka?
„Kirsty, cítíš se na maminku?“ Podíval se na mě Derek. „Och, manželi, to zdaleka netuším.“ Zažertovala jsem a sedla si na židli. „Dereku, volal mi děda, nevíš, co by mi mohl chtít? Prý si dáme někde schůzku, že mi chce něco říct.“ Nad slovem děda Derekovi zvadnul obličej. Zřejmě tak Regina nazývala Anthonyho otce, tudíž Derekova dědečka.
„Netuším.“ Odbil ji. Nejspíše o tom nechtěl mluvit.
Odloupla jsem obal jogurtu a pustila se do jezení.
Uslyšela jsem malé cupitání a ihned po té vrčení a štěkání. Charlie, nesjpíše žárlil na to, že Regina u sebe stále měla našeho Lokiho. Žárlivost je velká věc…
Jogurt jsem dojedla a šla po sobě vyhodit kelímek. Lžičku jsem hodila do dřezu. „Jdu mamce říct, o tom spaní.“ Oznámila jsem a Derek na mě jen kývl hlavou.
Za chvilku jsem byla u mamky v pokoji. Zrovna s někým telefonovala.
„Velikost by vyhovovala…Skvěle…V úterý…Jistě, budu tam…Děkuji, nashledanou.“ To byla všechna slova, co jsem slyšela.
„Kdo to byl?“ Přimhouřila jsem oči. „Jen se ozvali kvůli bytu, který by nám mohl vyhovovat. V úterý se na něj pojedem podívat, byla bych ráda, kdyby si jela se mnou.“
„Jistě, ráda pojedu.“ Usmála jsem se.
Podívala jsem se na Bethany, která se převracela v postýlce. Šla jsem k ní a začala ji hladit po hlavičce.
„Mami, dneska přespím u Dereka. Prosím, nezakazuj mi to. Má nějaké problémy a já mu chci být nápomocna.“ Nechala jsem Bethany být a zrak věnovala mamce, která mě propichovala pohledem.
„Problémy má často, že?“ Co jí žralo? „Ano má. A nemůže za ně.“
„Jak velké problémy?“ Bože můj, vážně jsem nepotřebovala takový výslech.
„Mami. Nechci to rozebírat. Má prostě problémy s otcem a dědečkem Nechci aby se v tom utápěl, chci mu jen pomoc.“
„Pomoc? Pomoc když tě včera nazval,“ hlasitě polkla. „sračkou?“ Dořekla.
„Slyšela si to?“
„Ano!“ Zvýšila hlas. „Měl by se mírnit! Nemá právo na tebe takhle řvát!“
„Mami, on na mě nechce takhle řvát. Bolí ho, když na mě řve, jen se prostě neumí uhlídat. Naučila jsem se to brát s odstupem.“ Posadila jsem se na kraj postele. „Tvůj otec už na tebe řval víc než dost, nechci aby tě ten řev nějak postihl, i to se může stát.“
„Nepostihne mě to. Mami, prosím, věci, které se odehrávají mezi mnou a Derekem neřeš. On za řev nemůže a já chápu, že řve. Kvůli mně začal brát antidepresiva…“ nebyla jsem si jistá, jestli to říkat, ale stalo se.
„To vážně?“ vystřeštila oči. „Ano, ale zakázala jsem mu to. Tedy spíše, jsem to naštěstí zjistila dřív než pozdě a zarazila jsem mu v jejich braní pokračovat. On to nepotřebuje. Sice je výbušný, ale není to tak strašné. Je mu osmnáct a nechci aby tohle do sebe cpal. Slíbila jsem mu, že mu pomůžu. Se vším mu pomůžu…“
„Myslím, že si udělala dobře, a řekla mu, aby to nebral. Spi u něj, ale to neznamená, že zítra nepůjde do školy.“
„Neboj se. Oba tam půjdeme. Jdu do sprchy a pak se přijdu rozloučit.“ Mamka souhlasila a já se šla vyspchovat.
Sprchu a celkovou ranní hygienu jsem měla za sebou.
Oblékla jsem si džíny a pruhované tričko.
„Sexi námořnice.“ Vyrušil mě Derek. Obrátila jsem se na něho. Stál ve dveřích do pokoje a palcem si přejížděl po spodním rtu.
„Trdlo, je to jen triko.“ Zahihňala jsem se. „Nemáš nějaký batoh? Jen si potřebuju někam dát věci na zítra a do školy.“
„Mam.“ Vydal se ke své skříni. Sehnul se otevřel větší šuplík, ze kterého vytáhl černý adidasový batoh.
„Tady.“ Podal mi ho a já si ho vzala. Naházela jsem si do něj čisté prádlo, potřebné holčičí věci, trenky na spaní (počítala jsem s tím, že mi Derek půjčí tričko), svetřík a tílko.
„Jdu mamce říct, že jedem.“ Do kapsy u kalhot jsem si dala mobil.
„Lokiho bereme sebou?“ Zeptal se Derek. „Asi ano. Nebo ne?“
„Jo, vezmem ho. Sam se ho určitě ráda ujme.“ Usmála jsem se a dala si batoh na záda.
Vtiskla jsem mu polibek na rty a šla jsem za mamkou, kterou jsem našla i s Reginou v obýváku.
Přistoupila jsem ke gauči. Každá seděla na jednom konci a mezi nimi se válel Loki. „My s Derekem tedy jedem.“ Vyrušila jsem je z toho přihloupého usmívání. Dělaly, jakoby štěně v životě neviděly.
„Dobře.“ Mamka se na mě podívala a našpulila rty. Dala jsem jí nucenou pusu.
„A tohohle berem sebou.“ Natáhla jsem se po Lokim, který nešťastně zakňučel, že zase musí být v něčí náruči.
Něžně jsem si ho přitiskla k sobě.
„Můžeme jet?“ Derek si stoupnul vedle mě. „Až jednou budeš místo toho malého držet miminko, budete krásná rodinka.“ Zakroutila jsem nad Reginou očima a Derek zřejmě taky.
„Kirsty, není na tobě něco jiného?“ Zapomněla jsem, že mě Regina ještě takhle ostříhanou neviděla. Tedy už ano, ale asi si toho povšimla až teď. „Je ostříhaná.“ Odpověděl za mě Derek. „Ano, jistě že ano. Moc ti to sluší.“ Usmála se na mě. „Děkuju. Už jdeme. Mějte se.“ Chtěla jsem už zmizet pryč.
Derek se ještě rozloučil a odešli jsme. V chodbě jsme si obuli boty a z bytu jsme se vytratili pryč.