Menaced Life

60. Co mu je?

Posadila jsem se na bílý gauč a vytočila Derekovo číslo.

„Sweety, co se děje? Jsi v pořádku?“ Vyhrkl a já se nad ním usmála.

„Tygře, vyhodil mě z baráku…“

„Cože udělal?“

„A máma bude podávat žádost o rozvod.“ Ani jsem mu na jeho otázku neodpověděla. „Kde, kde teď jsi?“

„S mámou i Mattym jsme v centru v nějakého hotelu. Star se myslím jmenuje.“

„V hotelu Star? Kirsty, buď v pokoji a nelez na chodbu, udělej to pro mě. Nevylejzej. Přijedu tam.“ Co mu bylo? „Proč bych nemohla vylézat na chodbu?“

„Prostě zůstaň v pokoji. Ať nikam nechodí ani Matty, ani tvá máma. Zůstaň tam a já do hodiny přijedu. Jaký číslo má váš pokoj?“ Optal se. „No, 37.“ Sotva jsem to dořekla, zavěsil.

Co mělo znamenat to divné chování? Jeho děda měl v domě zbraň, a když jsem ji našla, Derek byl hrozně nevrlý. Potom ti dva, co zmlátili mého tátu. Derek je taky znal. A teď se bojí, že vylezu z pokoje? Co mu bylo? Choval se tak divně, jako by mi něco tajil. Něco velkého.

Seděla jsem na gauči a přemýšlela nad tím vším. Hodina pomalu utekla a já dostala na něco chuť. Zvedla jsem se a šla do pokoje, kde spal Matty na posteli. Byl roztomilý.

Z batohu jsem si vyndala peněženku a šla z pokoje pryč. Mattyho jsem tam zavřela. I navzdory tomu, že mi Derek řekl, ať nevylézám ven, musela jsem, jinak bych umřela kvůli touze po Snickersce, kterou jsem na recepci viděla.

Otevřela jsem hlavní dveře a vyšla ven. Opět jsem je zavřela, když jsem si uvědomila, že jsem si nevzala ani klíč. Plácla jsem se po čele a šla do výtahu. Sjela jsem do přízemí.

Vystoupila jsem a šla k recepci, kde jsem si konečně koupila Snickersku. Rozhodla jsem si její chuť vychutnat až v klidu na gauči.

Vrátila jsem se do výtahu a vyjela nahoru. Sotva jsem vystoupila a přede mnou se vyrojilo několik chlápků v doprovodu těch laciných dam. Byli to ti samí, s kterými jsme se míjeli, když jsme do hotelu přišli a jeli před námi výtahem.

„Co tu děláš krásko?“ Usmál se na mě asi ten nejmladší z nich. „Takhle sama by ses tu po téhle chodbě potulovat neměla.“ Řekl další s úšklebkem na tváři. „Vezměte si vaše slečny a odprejskněte.“ Zamračila jsem se a chtěla jsem je obejít. Jeden z nich mě ale chytnul za ruku. „Drsňačky se mi líbí.“ Zašeptal mi do ucha. „Pusť mě!“ Snažila jsem se mu vykroutit, ale nechtěl mě pustit. „Koukejte, jak se vzteká.“ Vysmíval se mi a ostatní i včetně těch holek s ním. „Jsi rozkošná.“ Přejel mi jazykem po krku a já se měla chuť vykoupat v savu. „Nech ji na pokoji Barbere!“ Derek, děkuju! „Reston junior.“ Mou ruku pustil a strčil mě pryč. Derek se na mě kouknul a hodil hlavou směrem do další uličky. „Běž.“ Sykl do toho. Zakroutila jsem hlavou, náznaky toho, že nepůjdu. „Kirsty, běž.“ Zavrčel. Byl tak zamračený a naštvaný, že jsem opravdu radši šla.