Menaced Life

53. Zase s ním.

Díl věnuji AlaFurindov:) -MB
_________________

Vystoupila jsem a ona také. Auto zamkla a vyběhly jsme těch pár schodů ke vchodovým dveřím, které byly přivřené. Sam je otevřela a já slyšela křik. „Jak si to představuješ!?“ Byl to zřejmě Derekův otec. Obě jsme se vydaly po stopách toho křiku. Zavedlo nás to až do velikého obývacího pokoje.
Viděla jsem, jak pan Reston na Dereka vztahuje ruku. „Nechte ho!“ Zarazila jsem ho. Jeho pohled ustrnul na mě. „Kirsty?“ Zeptal se. „Ano. Co vám dáva právo na něho vztahovat ruku!?“ Pokračovala jsem v chůzi a stoupla si před Dereka. „Je to můj syn, ne tvůj. Laskavě si hleď svého!“ Chtěl mě odstrčit, ale nenechala jsem se. „Nebudu si hledět svého. Nezaslouží si být bit. Copak nevidíte, že je zmlácený už víc než dost?“ Otočila jsem se na Dereka. Jeho oko bylo nateklé, ret měl na sobě malinkou čárku od krve, zřejmě z toho, že ho měl prasklý. A také jsem si všimla toho, že jeho obočí bylo zašité. „Nechte ho prostě být.“ Znovu jsem se otočila na Anthonyho. „Pro tentokrát.“ Odfrkl si.
Obešel Samanthu a odpochodoval pryč.
„Kirsty, co tu děláš?“ Derekovi jsem věnovala můj šťastný, ale zároveň smutný pohled. Šťastný z toho, že jsem byla u něj a smutný z toho, že vypadal tak, jak vypadal. „Sam mi volala, že se o tebe bojí, a že můžu tvému otci zabránit v tom, aby ti něco udělal. Tak jsem tady. Nejsi rád?“
„Jsem rád a moc.“ Usmál se. „Děkuju.“ Řekl směrem k Sam, která jen přikývla a následovně odešla. „Tak tady je dívka, která mému vnukovi kouzlí úsměv na tváři.“ Uslyšela jem za sebou příjemný chlapský hlas. Otočila jsem se po starším, ale sympatickém muži. Charismatický vzhled a tak trošku nedbalou eneleganci měli asi v rodině. „Dobrý den.“ Věnovala jsem mu ten nejmilejší úsměv, který jsem dokázala vyplodit. „Těší mě.“ Zastavil se u mě a podal mi ruku. „Jsem William.“ Řekl s úsměvem. Za ruku jsem ho chytla. „Kirsty.“ Představila jsem se a potřásli jsme si. Následovně mi ruku pustil. „Jsem rád, že tě konečně poznávám.“ Působil tak mile. „Nápodobně.“
„Děti, celý dům vám je k dispozici. Dereku, doufám, že ji provedeš. Inu, musím si jet něco zařídit. Za dvě hodinky, ani ne, jsem zpět.“ Dereka objal, mě pohladil po paži a odešel.
„Je milý.“ Otočila jsem se zpět k Derekovi. „Říkal jsem ti to. Rychle tě tu provedu a pak si popovídáme.“ Bála jsem se toho, o čem chce mluvit.
Celý dům, zámek, nebo co to bylo zač, mi ukázal. Všude bylo tak drahé a luxusní vybavení. Po zdech byly zarámované obrazy, dokonce na několika z nich byl i Derek. Ty obrazy se mi osobně líbily nejvíce.
Nakonec mě Derek zavedl k sobě do pokoje a zavřel dveře. Oči mi zaujmuly obrovskou postel naproti mně. Nebyla jen obrovká, ale i strašně vysoká. Jelikož byla rozestlaná, mohla jsem poznat, že tam Derek už zřejmě spal. „Sedni si.“ Poukázal na ni. Přikývla jsem a posadila se. Cítila jsem se nesvá v tomhle luxusním, ale hlavně drahém, prostředí. „Dereku, nevím co dělat.“ Povzdychla jsem si. Derek zapnul rádio, ze kterého začali vyhrávat The Script. „To mi povídej…“ Přisedl si ke mně. „Ví otec, že tu jsi!?“ Zeptal se. „Ne. Na toho idiota kašlu, ublížil mi víc než dost a je mi jedno, jestli v tom bude pokračovat. Ale tohle opravdu přehnal.“ Pohlédla jsem na Derekův obličej a on odvrátil pohled. „Neříkej to Kirsty. Radši tu všecku bolest odnesu za tebe, než abys trpěla ty!“ Jeho hlas byl náhle rozzuřený. „Dereku, přestaň!“ Sykla jsem. „Proč bych měl?“ Zamračil se na mě. „Protože teď jsem prostě tady, s tebou a nechci tohle momentálně rozebírat.“ Podívala jsem se k zemi.
„Fajn, kdy chceš odvést domů?“
„Nechci odjet…“ Zakroutila jsem očima. „Ne Kirsty, pojedeš domů, nechci, abys to měla ještě horší.“ Odsekl.
„Odejdu, jen pokud mě tu nebudeš chtít…“ V tom si vzdychl. „Víš, že tohle bych neřekl. Neřekl bych, že tě tu nechci.“
„Takže zůstávám.“ Usmála jsem se a do toho přidala arogantní mrknutí. „Fajn…“ Pohlédla jsem na něj. To jeho holé tělo, bože miluju ho. Přesunula jsem se za něj, ruce jsem mu položila na ramena a začala je jemně masírovat. „Za co to mám?“ Optal se. „Zasloužíš si to.“ Políbila jsem ho na krk.
Rukama jsem sjela níž a přejela jsem mu s nimi po hrudi. „Miluju tě.“ Zašeptala jsem mu do ucha a jemně mu stiskla ušní lalůček, při tom roztomile zasténal. Derek se začal posouvat víc dozadu, a tak jsem nechápavě uhnula.
Chytl mě jednou rukou kolem zad a stáhl si mě na sebe. Chtěla jsem ho políbit na rty, ale když jsem si uvědomila, jak je má napuchlé, nebylo by to ono. Vtiskla jsem mu tedy polibek na tvář. Hned po té jsme ho párkrát políbila na krku a začala jsem mu jazykem sjíždět po hrudi dolů až k lemu tepláků. Tepláky jsem uchopila mezi prsty a stáhla mu je. „Co to děláš?“ Vystrašeně se zeptal. „Uvidíš.“ Zachichotala jsem se. Posunula jsem se tak, že jsem mu seděla mírně u rozkroku.
Začala jsem ho zasypávat polibky a zadkem jsem se o jeho rozkrok třela. „Kirsty, to…“ Zasténal. Vzrušovalo ho to a já cítila jak se mu zvédá boule mezi nohama. To byl můj cíl. Posunula jsem se níž a chystala jsem se mu stáhnout boxerky, když mě zarazil. „Co to děláš!?“ Vyhrkl. „Ale no, tak. Dlužim ti laskavost, vzpomínáš?“ Zašklebila jsem se. Derek polknul a přikývnul. Boxerky jsem mu tedy stáhla. Proč to dělám? Vždyť se ztrapním, ani nevím jak to dělat! Kirsty, proč se do toho pouštíš!? Nadávala jsem si. Po jeho chloubě jsem jemně přejela prsty. „Kirsty…“ Vydechl mé jméno, což se mi hodně líbilo. „Copak?“ Zašeptala jsem mu do krku a políbila ho na místo, kam narážel můj dech. „Neprodlužujou to, prosím…“ Zasmála jsem se. Jeho úd jsem uchopila do ruky a pomalu a jemně jsem začala jezdit nahoru a dolů. K tomu jsem mu pořád líbala hruď. „Zrychli…“ Určil si. Poslechla jsem a zrychlila jsem tempo. Vzdychal a bylo to tak roztomile nádherné. Když do toho párkrát vypustil mé jméno, málem jsem se rozplynula. „Ne tak pevně.“ Zaskučel najednou. „Promiň.“ Zrdula jsem. „V pořádku.“ Pokračovala jsem dál.
„Už Kirsty…“ Vyběhlo mu z úst a udělal se. Zhluboka dýchal a já se mu smála. „Nesměj se!“ Zavrčel. „Ale…“ Lehla jsem si na bok vedle něj a prstem mu přejížděla po břiše. „Zajdu si do sprchy.“ Políbil mě do vlasů a zvedle se. Natáhl si jen tepláky a skrz bílé dveře v pokoji vešel nejspíše do koupelny. Bylo to tak, po chvilce se začala ozývat sprcha. Slezla jsem z postele, a když jsem oči zaměřila na povlečenou peřinu, musela jsem se smát.
„Čemu se směješ?“ Derek se vrátil zpět a kolem pasu měl obmotaný ručník. Vlasy měl mokré a roztomile rozházené. „ Já jen, že budeš muset asi převléct peřinu.“ Pokukázala jsem na povlečení. „Super…“ Zakroutil očima a odešel k dlouhé komodě. Otevřel jeden veliký šuplík a vytáhl z něho černé povlečení. „Povlečeš to prosím? Musím se obléct.“ Udělal štěněčí očíčka. „Házej.“ Nastavila jsem ruce. Derek po mě povlečení hodil a já ho chytla.
Peřinu jsem převlékla a špinavé povlečení jsem odhodila na zem. „Děkuju.“ Derek mi jemně prstem přejel po krku a já měla husinu po celém těle.