Menaced Life

5. Skype

„Darrene, kašli na ně. Jsou to hovada.“ Povzbudila ho Amber. „Uvidíme se v třídě.“ Darren naštvaně odešel pryč. „Co si udělali?“ Byla jsem hrozně zvědavá, protože taková nenávist nemohla vzniknout jen tak. „Neříkej mu, že jsem ti to řekla.“ Přikývla jsem jí. Amber se nadechla a začala mluvit. „Když se Darren přistěhoval, oni dva ho přijmuli mezi sebe. Stali se z nich nejlepší přátelé. Když si ale potom Darren našel Rosie, jeho dívku, začal na ně kašlat, protože s ní chtěl trávit každou sekundu. Je dva to ale naštvalo, protože nemohli pochopit, že se na ně vybodnul kvůli holce. Takže se mu chtěli pomstít, ale spíše Ricky, ten kudrnatý. Rosie na jedné párty opil a chtěl s ní dělat bůh ví co, Darren ho ale přistihnul a porvali se tak, že to řešila i sociálka. A s tím druhým, tedy Derekem, skončil taky. Derek ale s timhle neměl nic dočinění. Jenže oni dva bez sebe nedají ránu a tak Ricky tou nenávistí nakazil (při tom slově naznačila uvozovky) Dereka a ten s ním šel proti Darrenovi, který je z duše nenávidí.“ Bylo to hodně zajímavé a já jen koukala s otevřenou pusou, co žárlivost dokáže způsobit. „Takže po logický stránce žárlili na to, že se Darren zamiloval a vykašlal se na ně?“ Amber mi přitakala. „A taky, že holka může v hlavě způsobit pěknej maglajz. Ale Rosie je to nejlepší co Darrena mohlo potkat.“ Uculila se. „A jak jste se poznali vy dva?“ Pořád jsem byla hrozně zvědavá. „To už je jinej příběh. Někdy ti to povím. Teď pojď, tuhle hodinu mam s váma.“ Pořád mi v hlavě vrtalo, jak se někdo může takhle naštvat. Zamiloval se, tak to snad pochopím, ne? Kamarádi jsou taky důležití, ale když tu holku miluju, tak co mam dělat. Bylo to pěkně sobecké, myslím od Rickyho a Dereka. Ale i tak mě něco k Derekovi hrozně lákalo. Z mého přemýšlení mě vyrušil tvrdý náraz. Chytla jsem se za čelo a podívala se před sebe. Narazila jsem do dveří. „Chtěla jsem tě varovat, ale bylo pozdě.“ Nadzvedla Amber ramena se zadržovaným smíchem. „Děkuju.“ Řekla jsem naštvaně a dveře jsem otevřela. Celá třída se mi smála. „Tak s tou bude ještě srandy!“ Vykřikl nějaký kluk. „Vtipný!“ Vyhrkla jsem a šla se posadit k Darrenovi. „Si v pohodě?“ Zdálo se, že má krapet starost. „Možná se mi i rozsvítilo, takže asi jo.“ Hlavu jsem si pustila a tu bolest se snažila přehlídnout. „Dobrý den žáci!“ Do třídy naběhl nějaký mladý učitel. Všichni jsme se postavili. „Profesor Oxley. Holky z něho umírají.“ Pošeptal mi Darren. Já se rozhlédla po ostatních dívkách ze třídy, kterým skoro tekly sliny po bradě. Amber byla ale výjimkou. „Posaďte se.“ Všichni jsme si sedli. „K zahození není.“ Světle hnědé vlasy měl rozčepýřené a byl v tom účesu celkem roztomilý. Ale hezčí bylo jeho tričko s nápisem: LONDON

„Prosím, že nebudeš jak ty ostatní?“ Darren na mě udělal štěněčí očíčka. „Neboj se.“ Potichu jsem se zasmála. „Nová studentka?“ Zvedla jsem hlavu a ten mladý učitel na mě koukal. „Ano.“ Postavila jsem se. „Pojď sem.“ Ukázal vedle sebe. Šla jsem tedy za ním. Teď jsem stála tváří v tvář celé třídě. „Řekni nám něco o sobě.“ Posadil se na židli. Nesnáším, když musím mluvit k hodně lidem. „Co přesněji?“ Zeptala jsem se tišeji. „Odkud si, jak se jmenuješ, něco o sobě…“ Máchl rukama. „Jmenuju se Kirsty Lovell. Přistěhovala jsem se z Londýna.“ Zrak jsem odvrátila na jeho tričko a zasmála se. „Páni, byl jsem tam jednou a hrozně si to tam zamiloval.“ Stisknul si spodní ret. „To já taky… Dál mam mladší sestřičku, je jí 7 měsíců.“ Připadala jsem si jak v mateřské školce. „Táta je právník a máma učitelka v mateřské školce.“ Už jsem nevěděla co dál říct. „Dobře, to stačí. Děkuju Kirsty, vítám tě tu.“ Ty jejich přátelský nálady jsem měla už po krk. Vrátila jsem se na místo vedle Darrena. „Vždy tak rudneš?“ Prohlédl si mě. „Většinou!?“ Nadzvedla jsem ramena. „Nemáš proč.“ Prstem mi šťouchnul do tváře. „A co že to je za předmět?“ Darren se plácl po čele. „Matematika, ty pako.“ Jak já nesnáším matiku. Aspoň vzhled toho učitele mi ji zpříjemňoval. Po 45 minutách konečně zazvonilo. „Kirsty, pojďte sem!“ Další učitel, co chtěl, abych šla k jeho katedře. Všechny holky po mě hodily jedovatý pohled a odešly. „S Amber počkáme na chodbě, neboj.“ Darren odešel. „Ano pane…“ Umlčela jsem se a se zvědavým výrazem jsem šla k němu. „Oxley. Jason Oxley.“ Kouknul se mi do očí. „No Kirsty. Nevím, kde jste byli s matematikou…“ Podívala jsem se na tabuli. „Tohle už jsme počítali.“ Zavzpomínala jsem si na ty nudné hodiny matiky, při kterých mě rozesmíval Matty. „Tak to máš o práci míň. Učebnici si nekupuj. Viděl jsem, že sedíš s Darrenem a ten většinou nosí všecko. Stejně učebnici skoro nepoužíváme.“ Tím pro mě bylo o námahu míň. „Tak ať se ti tu líbí.“ I ten jeho úsměv byl k sežrání. „Děkuju. Nashledanou.“ Odešla jsem. „Líbíš se mu.“ Vyhrkla na mě Amber jen, co jsem vyšla na chodbu. „Je to učitel.“ Odfrkla jsem si. „Ale bude tě mít v oblibě.“ Poplácala mě po zádech a kupodivu jí žádné učebnice nespadly. „Co máme teď?“ Rozhlédla jsem se kolem sebe. „Já mam francouzštinu a vy opět angličtinu, tak se mějte.“ Amber se během chvilky vypařila. „Je fajn.“ Pověděla jsem jen tak do prázdna. „Ano, je.“ Přidal se Darren...