Menaced Life

36. Překvapení!

Odteď budu díly přidávat s věnováním:) Takže tenhle bych chtěla věnovat NBarbara, uží si ho:)

Vybírat budu náhodně, tak se nechte překvapit:P A pokud máte již nějaký oblíbený díl z těch, co jsem přidala, napište jaký a klidně vám ho věnuju taky:) Tak příjemné čtení:) -MB

PS: Vpravo máte ten mix písniček, při kterých ML píšu!:) Myslim, že by se vám u nějaké z nich mohlo dobře číst^^

__________________________

Popadla jsem kočárek, odjistila ho a šla jsem domů. Byla jsem tak ráda za to, že jsem ho mohla vidět. Ale zároveň jsem byla tak nešťastná, že jsem tam s ním nemohla být dýl a musela jsem dělat, že nic.

A proč jsem mu neřekla, že ho miluju? Bála jsem se toho, že on by ty slovíčka neřekl mě a já bych pak byla ještě víc na dně.

Došla jsem k domu. Kočárek jsem zavezla do garáže, vyndala z něho Bethany a šla jsem do domu. Hned za dveřma mě odchytla mamka a Beth si vzala k sobě. „Proč mam takový pocit, že si tam s někým byla?“ Začala šeptat. „Byla.“ Usmála jsem se. „De...?“ Nenechala jsem jí to doříct a přikývla jsem. „Vše se urovná.“ Pohladila mě po vlasech a já šla do pokoje.

„Vše se urovná…“ Řekla jsem si a práskla sebou o postel. Mobil už tam nebyl a já tak moc chtěla slyšet Mattyho. Tak strašně mi chyběl. Kdyby tu teď se mnou byl, objal by mě a nepustil, dokud by mi nebylo líp. Převalila jsem se na bok a koukala jsem na tu naší obrouvskou fotku. Při tom pohledu a s úsměvem na tváři jsem usnula.

Co takhle přeskočit celou neděli? Stejně se nic zajímavého nestalo.

Takže je tu pondělí. Ráno proběhlo jako vždy a pak jsem pádila hurá na autobus do školy.

V  něm už na mě čekala Amber. „Jak se máš?“ Zeptala se starostlivým tónem sotva jsem si k ní přisedla. Vše o tom co se stalo a o tom, že jsem se s Derekem musela rozejít, jsem jí podrobně během toho týdne vylíčila. „V sobotu jsem ho viděla.“ Usmála jsem se. „Jakto?“ Vyvalila oči. „Šla jsem se projít se sestřičkou, ale mamka mi obstarala mobil, takže jsem se s Derek domluvila, že se sejdeme na jednom místě…“

„Máš zlatou mamku. A jak to teda teď máte?“ Měla tak zoufalý obličej. Amber hodně záleží na ostatních lidech ostatně i jako Darrenovi. „Ano, mamku. Jsme spolu, ale musíme dělat, jakoby nic.“ Protočila jsem očima. „Mrzí mě to.“ Vzdychla si. „No a co ty a ten kluk?“ Vykouzlil se jí úsměv. „Včera mě pozval na ples.“ Stiskla si ret. „Paráda, tak to se těšim až ho uvidim.“ Zasmála jsem se. „S kým ty jdeš?“

„Chtěl mě pozvat Derek, teď půjdu možná tak sama se sebou.“

„Určitě se najde někdo, kdo tě pozve místo něj.“ Pohladila mě po rameni. Celou cestu jsme propovídaly.

Autobus zastavil jako vždy u parkoviště. Vystoupily jsme. Autobus odjel a já se podívala směrem, kam jsem kvůli němu neviděla. Derek stál opřený o své auto a Ricky si kousek od něj povídal s nějakým klukem. Když mě zaregistroval, objevil se mu úsměv od ucha k uchu a chtěl jít ke mně. Zakmitala jsem hlavou ze strany na stranu, abych mu naznačila, že nemá chodit, ale má tam zůstat. Jeho výraz poklesl. „Táta tu není Kirsty, tak proč za ním nejdeš?“ Optala se Am. Podívala jsem se na ni. „Protože si táta dokáže zjistit i nemožné. Teď pojď.“ Pomalu jsme odkráčely do školy.  

Vidět ho každou přestávku a sledovat ho jakoby nic, bylo tak těžké. Kort když jsem ho viděla, jak se baví s nějakýma holkama, tak jsem žárlila. Chtěla jsem ho mít u sebe, tak moc, ale nešlo to.