Menaced Life

29. Doma budu mrtvá...

Začala jsem hmatat rukou po posteli, abych se mohla chytnout Dereka. Když jsem zjistila, že tam není  a já na posteli ležím sama, otevřela jsem oči. „Tygře?“ Zavolala jsem, ale nic. Protáhla jsem se a slezla jsem z postele. Před sebou na zemi jsem spatřila papírek s nějakým vzkazem. Sehnula jsem se pro něj a vzkaz si přečetla.

Neboj se, neutekl jsem ti. Jen jsem tě nechtěl budit. Šel jsem pro snídani. –Derek

Oddychla jsem si a papírek jsem odložila. Pobrala jsem si své věci a šla jsem najít funkční sprchu, o které mluvil.

Konečně jsem ji nalezla. Shodila jsem ze sebe jeho tričko i spodní prádlo a zalezla jsem do velkého sprchového koutu. Zavřela jsem se a pustila na sebe vodu. Po pár minutkách jsem vylezla ven. I když to bylo drzé, vzala jsem nějaký růčník, který byl složený na malé skříňce. Usušila jsem se a oblékla se do mých věcí z předešlého dne. „Sweety, jsem tady.“ Ozval se Derekův hlas, který mi vykouzlil úsměv na tváři. Ručník jsem přehodila přes sprchový kout, vzala jsem jeho tričko a šla za ním. Počkat, já měla jeho tričko, on šel snad bez něj? Když jsem za ním došla, naštěstí to tak nebylo. Měl na sobě červené tílko, tedy spíše dres, s logem Chicago Bulls. „Už jsem se lekla, že si šel bez trička.“ Zasmála jsem se. „Nešel.“ Smích mi opětoval a já se posadila na postel. Jeho triko jsem položila vedle sebe. „Zahrajeme si na Homera.“ Nechápala jsem ho, dokud přede mnou neotevřel  menší papírovou krabici s donuty. „Mňamka.“ Oblízla jsem si ret. „Bacha, ať jako Homer nedopadneš.“ Vysmál se mi a krabici s donuty mi podal. „A kdybych tak dopadla?“ Byla jsem zvědavá na to, co řekne. „I tak bys byla úžasná.“ Sehnul se pro něco na zem. „Tak to pochybuju.“ Řekla jsem si pro sebe a sáhla jsem po donutu s čokoládovou polevou. „A tady jedno latté.“ Zvednul se a otočil se na mě. Musel na mě být vtipný pohled, když jsem se tím donutem ládovala. „Tak jo Sweety, si vtipná, když máš hlas.“ Začal se mi smát a já ho probodla pohledem. „Tady máš.“ Podal mi latté v již otevřeném kelímku. „Děkuju.“ Vzala jsem si ho od něj a dojedený donut jsem zapila. Snědla jsem ještě jeden a zbylé dva jsem nechala Derekovi. Hned se do nich pustil. „A pak, kdo vypadá vtipně, když jí…“ Zamračila jsem se na něj. „Co?“ Zamumla s plnou pusou a já se musela smát. „Radši nic.“ Máchla jsem nad ním rukou. Zaslechla jsem, jak mi vyzvání telefon. Vydala jsem se za zvukem a dovedl mě k mé kabelce. Vzala jsem ji do ruky a telefon jsem vytáhla. „A sakra…“ Telefon přestal zvonit. Měla jsem snad dvacet nepřijatých hovorů od mamky i taťky. „Dereku, myslim, že mě dnes vidíš naposledy v životě.“ Zakřičela jsem na něj. „Copak?“ Přihnal se ke mně. Ukázala jsem mu telefon. „Sakra.“ Podrbal se na zátylku. „Zavolam mámě, ale pak budu muset jed domů.“ Povzdychla jsem si. „Odvezu tě. Jsem s tebou.“ Chytnul mě za ruku a já zavolala mamce. Okamžitě to vzala. „Mladá dámo, kde si myslíš, že seš!?“ Zakřičela a já si telefon musela odtáhnout dál od ucha. Málem mi praskl ušní bubínek. „Mami, jsem v pořádku. Jsem s Derekem.“

„Vydrž.“ Slyšela jsem rachot, ale za chvilku zase její hlas. „Kirsty, měla si mi to říct. Byla jsem strachy bez sebe a až přijedeš, táta tě asi zabije.“ Jak milé, když mi to řekla vlastní matka. „Já vím mami“ Derek mi ještě silněji stisknul ruku a já měla pocit bezpečí. „Kde si?“ Zeptala se. „V jednom bytě v centru L.A.“ Oznámil jsem. „Máš 10 minut čas, být ještě s ním, potom okamžitě přijedeš domů!“ Zavěsila a já mobil vrátila zpět do tašky. „Tak jo. Posledních deset minut v ráji s tebou a pak se musim zase vrátit do pekla.“ Absolutně se mi domů nechtělo. A komu taky jo, když je váš táta, tak děsný. „Zvládneš to.“ Přejel mi palcem po tváři. „Musím.“ Objala jsem ho. „Tak jdeme.“ Zase jsem se od něj odtáhla. Derek si pobalil věci a odešli jsme z bytu pryč. Výtah nás zavezl dolů a šli jsme k jeho autu. Nasedli jsme a Derek vyjel.

Na kraji sedačky jsem měla položenou jednu ruku a on mě za ni chytnul. „Úsměv krásko.“ Když se na mě usmál on, musela jsem i já. Naše prsty se mezi sebou propletly a on dále sledoval cestu.

Ani jsem nemohla usnout, jak jsem byla nervózní.

Už jsme přijížděli k mému domu. „Zítra mi vše řekneš, ano?“ Věnoval mi rozkošný pohled. „Ano.“ Přikývla jsem a on po pár vteřinkách zastavil před bránou. „Jsem s tebou.“ Políbili jsme se a já radši šla. Derek odjel a já měla zamířeno domů.