Menaced Life

***Pohled Dereka***

Tak opět pohled Dereka:) A uvidíte, že i Ricky umí být citlivý:3:) -MB

____________________________________________________

Konečně jsem ji po těch dvou dnech zase mohl vidět. U dědy jsem se nudil, protože pořád s tátou něco řešili. K tomu mi táta oznámil, že mam před sebou opět několik zápasů a tím pádem i tréninků. Už to tu bylo zase.

V půli cesty domů jsem si vzpomněl, že jsem slíbil Rickymu, že se stavím. Po nějakých dvaceti minutách jsem zastavil u jeho domu. Vylezl jsem z auta a šel k němu. Když jsem zvonil a klepal, nikdo nepřišel otevřít. Zabral jsem za kliku a bylo otevřeno. Vešel jsem dál. „Ricky?“ Zavolal jsem. Zamířil jsem do kuchyně, protože jak ho znam, určitě zas vyžíral ledničku. „Ricky! Bože!“ Uslyšel jsem dívčí stény. Nahlédl jsem dovnitř a to hovado si to rozdávalo ne kuchyňské lince s nějakou holkou. „Och, Ricky, přidej.“ Napodobil jsem její hlas a tím jsem se jim oběma vysmál. „Dereku vypadni!“ Zakřičel na mě. „Jasně bro, čekam v pokoji.“ Se záchvatem smíchu jsem se odebral do dalšího patra. Z Natalyina pokoje vyřvávala muzika. Chudák holka, pomyslel jsem si. Šel jsem k ní. Zabušil jsem na dveře, ale když neotevírala, otevřel jsem si sám. „Naty?“ Vešel jsem dovnitř. Muzika se náhle ztišila. „Má tam brácha ještě tu kurvu?“ Podíval jsem se směrem na její postel, kde ležela. „Jo.“ Zabouchnul jsem. „A mylsim, že bys měla vydezinfikovat celou kuchyňskou linku.“ Lehnul jsem si vedle ní. „Je to takový prase. Já už ho normálně rozkopu! To hekání mě nebaví poslouchat.“ Chtěl jsem se začít smát, ale tím bych ji naštval. „Někdy si u toho hold nepomůžeš.“ Mrknul jsem na ni. „Tak to jsem zvědavá, jestli to budu mít po něm.“ Že by otázka na to, jestli je panna, byla vyřešena? „Ještě si s nikým nespala?“ Udivil jsem se, ale zároveň jsem byl rád. „Myslím, že mam čas…“ Dal jsem si ruce za hlavu a koukal jsem do stropu. „A co ty a Kirsty, vy už jste…?“ Musel jsem se nad tou otázkou zasmát. „Ne.“ Řekl jsem poté. „Dereku?“ Její hlas měl tázavý tón. Natočil jsem na ni hlavu. Hlavu měla položenou kousek od té mé. „Copak?“ Optal jsem se. „Ale nic…“ Šlo slyšet, že zalhala. „Je ti něco?“ Převalil jsem se na bok. „Vlastně…“ Vyjela jí slza. „Naty, co se děje, Víš, že mi to můžeš říct.“ Posadila se a opřela se o zeď. „Každý den, když jsem na tréninku roztleskávaček, a musim projít skrz fotbalisty, pokřikují na mě, že…“ Nemohla to doříct. Zarážel jí v tom pláč. „Naty.“ Sedl jsem si a přitáhl si ji k sobě. Ruce mi obmotala kolem zad a tiskla se ke mně jako klíště. „Řekni mi to.“ Pohladil jsem ji po vlasech. „Prostě, že jsem laciná štětka, že to máme v rodině. Jenže já nechápu proč. Nikdy jsem s nikým nespala, kluka nemám a to, že je Ricky takový, jaký je, neznamená, že já jsem po něm.“ Nesnáším tyhle buzeranty ze školního fotbalového týmu. V prváku jsem na fotbal chodil, ale pak jsem z toho týmu radši vypadnul. „V pondělí máš trénink?“ Zeptal jsem se. „Ne, až v úterý, odpadnul nám.“ Odtáhl jsem ji od sebe. „Půjdu tam s tebou. Počkam si a jestli ti ty kreténi budou ještě nějak nadávat, podám si je.“ Utřel jsem ji slzu z tváře. „Děkuju.“ Konečně se usmála. „Tohle je maličkost. Když někdo bude nadávat sestře mého nejlepšího kámoše, je to, jakoby nadávali mé rodině.“ Mrknul jsem na ni. „Mam tě ráda.“ Znovu mě objala. „I já tebe Nataly.“ Slyšel jsem, jak se rozlétly dveře od pokoje. „Kurva Restone, co tu děláš s mojí ségrou!?“ Zařval Ricky, ale šlo poznat, že si dělal srandu. Odtáhl jsem se od ní a slezl jsem z postele. „Měla bys mu to říct.“ Usmál jsem se na ni. „Říct mi co?“ Udivil se Ricky. „Nebudu to říkat někomu, kdo se o mě ani nezajímá.“ Zabořila hlavu do polštářů. „Tak mu to řeknu sám.“ Vyvedl jsem Rickyho z pokoje. „Co se jí stalo?“ Měl starost, což mě u něho překvapilo. „Zatím co ty si tu klátíš jednu za druhou, tvá sestra kvůli týmu těch zasranejch fotbalistů prožívá peklo.“ Sykl jsem na něho. „P-peklo?“ Nadzvedl obočí. „Nadávají jí do laciný štětky Ricky.“ V tu ránu Ricky začal rudnout vzteky. „Nikdo mé mladší sestřičce nebude nadávat do štětky.“ Dal ruku v pěst. „Klid, v úterý si to s nima vyřídíme.“ Zachichotal jsem se. „Jak si to můžou vůbec dovolit?“ Udeřil pěstí do zdi. „Ricky?“ Uslyšel jsem její jemný hlas. Oba jsme se na ni podívali. „Co?“ Vyštěkl na ni. „Nechci, abys kvůli mně měl problémy.“ Řekla nesmělým tónem a její zrak se ocitl na podlaze. „Pokud ti někdo nadává, je mi jedno, jak ty problémy budou velký.“ Přišel k ní. „Ale vždycky se hádáme, tak jsem si myslela, že…“ Ricky ji skočil do řeči. „Že mi na tobě nezáleží? Princezno, hádáme se kvůli blbostem. Jsme sourozenci a to sourozenci dělají. Ale moje povinnost je, chránit tě. Možná nejsem bratr podlé tvýho gusta, ale tohle už nezměním.“ V tu ránu se ocitl v jejím objetí. Ach jak rozkošný pohled na ty dva. Že by Ricky konečně zmoudřel? „Neměň se. Stačí mi, že teď vím, že mě máš rád.“ Zašpitala. „A to sis myslela, že tě rád nemam? Vždyť já tě miluju ty trdlo.“ Zasmál se jí. Snad poprvé jsem ho slyšel tohle slovo vyslovit. „Tak toho by sis měla vážit, protože tohle slovo snad ještě nevyslovil.“ Zatleskal jsem. „Bro, běž do pokoje, hned přijdu.“ Vyslal mě k němu. Přikývnul jsem a šel tam. 

Otevřel jsme ty dřevěné dveře s obrovským černým nápisem: KEEP OUT. Ten kluk je snad větší prase jak já. Oblečení měl rozházené po podlaze, skrz rolety mu neprocházelo snad žádné světlo a ten puch byl neskutečnej. „Jsem tu.“ Zavřel dveře. „Jak takový prase jako ty může píchat každou?“ Došel jsem k oknu a otevřel ho dokořán. „Osobní kouzlo.“ Povýšil se. „Jediný na co se ve tvým pokoji dá koukat, je tenhle plakát.“ Ukázal jsem na obrovský plakát polonahé Megan Fox na pláži. Jak já tu ženskou zbožňuju. „Žere tě, že takhle Kirsty nevypadá?“ Vysmál se mi a skočil na postel. „Nežere. Kirsty je něco jinýho.“ Podíval jsem se na něj a už opět listoval ve svém oblíbeném číslu Playboye. „Brácho, vnímej mě.“ Sykl jsem po něm. „Jo, sorry.“ Odhodil časopis. „No a co, byl si dnes s ní?“ Přistoupil jsem k posteli. Znechuceně jsem do rukou vzal jeho smradlavé triko a hodil jsem ho pryč, abych si mohl sednout, což jsem poté udělal. „Byl.“ 

„A co?“ Zas byl zvědavej. „Chtěl jsem na ni něco zkusit. Když jsme měli slabou chvilku v autě, zkusil jsem jí rukou zajet pod kraťasy, jestli se aspoň nenechá…“ Vběhl mi do věty. „A nechala?“ 

„Nenechala. Ale přitom z ní cítím, že by chtěla.“ Kirsty působí jako andílek, ale když se se mnou líbá, je jako ďábel. „Ta holka je hold jiná. Ale pokud si ji nechceš odradit, tak počkej.“ Vyvalil jsem na něj oči. „Ty vole, si na drogách?“ Začal jsem si ho prohlížet. „Ty, ty říkáš mě, že mám počkat? Páni.“ Zapískal jsem. „Promiň. Po rozhovoru se ségrou jsem nějak zmoudřel, to za chvíli přejde.“ Zasmál se. „No, nicméně já si počkám, protože ona mi za to stojí.“ Chtěl jsem si lehnout, ale jeho postel se mi až moc hnusila. „A co, až ti dá?“ Na to byla celkem jednoduchá odpověď. „Neodkopnu ji, jak si myslíš. Tenhle vztah se budu snažit udržet co nejdýl to půjde...“