Menaced Life

79. U Restonů.

Derek přivolal výtah a po chvilce co přijel, jsme do něj nalezli.

Zmáčknul čudlík určený k přízemí a výtah se rozjel.

„Přefikl bych tě i ve výtahu.“ A jeho nadržené já se v něm zase ocitlo. I když ta představa nebyla až tak špatná.

„Smůla hochu.“ Vyplázla jsem jazyk. „Och, bože.“ Olízl si ret.

Přitlačil mě na chladnou stěnu výtahu. „Dereku, mam Lokiho dávej bacha!“ Sykla jsem po něm.

„Neboj.“ Své rty přilepil na mé.

Rukama mi zajel na zadek a jazyk mi prodral do úst.

Musela jsem se držet, abych mu nezapletla prsty do vlasů, protože jsem Lokiho stále držela.

Výtah se zastavil, ale Derek mě nepřestal líbat.

Přes jeho rameno jsem spatřila starší paní, která nás sledovala s ústy dokořán. Snažila jsem se od sebe Dereka nějak dostat, ale nedal si říct.

Dupla jsem mu na nohu, ale ihned jsem toho litovala, protože leknutím mě kousnul do jazyku. Naštěstí ho jen slabě stisknul.

„Blbče.“ Zašišlala jsem a vylezli jsme ven.

„Jsi v pořádku?“ Vyděšeně si mě prohlížel. „Jo. Jen mě bolí jažik.“ Věděla jsem, že to za chvilku odezní.

Paní po nás hodila jakýsi rozžhavený, zprotivělý pohled a zalezla do výtahu.

„Ukaž mi to.“

„Nebudu tu na tebe vyplažovat můj jažik Dereku.“ Viděla jsem, jak se Derek držel, aby se mé mluvě nezažal smát, protože říkat ž místo z a šišlat, musí být vážně komické.

„Ještli se začneš šmát seš mrtvej!“ Zamračila jsem se. Koutky jeho úst se sami od sebe zvedaly vzhůru a on se to křečovitě snažil zadržovat. „Nemluvim s tebou!“ Vyštěkla jsem a šla pryč.

„Kirsty, nezlob se. Ale mluvíš legračně.“ Samozřejmě, že se začal smát. Ale tenhle nefalšovaný smích jsem teď slyšela ráda.

Věděla jsem, že zase tak často kvůli jeho dědečkovi k slyšení nebude.

„Fajn, ale jdem.“

Společně jsme došli k derekovo autu. Odemkl ho a nasedli jsme.

Připoutala jsem se a Lokiho jsem přidržovala na mém klíně. Zase spinkal.

„Samantha bude unešená.“ Usmál se Derek a nastartoval. „Aspoň se o něj postará.“ Zasmála jsem se.

„Teď jsem si vzpomněla, že musim ve škole do sekretaritáu, abych požádala o řidičák. Připomeneš mi to prosím, zase na to zapomenu.“

„Sexi řidička. Připomenu, pokud na to sám nezapomenu.“ Začervenala jsem se nad jeho oslovením „sexi řidička“.

Derek konečně vyjel.

„Kde vůbec trénuješ?“

„Buď u nás nad garáží a nebo u trenéra v posilovně. Vždy ji máme celou pro sebe. Dnes trénuju tam.“

„Dobře.“

Hladila jsem Lokiho po jeho hebké srsti. Ty fleky na něm byly stejně to nejroztomilejší.

Derek mi ruku položil na stehno a přejížděl mi po něm palcem. Stále se ale soustředil na cestu.

Po čtyřiceti minutách cesty jsem poznala, že přijíždíme k domu Derekova otce. Jezdí se tam neopačnou stranu, než do L.A.