Menaced Life

32. Párty

Škola skončila ve 14:15 a já autobusem jela domů. Vůbec jsem se tam netěšila, jen jsem se modlila, aby mi ta sobota vyšla.
Vystoupila jsem před bránou a šla domů. Odemkla jsem a vešla dál. Táta tam díky bohu nebyl. „Mami?“ Zavolala jsem. „Ahoj Kirsty?!“ Ozvala se zpět. „Běž k sobě, pak přijdu.“ Přidala k tomu. Neměla jsem námitky a běžela jsem k sobě.
Zula jsem si boty, věci pohodila na zem a hned jsem si šla sednout k počítači. Potřebovala jsem si nějak zařídit alibi na sobotní večer a hlavně i nedělní ráno, protože jsem doma rozhodně spát neplánovala. Podívala jsem se na facebok, jestli je Amber online, ale nebyla. Alespoň jsem jí zanechala zprávu.

Kirsty Lovell: Amber až tu budeš, ozvy se prosím!:) Je to důležité!:)

Akorát jsem to odeslala a přišla máma. „Mami?“ Hned jsem spustila. „Ano?“
„Mohla bych spát zítra u Amber? Máme mít společný projekt do školy a je to na pondělí…“ Nerada mamce lžu, ale chtěla jsem být s ním a užít si mou první párty. „Zkusím o tom přesvědčit tátu.“ Usmála se. Zapomněla jsem na tenhle podstatný bod. Na mého otravného otce…
Když mi Amber konečně odepsala, bylo sedm večer. Zprávu jsem zobrazila.

Amber Stevens: mluv) měla jsem nabitý den)
Kirsty Lovell: Darren se zmiňoval, že si byla s bráchou a jeho přítelkyní:) No, potřebuju tak trošku pomoc…
Amber Stevens: no jo, Darren:D povídej;)
Kirsty Lovell: Jde o to, že mam jít s Derekem na párty, ale říct tohle tátovi, rovnou mě ukamenuje. Chtěla jsem tě poprosit, jestli bys se mnou nezahrála menší divadélko:/
Amber Steves: a jéééje:D tak co si vymyslela?
Kirsty Lovell: Jako, že bych spala u tebe. Táta by mě k vám odvezl, aby se ujistil, že mířím opravdu tam. Odjel by, já bych se někde u vás převlékla a s Derekem bych se domluvila, aby pro mě přijel:) tak co?
Amber Steves: co bych pro tebe neudělala:) dobře, ale mám to u tebe:P:D
Kirsty Lovell: Děkuju, děkuju, děkujůů!:3 cokoliv budeš chtít, stačí říct^^
Amber Stevens: není zač) časem si to vyberu:P
Kirsty Lovell: Počítám s tím:3 Jdu zavolat Derekovi a ráno ti napíšu co a jak;) Zatím:333 Ještě jednou děkuju!:*
Amber Stevens: není zač:) papa

Co já bych si bez ní počala. Ona i Darren jsou úplně úžasní. Pořád mi pomáhají a já jsem jim jen vděčná. Vzala jsem si mobil, lehla si a vytočila Derekovo číslo.
„Ano Sweety?“ Ozval se.
„Tygře, ta párty nejspíš vyjde! Jen musim přesvědčit tátu o tom, že musim spát u Amber, protože máme školní projekt. S ní už jsem také domluvená.“
„Paráda! Vážně mam pocit, že tě nějak kazím.“ Zasmál se. „A jak jseš domluvená?“
„Táta by mě hodil k ní a ty bys pro mě potom nějak přijel?“
„To je jasné, když budeš čekat u kostela, bude to nejlepší.“
„Jo, řeknu jí, ať mě k němu dovede. A tygříku, co ty? Dalo ti to dneska zabrat hodně?“
„Okey. Jsem vyřízenej. Dvě hodiny mlácení do pytle a hodina a půl posilování. Teď ležim v posteli a až si dovoláme, budu spát jak zabitej.“ Bylo mi ho líto.
„Nejradši bych tam ležela s tebou. Bojím se, že při tomhle namáhání si ještě nějak ublížíš…“
„A já zase s tebou. Neublížím. A k tomu... nebo to je jedno…“
„Jen mluv!“
„Prostě příští týden mam jen samé zápasy. Volno mám jen ve středu a v pátek.“ Vůbec jsem nebyla nadšená z toho, že se měl zase rvát. Vím, že ho to třeba i baví, ale mít tolik zápasů za sebou není normální.
„Dereku…“ Vzdychla jsem si. „Krásko, neboj se. Hale, zítra si to spolu užijeme, teď už vážně musim jít spát, jsem hrozně utahaný…“ Slyšela jsem, jak si zívl. „Užijeme. Běž.  Dobrou noc a krásné sny.“
„Krásné budou jedině tehdy, když se mi bude zdát o tobě.“ Vykouzlil se mi přiblbí úsměv od ucha k uchu.
„Nech toho a radši zalezl. Dobrou.“ Zavěsila jsem radši hned.
Po chvilce se ozvalo ťukání na dveře. „Dále?“ Nervózně jsem zvolala. Dveře se otevřely a mezi nimi stáli táta s mámou. „Jdeme si popovídat o tom spaní.“ Mrkl na mě a posadil se na židli ke stolu. „No, mohla bych?“
„Co máte za projekt?“ Ptal se. „Něco na biologii.“ Odpověděla jsem s vynuceným úsměvem. „Tak dobře. U koho, že máš spát?“ V tom za mě odpověděla máma. „U Amber, její otec je pastor zdejšího kostela.“
„Tak dobře. Zítra tě tam odvezu a v neděli kolem oběda pro tebe přijedu.“ Jen jsem doufala, že stihnu vše zařídit tak, abych u Amber do té doby byla. „Šlo by to tak kolem čtvrté?“
„Jistě.“ Přikývl. „Tak zalez spát. Dobrou.“ Oba dva zase odešli a zavřeli dveře. Jak táta řekl, šla jsem spát, protože jsem se dalšího dne nemohla dočkat. Kirsty bude mít svou první pařbu! Ani nevíte, co to pro mě bylo.
Začal mi vyzvánět telefon. Pomalu jsem otevřela oči a natáhla se pro něj. Bylo deset hodin dopoledne. Hovor jsem přijala, aniž bych se podívala, kdo to byl. „Ano?“ Zívla jsme si. „Ale, princezna se probudila?“ Není nic krásnějšího, než slyšet hlas svého kluka po ránu. „Její princ ji probudil.“ Odvětila jsem. „Ty si nám spáč.“ Zasmál se. „Copak potřebuješ?“ Převalila jsem se na záda. „No, jak to dnes bude?“
„Jo, tohle. Na čtvrtou mě táta doveze k Amber, tam se připravím. V kolik to začíná?“
„Lásko, jde vidět, že si na párty v životě nebyla.“ Vysmál se mi. „Půjdeme tam až skoro v osm.“ No jo Kirsty, určitě ve filmech chodili na párty od pěti odpoledne. „Jsem pako.“ Zasmála jsem se sama sobě. „Ale moje pako.“
„Jak jinak. No, stejně tam budu muset jet na čtvrtou, aby to nebylo nápadný. Tak v kolik mě vyzvedneš?“
„Kolem půl osmé budu u toho kostela.“
„Dobře. Asi si ještě zdřímnu.“
„Spáči, mazej z tý postele!“
„Pojď mě z ní dostat.“ Ani jsem ho neviděla a věděla jsem, že se právě usmíval nad tou představou. „Rád bych.“ Vzdychl si.
„Už se na tebe těšim.“
„Já na tebe víc. Takže je to domluveno.“
„Ano, je.“
„Já tedy jdu, papa. A vystřel z té postele ven!“
„A když ne?“
„Večer si to vyřídíme! Ahoj!“ Zavěsil. Odhodila jsem telefon a ještě si lehla.
Usnula jsem ještě na dvě hodinky. Vzbudila jsem se akorát na oběd, úplně jsem tušila, jak táta bude nadávat.
Vyskočila jsem z postele a šla do kuchyně. „Takhle dlouho spát nebudeš!“ No neříkala jsem to? „Promiň.“ Zakroutila jsem si pro sebe očima.
Posadila jsem se ke stolu. „Budeš snídat nebo si dáš rovnou oběd?“ Zavolala po mě mamka z kuchyně. „Dam si oběd. Bethany spinká?“
„Ty se taky zajímáš o svou sestřičku?“ Ten otcův sarkastický tón se mi nelíbil. „Jo.“ Vyprskla jsem. „Nebuď drzá!“ Já před ním vážně už nemůžu nic říct. Máma přede mě položila talíř s čínou. Vše jsem s chutí snědla a talíř po sobě odnesla do dřezu. „Bylo to výborné.“ Políbila jsem ji na tvář. „Děkuju.“ Uculila se a já odešla do pokoje.
Nejdříve jsem si zapnula počítač a napsala Amber, jak to vše bude. Ona jen souhlasila. Hned poté jsem se vrhla na výběr věcí.
Začala jsem štrachat ve své skříni. „Co se na párty nosí?“ Ptala jsem se sama sebe. „Asi to je jedno…“ S tou samomluvou bych vážně měla něco dělat. Na postel jsem si hodila úzké černé džíny, tmavě fialové tílko a koženku.
Vše jsem si naházela do většího batohu. Divila jsem se, že se mi k tomu ještě vešly boty na podpatku.
Po téhle dřině jsme šla do koupelny, kde jsem si vlezla od vany a umyla si hlavu. Pak jsem se vrátila do pokoje a už jen čekala, kdy budou čtyři.
Byla to nuda, ale konečně se mi to uskutečnilo. Vzala jsem si mobil, batoh a šla jsem. Táta už čekal u vchodových dveří. „Tak jdeme.“ V tom přiběhla mamka. „Buď hodná.“ Políbila mě do vlasů. „Neboj.“ Zasmála jsem se.
S tátou jsme šli do jeho auta a nasedli jsme. Nastartoval, vyjel a celou dobu v autě bylo ticho.
Konečně jsme po té, pro mě depresivní cestě, dojeli před Ambeřin dům. Byl to obyčejný rodinný domek s malou zahrádkou. Táta zastavil. „Zítra v jedenáct dopoledne tě vyzvednu.“ Mrkl na mě. „Dobře.“ Vzala jsem si věci a vystoupila jsem. „Měj se.“ Zabouchla jsem dveře a šla k domu. Táta tam určitě stál celou dobu, dokud ven nevyšla Amber.
„Ahoj Kirsty.“ Objala mě. „Pořád tam stojí?“ Řekla jsem mezi zuby. Podívala se mi přes rameno. „Ano.“
„Prosím, zaveď mě už dovnitř.“ Amber mě ihned vzala za paži zatáhla mě dál. „Máš někoho doma?“ Zeptala jsem se a ona zavřela dveře. „Ne, jsem tu sama.“ Zasmála se. „Kde máš všechny?“
„Táta je v kostele, máma u kamarádky a Oliver s Emily jeli bůh ví kam.“ Usmála se. „Pořád ti dva něco podnikají?“
„Neustále. Pojď, vezmu tě do pokoje.“ Vydala se po dřevěných zatočených schodech nahoru. Šla jsem za ní. Schody hrozně vrzaly, ale konečně jsem je vyšla. „Je to starý dům. Proto tak vržou.“ Informovala mě. Otevřela nějaké dveře hned naproti schodům a zašla dovnitř. Vešla jsem hned za ní.
Byl to její pokoj. U zdi se nacházela malá postel, žádné letiště, jako mam já. Hned vedle ležel noční stolek, kousek dál pracovní stůl s počítačem a před ním židle na kolečkách. Na druhé straně pokoje u zdi byla dřevěná skříň. Ten pokoj byl malý, ale útulný. „Je to tu malé, vím.“ Posadila se na postel. „Náhodou je to tu útulné.“ Ještě jsem se po něm jednou rozhlédla. „No jo. Tak si pustíme nějaký film, než půjdeš?“
„Tak dobře.“ Položila jsem si věci na zem a Amber si sedla k počítači. Zapnula ho a začala projíždět své stažené filmy. Nějaký z nich pustila. Obě jsme se usadily na postel a sledovaly ho.