Menaced Life

26. Tátova večeře

Tak jo zlatíčka... Budu muset brzdit v přidávání částí, jinak budete muset čekat moc dlouho:/ Jsem na intru a na psaní se tu moc nemůžu soustředit, prostě to nejde:/ Ale dělam co můžu... :) Tak si tuhle část užijte:3:) -MB

___________________________________________

Stála jsem u Bethany v pokoji asi 10 minut, když se Derek konečně vrátil. „Krásko, pojedu teda domů.“ Proč jsem měla divný pocit z toho, že dole se odehrálo něco špatného. „Máma ti něco řekla?“

„Ne, jen jsme si popovídali, je to skvělá ženská.“ Zasmál se. „Ona je.“ 

„Jdeš mě doprovodit aspoň ke dveřím?“ Chytl mě za ruku a jedním šikovným pohybem si mě přitáhl k sobě. „Jop.“ Oba jsme odešli k hlavním dveřím do domu. 

„Zítra už budu ve škole.“ Derek pomalu otvíral dveře. „To je dobře. Jdu, večer se ještě ozvu, pa.“ Políbil mě a odešel. Jak zavřel dveře, já šla okamžitě za mámou. „Co si mu řekla!?“ Zařvala jsem na ni. „Co bych mu měla říkat?“ Nechápala, o co jde. „Když se vrátil z kuchyně, řekl, že jede hned domů. Přitom tu chtěl ještě zůstat.“ Možná jsem to moc hrotila. „Kirsty já za nic nemůžu. Jen jsme si povídali.“ Snažila se zůstat klidná. „Jo a o čem!?“ Vyprskla jsem. „Třeba o tom, že tomu klukovi na tobě vážně záleží a je doopravdy zamilovaný. Nikdy nepociťoval to, co cítí k tobě.“ Právě jsem zůstala dočista omámená. „Co, cože?“ Sklidnila jsem hlas. „Slyšíš dobře. Je do tebe opravdu zamilovaný zlatíčko.“ Na tváři se mi vyrojil úsměv od ucha k uchu. „Promiň, že jsem na tebe tak vyjela.“ Mamka přišla ke mně. „To je v pořádku.“ Pohladila mě po vlasech.

Jak Derek řekl, večer se ozval.

Teď se ale přesuneme k pátku a té večeři. 

„Kirsty, za hodinu jedem!“ Zakřičel po mě táta. Nevím proč, ale celý den byl z té večeře nervózní. Můj monokl viděl, ale nic zajímavého na to neřekl. Ve skříni jsem pořád hledala nějaké šaty. Konečně jsem na nějaké narazila. Měly lososovou barvu, zase mi sahaly pár čísel nad kolena a byly bez ramínek. Svlékla jsem se do spodního prádla a navlékla se do nich. Pod prsami jsem si ještě všimla uvázané sametové mašle. Musela jsem si kvůli nim sundat podprsenku. Vypadaly ale celkem dobře. Namalovala jsem se a musela jsem použít make-up, abych si zakryla, už o něco méně výraznější monokl.  Vlasy jsem si navlnila a ofinu si sepla dozadu. Vypadala jsem v celku dobře, ale kdyby šlo o schůzku s Derekem, takhle bych rozhodně nešla. Obula jsem si nějaké boty, které se k šatům hodily. Do psaníčka jsem si hodila mobil, malé zrcátko a řasenku. Byla jsem hotová a šla jsem do přízemí. 

„Kdo hlídá malou Bethany?“ Zeptala jsem se taťky. „Morrisovi.“ Hned jsem si vybavila Dannyho a Naomi. Měla bych za nima někdy zajít. „Sluší ti to.“ Zalichotil mi taťka. Jenže oproti mamce jsem byla šmudla. Podívala jsem se na schody. Pomalu z nich scházela dolů a při tom se držela zábradlý. Měla na sobě rudou róbu, vlasy stažené do drdolu a na krku se jí blištil nádherný náhrdelník. „Páni mami, vypadáš dokonale.“ Zapískala jsem na ni. „Ty taky zlatíčko.“ Zasmála se a sešla schody. „Vypadáš úchvatně.“ Taťka mamku chytnul kolem pasu a políbil ji na tvář. „Tak můžeme jít.“ Vlastně, samotný táta na sobě měl oblek. Vyšli jsme z domu ven. Mamka zmknula a táta odemknul dálkovým ovládáním své auto. Vlastní bílý Nissan. Sedla jsem si dozadu, mamka dopředu a on na místo řidiče. Nastartoval a vyjeli jsme. Zhruba v půlce cestě mi zapípal mobil. Nemohla jsem si nevšimnout toho, jak táta po mě kouká ve zpětném zrcátku. Radši jsem počkala, až se koukne zase jinam, protože kdyby to byl Derek, budu mít zase na tváři úsměv jak idiot. Konečně se zase věnoval cestě. Vyndala jsem si mobil a zpráva byla opravdu od Dereka.