Menaced Life

95. Večeře

Možná jste od té večeře očekávali víc, tak se omlouvám... -MB

_______________________

Pocítila jsem, jak auto zabrzdilo. „Asi už jsme tady.“ Derek mě ze sebe sundal. Podívala jsem se na něj a zasmála se jeho rozcuchaným vlasům. „Počkej.“ Upravila jsem mu je a vypadal tak jako předtím. Ale s těma rozcuchanýma byl více sexy. „Sweety, uvolnila se ti ofina.“ Měla jsem tušení, že bude zlobit. „Mohl bys mi ji připnout?“

„Pokusím se.“ Derek natáhl ruce a skřipeček mi opatrně sundal. Vzal ofinu. „A můžu ti ji sčesat jinak?“

„Když to bude vypadat dobře, tak jo.“

„Dobře.“ Ofinu mi nějak přichytil a dveře se akorát otevřely. Derek vystoupil ven a nabídl mi svou ruku. Vzala jsem své psaníčko a za ruku ho chytla. Opatrně jsem vystoupila a on si mě přitáhl k sobě. Šofér zavřel dveře a chystal se vrátit za volant. „Dereku, mé věci.“ Vyhrkla jsem. „Málem jsem zapomněl. Promiň.“ Uculil se a pustil mě. Znovu otevřel dveře a batoh s papírovou taškou od něj vytáhl ven. „Jen to skočím dát do auta, vydrž prosím.“ Políbil mě na rty.

Jen tak jsem tam postávala, rozhlížela se po okolí a čekala, až se vrátí. Do toho se mi v hlavou honily otázky, které jsem mu během dnešního večera chtěla položit.

„Tak jsem tu.“ Chytl mě za ruku a propletl nám prsty. „Dobře.“

Dovedl mě k restauraci, jejíž dveře nám otevřel vrátný. Děkovně jsme kývli a vešli dál. „Dobrý den.“ Vítal nás recepční. „Dobrý den. Máme tu rezervaci na jméno Reston.“

Recepční se podíval do své knihy. Zřejmě, když Derek potvrzoval svou rezervaci, on u toho nebyl. „Och, jistě. Samostatný salonek, následujte mě.“ Samostatný salonek? Pecka!

Ruku v ruce jsme za ním šli nakonec restaurace, kde otevřel dřevěné dveře. „Račte.“ Ustoupil stranou a rukou ukazoval dál. „Děkujeme.“

S Derekem jsme vešli do útulné světlě meruňkové místnosti. Uprostřed byl stůl s dvěmi židlemi. Přes sebe měl přehozený bílý ubrus, uprostřed položenou vázičku s pivoňkami  a dvě prostřená místa.

„Líbí se ti to?“

„Je to úchvatné.“ Natchla jsem se. „Jsem rád.“ Políbil mě na líci a dovedl mě ke stolu. Odsunul mi židli a posadila se. Derek obešel stůl a rázem usednul naproti mně. Trochu jsem se ke stolu přišoupla.

„Jídlo sem nám vybral.“

„Dobře.“

„A jsou to jen tři chody. Tedy je to bez polívky, protože vím, jak se těšíš na tu chatu.“ Vytvořily se mu ďolíčky na tvářích. Má mě celou přečtenou. „Tak to si udělal dobře.“

„A pokud chceš, můžu tu obstarat víno. A nebo můžeš vydržet a dáme si ho až tam.“ Tam, jako na chtě, nejspíš. „Spíše tam.“ Derek přikývl.

Dveře od salonku se otevřely a vešel do nich mladý číšník. Ze stolu jsem sundala ubrousek a rozložila si ho do klína.

Na stole přede mnou se ocitlo mě neznámé jídlo, které mě lákalo. Číšník si stoupl do rohu místnosti a dělal, jako bychom tam nebyli.

„Co je to?“

Přimhouřeně jsem na můj předkrm koukala. „Lilek se sýrem, bazalkou a rajčaty.“ Informoval mě Derek. „Je to dobré. Zkus to.“ Pošťouchl mě. Vzala jsem si vidličku.