Menaced Life

22. Návštěva

Zastavil před naší bránou. Ovšem jako vždy. „Večer ti napíšu.“ Řekla jsem mu a políbila jsem ho na rozloučenou. „Papa.“ Zamával mi. Vylezla jsem z auta, zabouchla dveře a zamířila jsem domů.
Vešla jsem do domu a z obývacího pokoje se ozýval smích. Nejistě jsem tam zamířila. Nakoukla jsem dovnitř a uviděla jsem mamku s nějakou paní, jak sedí na gauči a povídají si. Celkem se bavili. „Ahoj mami a…“ Přimhouřila jsem oči. „Jsem Helen.“ Informovala mě. „Dobrý den Helen.“ Slušně jsem ji pozdravila. „Jak bylo ve škole Kirsty?“ Zeptala se mamka a já znervózněla. „Dobře.“ Vylítlo ze mě bez rozmyšlení. „S kým chodíš do třídy?“ Optala se mě ta paní. „Znáte moji třídu, nebo?“ Zasmála jsem se. „Chodí tam má dcera. Amber Stevens.“ Sakra! Říkala jsem si, že ten obličej je mi povědomí. „Amber, tak s tou jsem si padla do oka hned první den. Páni, teď si všímám té podoby.“ Prohlédla jsem si ji. „Takže znás i Darrena?“ Přimhouřila oči. „Sedím s ním. Je to prima kluk.“ Usmála jsem se. „Ano, mam ho hrozně ráda. Amber pomohl a vytáhl ji z šikany.“ Šla jsem si k nim přisednout. „Říkal mi o tom, vlastně i ona. Je hrozně hodný. Hned první den mi se vším pomohl.“ Ona se na mě jen usmívala a přikyvovala. „No, zítra na Am bude před školou čekat překvapení, tak ji ohlídej, aby ji netrefil šlak.“ Zasmála se. „Jaké překvapení?“ Byla jsem zvědavá. „Přiletí jí po měsíci a půl bráška. Jak já se na něho těším.“ Stiskla si spodní ret. „Odkud se vlastně znáte?“ Podívala jsem se na mamku. „Zapovídaly jsme se v jednom krámu, a tak jsem tady Helen pozvala na kafe.“ Poukázala na stolek, kde stály dva hrníčky s kafem. „Jo ták.“ Usmála jsem se. „Dnes si byla zase s tim tvým… Derekem?“ Optala se mamka. „Derek Reston?“ Zaskočila mě paní Stevensová, když vyslovila jeho jméno. „Ano.“ Polkla jsem a přikývla. „Ty chodíš s Derekem?“ Nadzvedla obočí. „Už je to tak.“ Podrbala jsem se na zátylku. „Hodně zlobivý chlapec a o Rickym ani nemluvím.“ Zasmála se. No to mi teda pomáhala v tom, abych Derekovi před mámou aspoň udělala lepší pověst. „Když jsem s ním já, je jak vyměněný.“ Zastala jsem se ho. „Když je kluk zamilovaný, holka ho vždy krapet pozmění.“ Mrkla na mě. Opravdu byl do mě Derek natolik zamilovaný, že by kvůli tomu dělal tohle? Možná…
„Počkej Kirsty, čí to máš triko?“ Úplně jsem na to zapomněla. „No, víš.“ Podrbala jsem se na zátylku. „Byli jsme u Dereka doma ještě s jedním klukem a ten na mě omylem přilepil čokoládový dort, tak mi Derek pujčil tričko.“ Rozhodla jsem se říct pravdu. „A co to máš na krku?“ Odrhnula mi vlasy. Sakra, to si nemohla všimnout jen toho trička? „Pořád to tam je.“  Chytla jsem se rukou za můj cucflek, který se tam držel už od soboty. „Cucflek?“ Viděsila se. „Ano.“ Začervenala jsem se. „Ten kluk je pořádnej bejk.“ Musela jsem se zasmát tomu, jak to řekla. „Ale chápavej bejk.“ Mrkla jsem na ni. „Mazej se převléct. Táta se do hodinky vrátí, tak ať tě v tom triku nevidí.“ Vystrčila mě z gauče. „Ráda jsem vás poznala.“ Přátelsky jsem se na Ambeřinu maminku usmála. „Já tebe taky.“ Úsměv mi oplatila a já odešla do pokoje.
Lež o tom, že jsem byla ve škole, mi vyšla na výbornou, díky bohu. V tom Derekovo triku mi bylo tak dobře, že jsem ho nechtěla sundat. Ale kvůli tátovi jsem musela. Svlékla jsem si věci a oblékla se do pohodlných tepláků a tílka.
Sedla jsem si ke stolu a zapla jsem počítač. Jakmile se mi načetl facebook, přišla mi hned zpráva…

Darren Wisdom: Kde si byla?:O
Kirsty Lovell: S Derekem, za školou :) tedy spíše u něho doma :)
Darren Wisdom: Kirsty, dávej si pozor, abys tu školu nezanedbávala často, myslím to dobře. Hodně často jsem chodil za školu a málem mě nechali opakovat ročník)
Kirsty Lovell: Je to poprvé a neboj se:P :) Zítra už zase sedím vedle tebe v lavici:P
Darren Wisdom: Už se těším:3:DDD Hale, po škole je zápas. Kluci z našeho fotbalového týmu hrajou proti druhé škole, nechceš se jít podívat? Jde tam i Amber, potom s náma jde Nataly i Rosie)
Kirsty Lovell: Klidně, Derek má stejně zápas, a i tak jsem s ním pořád, tak se pověnuju i vám:3:D
Darren Wisdom: Konečně!:D
Kirsty Lovell: Zdá se mi to nebo máš dneska dobrou náladu?^^
Darren Wisdom: Za dva dny mamku konečně pouští z nemocnice:3
Kirsty Lovell: Tak to jsem ráda!:) Nepouštějí ji o něco dřív?
Darren Wisdom: Jop, ale vůbec mi to nevadí) :D Hale, končím:) Jdu ven s Rosie, měj se:)
Kirsty Lovell: Papa

Byla jsem ráda, že jeho mamka bude konečně v pořádku a hlavně doma. Nemocnice musí být taky poněkud stresující.
Matty za celý zbytek dne ani nebyl na počítači. Ani jsem vlastně zbytek dne nic nedělala, tak se přesuneme k večeru.
Derekovi jsem slíbila, že mu napíšu, tak jsem tak učinila.

Ahojky tygře:) Jak se máš?:3 –K

Hned po chvíli mi zapípala zpráva.

Nic moc:/ Chci tě slyšet…

Nedalo mi to a zavolala jsem mu. Po pár vteřinkách mi to vzal. „Teď už mě slyšet můžeš.“ Zasmála jsem se.
„Doufal jsem, že tě napadne mi zavolat...“ Jeho hlas byl vážně nějaký přešlý. „Tak a teď vyklop co ti je.“ Posadila jsem se na postel. „Jsem jen přešlý a unavený z toho, že jsem hodinu jak debil musel posilovat v naší tělocvičně a pak dvě hodiny mlátit do pytle.“ Bylo mi ho tak líto… „Tygře, kdybych mohla tvému tátovi říct, ať tě nechá oddychnout, okamžitě to udělam.“ Vzdychla jsem si. „Děkuju krásko.“ Jeho hlas už nabral veselejší tón. „Za co?“
„Za to, že aspoň někomu na mě záleží.“ Měl pravdu, záleželo mi na něm hodně. Ale rozhodně jsem nebyla jediná. „Určitě nejsem jediná.“
„Jsi jediná, která mi to dává najevo.“ Kdyby byl teď u mě, okamžitě bych ho objala. „Už se na tebe zítra těším.“ Řekla jsem bez rozmýšlení. „Já na tebe taky, tak moc. Ale ráno nemůžu čekat u autobusu, najdu si tě pak ve škole.“ Když jsem mu chtěla odpovědět, vyrušilo mě ťukání na dveře. „Za pár minut ti zavolám.“ Ztišila jsem hlas a zavěsila jsem. „Dále?“ Zavolala jsem na dotyčného za dveřmi. Do pokoje vešel táta. Okamžitě jsem si nenápadně přiložila ruku na můj cucflek a dělala jsem, že se škrábu. „Jdu ti jen popřát dobrou noc.“ Přišel ke mně a políbil mě do vlasů. „Dobrou.“ Věnovala jsem mu úsměv a opět odešel. Já ihned zavolala zpět Derekovi. „Co se stalo?“ Vyhrknul hned, jak hovor přijmul. „Táta…“ Jen po tomhle slově mu bylo jasné, o co jde. „Neviděl tě v mém tričku?“ Zněl starostlivě. „Ne, jen mamka. Ale ta je v pohodě. Myslíš, že ti bude v tvém šatníku scházet jedno tričko?“ Chtěla jsem si ho ponechat. „Pro tebe ho obětuju.“ Zasmál se. „Děkuju.“
„Krásko, půjdu spát, jsem utahaný. Dobrou noc a sladké sny.“ Popřála jsem mu na oplátku dobrou noc a zavěsila jsem.
Zašla jsem si dát rychlou sprchu a zalezla jsem do postele. Hned jsem usnula.
Zase ty sluneční paprsky. Už mi to leze na nervy. Vyskočila jsem z postele. Sama jsem se divila, že jsem to tak rychle dokázala. Hned jsme se vrhla do skříně a na postel jsem si z ní hodila krátkou černou sukni s volánky pokrytými drobnými růžovími květy. Hned za ní tam přistálo bílé úzké tílko. Vydala jsem do koupelny, kde jsem si udělala ranní hygienu a vrátila jsem se do pokoje. Převlékla jsem se z pyžama do vybraných věcí a k tomu si obula černé balerínky. Stoupla jsem si před zrcadlo. Upravila jsem se, namalovala a z vlasů si zapletla rybí copánek. Kolem krku jsem si ještě hodila slabý černý šátek. Byla jsem se sebou spokojená. Popadla jsem předem připravenou tašku do školy a jako vždy jsem běžela do kuchyně.
„Ani budit už tě nemusim.“ Zasmála se mamka. „No vidíš, jak máš samostatnou dceru.“ Smích jsem jí oplatila sedla jsem si ke stolu. Pod nosem mi přistály palačinky. „Čím jsem si zasloužila takovouto snídani?“ Vyvalila jsem oči. „Jsi moje milovaná dcerka, tak proč ne?“ Jak já miluju svou mamku. Pustila jsem se do palačinek, které během chvilky zmizely z povrchu zemského. „Co to máš na krku?“ Mamka zaměřila pohled na mou sovičku od Dereka, cucflek už viděla včera… „Derekův dárek k týdennímu výročí.“ Uchopila jsme ji do ruky a podívala se na ni. „Je to krásné. Má vkus.“ Pochválila ho. Když jsem si uvědomila, že mu ji pomáhal vybírat Ricky, radši jsem mlčela. „Měla bys jít na autobus.“ Mrkla na mě. Zaměřila jsem se na hodiny a měla jsem to akorát. Odpila jsem si ze sklenice s džusem, políbila jsem mamku a běžela jsem na autobus.
Konečně byl tady. Nastoupila jsem a vše proběhlo jako vždy. A k žádné změně, Amber opět seděla vzadu. Přisedla jsem si k ní. „Ahoj.“ Objala mě. „Am, zlatíčko Am, máš prosím žvýkačku?“ Zaškemrala jsem. „Jasně.“ Zasmála se vytáhla z tašky balíček žvýkaček. Jednu mi dala a já si ji vložila do úst. „Děkuju.“ Usmála jsem se. „Hale, kam si včera zmizela?“ Zamračila se na mě. „Derek se rozhodnul, že mě zkazí, a tak jsme nešli do školy. Neboj, bylo to jednou a naposled.“ Mrkla jsem na ni. „Dobře, dobře. Mamka říkala, že včera byla u vás doma, jo?“ Vybavila jsem si ji. „Ano. Překvapila mě.“ Hned jsem si vzpomněla na to, že Ambeřin brácha měl přiletět. Nic jsem neřekla, chtěla jsem ji vidět překvapenou. „Dnes jdeme na fotbal, jdeš s námi?“
„Ano, Darren mi psal.“ Nad jeho jménem se pousmála.
Autobus opět zaparkoval u parkoviště a vylezly jsme ven. „Derek tu nečeká?“ Rozhlédla se kolem. „Ne. Potkáme se ve škole.“ 

Je to kratší, jelikož dále následuje pohled Dereka) a asi bych vám mohla sdělit, že i přesto, že nejsem ve psaní tohodle příběhu snad ani v polovině, přemýšlím nad druhou sérií:D -MB