Menaced Life

31. Promítání

Po snídani a tom zbytku, který obsahuje mé ráno, jsem šla zase na autobus.

Nastoupila jsem. Ani Amber v něm nebyla. Usadila jsem se na volné místo.

Řeknu vám, že mě hrozně bolela čelist, od těch facek.

Ta cesta se zdála dlouhá, jak kdy jindy. Autobus konečně zastavil. Šla jsem jako poslední.

Jako na naschvál mi na posledním schůdku z autobusu podjela noha a já hodila pěknou tlamu. „Kirsty, si v pořádku?“ Přihnal se ke mně Darren. „Ne tak docela.“ Chytnul mě za ruce a pomohl mi na nohy. „Copak je?“ Vybavila jsem si celý včerejšek a musela jsem ho obejmout. „Nesnáším svého tátu.“ Vyštěkla jsem. „Co se stalo?“

„Všechno. Zjistil, že mam kluka a už se jen bojím, že až Dereka spatří, něco mu udělá.“ Povzdychla jsem si a odstoupila jsem od něho. „Neudělá.“ Pohladil mě po tváři. „Darrene, neznáš ho. Zjistil, že jsem kvůli němu zapekla školu, kvůli němu jsem se nevrátila v noci domů a neozvala se našim a tohle stačí k tomu, že už teď Dereka nesnáší. A to ho ani neviděl…“

Darren nad tím pokroutil hlavou. „Támhle ho máš.“ Darren ukázal směrem na Dereka. „Uvidíme se ve třídě.“ Přejel mi rukou po paži a odešel. „Sweety!“ Upozornil na sebe. Zvedla jsem pohled na jeho krásný obličej. Přiběhl ke mně. „Tak co doma?“ Usmál se, aspoň něco mi zvedlo náladu. „Dobrý.“ Nechtěla jsem, aby o těch fackách věděl, začal by vyvádět. „Nic neříkali?“ Udivil se. „No seřvali mě, proběhlo poučení, ale jinak celkem dobrý.“ Falešně jsem se usmála. „To jsem rád.“ Chytnul mě za ruku a přitáhnul si mě k sobě.  „Krásko, byla si někdy na nějaký párty?“ Počítají se mé narozeniny strávené s Mattym a Tarou při flašece dětského šampaňského? Jaká to velká party hard! „Ne.“ Zakmitala jsem hlavou ze strany na stranu. „A nechceš se v sobotu trochu odreagovat? Jeden kluk, se kterým mam celkem dost zážitků…“ Zachichotal se. „…mě pozval na svou párty. Chci tě vzít sebou.“ Dodal. „Musim vymyslet jen něco na rodiče, aby to prošlo. A půjdu hned.“ Usmála jsem se. Byla jsem rozhodnutá si tu párty užít. „Tak to jsem rád.“ Políbil mě na rty a společně jsme šli do školy. „Tak mi večer zavolej. Dnes po škole mam celý zbytek dne trénink za to, jak jsem utekl a taky za to, že jsem ho minulý týden bez tátova svolení odvolal.“ Úplně jsem zapomněla. Musela jsem se zeptat, jak jeho otec zareagoval. „Chudinko moje. Co vlastně táta?“

„Dostal jsem přes držku, vyslechl si pár poznámek a pak mi řekl to o tom pátku.“ Zastavila jsem se. „Přes držku?“ Otočil se na mě. „Krásko, nech to plavat. Pojď.“ Co mi zbývalo. Došli jsme tedy do školy. Rozloučili jsme se v prvním patře a on odešel. Šla jsem ke své skříňce a vzpomněla si na toho had. Celá jsem se oklepala. Skříňku jsem odemkla. Díky bohu už v ní nic nebylo. Pobrala jsme si učení a šla jsem do třídy.

Hned jsem si přisedla k Darrenovi. „Vše dobrý?“ Prohlédl si mě. „Ano.“ Pousmála jsme se. „Dobrý den vážení.“ Pozdravila nás paní Cooke a všichni jsme se postavili. „Sedněte si.“ Přikázala. Všichni si opět sedli. „Dnes budete mít volné dvě první hodiny.“ Všichni začali jásat. „Ticho!“ Zakřičela. Nebyla zrovna moc v náladě. „Za deset minut se přesuneme do společenské místnosti, na promítací plátno. Čtvrťáků je málo a tak jsem obětovala naše dvě společné hodiny, a budeme s nimi koukat na film.“ Prosím, ať je to Derekova třída! Modlila jsem se. „Super, ty si půjdeš za Restonem a mě tam necháš na ocet.“ Zazoufal Darren. „Bavíš se tu s více lidmi.“ Vyplázla jsme na něj jazyk. „A navíc nevíme, jestli je to jeho třída.“ Mrkla jsem.  „Kde je vůbec Amber?“ Zeptala jsem se. „Sice s více lidmi, ale s tebou a Am si rozumím nejvíc. Jela s bráchou a Emily na nějaký výlet.“ Než mi docvaklo, kdo je Emily, málem jsem se na to zeptala. Pak jsem si vzpomněla, že je to Oliverova přítelkyně.