Menaced Life

49. Co jsem udělala?

Díl věnuji BarborkaDolekov:) -MB

_______________________________

Po chvilce hledání jsem je konečně našla. Otevřela jsem dveře a vešla dál. Všude převládal smrad. Zalezla jsem na první čistý záchod, který se namanul. Snažila jsem se nějak vyvlést z šatů, když jsem slyšela kroky. „Je tu někdo?“ Nikdo se neozýval a tak jsem se v mém pokusu o svléknutí šatů snažila dál. Slyšela jsem jak někdo proběhl skrz dveře a zabouchnul je. Ignorovala jsem to. Ty šaty prostě sundat nešly a tak jsem se rozhodla, že to vzdám a vydržim to. Urovnala jsem si a je otevřela dveře. Pohled se mi zaměřil na tři velké pavouky na zemi, kteří se ke mně blížili. Zacouvala jsem zpět do kabinky a stoupla si na záchod. Kde se tam vzali? Slyšela jsem nademnou nějaký šramot. Podívala jsem se směrem ke stropu a viděla jsem jak z ventilace lezou další pavouci, myslím, že ti totožní. Pohle djsem sklopila k zemi. Když jsem ty pavouky spatřila už u záchodu, natáhla jsem se po klice, otevřela dveře a bez ohledu na to, že jsem měla lodičky, jsem skočila. Spadla jsem. Zase mířili ke mně a ze stropu se spouštěli další. Bylo to jak v nějaké noční můře. Začala jsem se plazit ke dveřím. Natáhla jsem ruku po klice a snažila se otevřít. Nešlo to. Sebrala jsem se a stoupla si. Začala jsem bušit na dveře. Těch pavouků na mě už bylo šest. Viděla jsem, že se na mě alespoň dva z nich snažily skočit. „Pomoc!“ Začala jsem křičet. „Otevřete někdo ty dveře!“ Zoufala jsem dál. „Pomoc!“ Dveře se náhle otevřeli. Někdo mě vytáhl ven. „Zavři to!“ Dveře ten dotyčný zase zavřel. „Kirsty, si v pohodě?“ Byla to Marnie. „Já, já…“

„Kirsty?“ A teď pro změnu Ricky. Byla jsem tak ráda, že tam byl. Ano byla jsem ráda… „Ricky…“ Vrhla jsem se mu okolo krku. „Co se stalo?“

„Víš, jak si mi říkal, že když se mi něco ještě bude dít, mam ti to říct?“ Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do tváře. „Jasně, že jo. Co se stalo?“

„Tam…“ Ukázala jsem na záchod. „Někdo mě zamknul a pustil na mě obří pavouky.“ Ricky se rozesmál. „Tak co tam bude?“ Přistoupil ke dveřím. Otevřel je a ihned je zase zabouchnul. „Marnie, dojdi prosím tě pro madam Cooke…“ Marnie přikývla a odeběhla. „Ricky, co se to děje?“ Zazoufala jsem. „Ne-nevím…“ Vykoktal a prohrábl si vlasy.

„Co se stalo?“ Madam Cooke tu konečně byla. „Na záchodě jsou nějací obří pavouci…“ Přikývla a přišla ke dveřím. „Dávejte pozor.“ Upozornil ji Ricky. Otevřela dveře a náhle se svalila k zemi. Jeden z pavouků ji skočil na obličej a kousnul ji. „Zavolejte někdo pomoc!“ Zaječela jsem. „Ricky, vezmi ji, já běžim pro pomoc.“ Ricky přikývnul. Pavouka nějak odehnal, ale já už běžela do haly. Přiběhla jsem k prvnímu člověku, který se namanul. „Máš telefon?“ Vyhrkla jsem na nějakého kluka. „Jasně kotě…“ Mrknul na mě. „Prosim tě puč mi ho. Je to životně důležitý!“ Snažila jsem se překřičet muziku. „Za co!?“ Začal se po mě sápat. „Dej od ní ruce pryč!“ Derek, díky bože. Ten kluk se ihned začal držet stranou. „Dereku, mobil, dělej…“

„Co, proč?“

„Neptej se a doprdele dej mi mobil!“ Derek telefon vyndal. Zmáčkla jsem postraní tlačítko a rozsvítila se obrazovka. Aby se mobil odemkl musela jsem  tam zadat nějaké zadělané gesto. „Zadej to!“ Poslechl a gesto zadal. Ihned jsem vytočila záchranku. „Potřebuju abyste přijeli do kulturního domu naproti Venické střední škole! Je to akutní! Ženu kousnul pavouk a zřejmě byl dost jedovatý!“

„Hned k vám někoho vyšleme!“ Nic jiného neřekli a zavěsili. „Pavouk? Co se děje Kirsty?“ Mobil jsem mu vrátila, neodpověděla jsem a běžela jsem za Rickym. Seděl nakonci chodby opřený o zeď a hlavu madam Cooke měl položenou v klíně. „Dýchá?“ Přihnala jsem se k němu. „Skoro přestává.“ Podívala jsem se jí na obličej. Měla ho nateklý a celý červený. „Co se děje do háje!?“ Otočila jsem se za Derekovo nepříjemným hlasem. „Neptej se a pomož mu ji odvést!“ Když se podíval na madam Cooke, zarazil se. „Honem!“ Oklepal se a přispěchal k Rickymu. Nabral ji do náruče a šel s ní pryč.

„Ricky, musíme něco dělat s těmi pavouky…“ Pohled jsem zamířila na již zavřené dveře do koupelny. „Ten jeden někam zmizel, zbytek by měl být uvnitř.“ Přikývla jsem. „Doufam, že to ta záchranka stihne.“ Sklopil pohled. „Musí. Beztak ti pavouci byly nastražení na mě a měla jsem to odnést já….“ Vzdychla jsem si. „Nechoď tam!“ Zakřičel Ricky po nějaké holce, která se snažila jít na záchod. „Proč?“ Sáhla po klice. „Vypadni od těch dveří!“ Zařvali jsme oba zároveň. Ona zakroutila očima a odešla.

Oba dva jsme odtamtud vyběhli pryč.

Záchranka, konečně jsem ji slyšela. Vyšla jsem na parkoviště. Madam Cooke zrovna přebírali z Derekova náručí. „Kdo nám volal?“ Zeptali se ho. Otočil se a ukázal na mě. Záchranář ke mně přišel. „Jste v pořádku? Jak ten pavouk vypadal?“ Chytla jsem ho za ruku a táhla ho k záchodům. Malinko jsem pootevřela dveře. Náhlédl dovnitř. „Děkuju.“

„Jeden z nich utekl.“ Informovala jsem ho. „Musíš odtud všecky dostat. Jde snad o nejjedovatější druch!“ Překvapilo mě, že ten druch tak rychle dokázal rozpoznat. Ale tak či tak, někdo mi tenhle život nepřál a já nevěděla proč. „Postarám se o to. Běžte.“ Popostrčila jsem ho a on odběhl.

Skrz dav lidí jsem utíkala na pódium. Sebrala jsem mikrofon dívce, která akorát zpívala. „Hej, co děláš!?“ Skoro mě zavraždila pohledem. „Okamžitě všichni opuste tenhle dům!“ Řekla jsem do mikrofonu a všude rozezněl smích. „Poslouchejte mě! Paní Cooke nyní leží v sanitce! Kousnul ji pavouk, který se tu teď někde pohybuje!“

„Dobrej fór!“ Vysmál se mi nějaký kluk. „Není to fór! Je tu sanitka s Cooke uvnitř!“ Díky bohu, Ricky se ke mně přidal. „Takže vypadněte!“ Řekla jsem znovu do mikrofonu. Všichni z haly začali utíkat pryč a prodírat se ven.

Během pár vteřin jsem tam zbyla jen já, Ricky, Matty a Amber. Sešla jsem z pódia.

„Co, co se stalo?“ Přiběhl ke mně Matty. „Někdo ji tu očividně nechce…“ Řekl Ricky. „Kirsty, počkej. O co jde?“ Vzdychla jsem si. „Matty, něco jsem ti neřekla…“

„Co?“ Vyhrkl. „Zhruba po dvou týdnech co jsem byla s Derekem mi do skříňky někdo nastrčil kobru,“ vyvalil oči. ,,poté někdo zavolal policii na párty, kde jsem byla a díky tomu jsem se ocitla na stanici i za mřížemi. Potom někdo poslal tu fotku mě a Dereka mému otci. Za další, když jsem včera lezla po žebříku, někdo zřejmě nařízl jednu příčku a já spadla, díky bohu Rickymu do náruče. Jenže v té příčce byl anonymní dopis. Byl už druhý… A teď když jsem byla na záchodech mi tam někdo nastrčil pavouky. Jeden z nich kousnul madam Cooke…“ Neohlídala jsem to a vyrojila se mi slza. Teď, když jsem to vše řekla a dala si to dohromady došlo mi, že mě tady opravdu někdo nemá rád. Spíš dokonce nesnáší. Mohla jsem být už třikrát mrtvá. „Kirsty, proč si mi to neřekla?“

„Protože když si voláme, nechci, abys byl skleslý a měl o mě strach. Nezdálo se mi to důležíté…“

„Nezdá se ti to důležité!?“ Vyštěkl. „Někdo se mi tady snaží zabít nejlepší kamarádku a tobě se to nezdá důležité!?“

„Matty, neřvi prosím…“ Sklopila jsem pohled. „Promiň. Já jen, že nechci, aby se ti něco stalo.“  Natáhl po mě ruce a přitáhl si mě k sobě. V jeho objetí jsem se cítila zase bezpečně. „Lidi, nechci nic říkat, ale měli bychom jít…“ Pověděl Ricky. My souhlasili a šli jsme z domu pryč.

Venku stálo pořád mnoho lidí, ale sanitka s madam Cooke už tam nebyla. Hledala jsem v tom davu Dereka, ale nespatřila jsem ho. „Ricky, nevíš, kde je Derek?“ Podívala jsem se na něj. „Počkej.“ Stoupnul si na špičky. I když mam podpatky, je pořád vyší jak já. „Nevidím ho. Jdu se po něm kouknout.“ Během chvíle zmizel v davu.

„Je dnes nějaký přátelský…“ Udivila se Amber. „Snaží se mi pomoc.“ Falešně jsem se usmála. Matty byl stále přešlí a vím, že se určitě trápil přemýšlením nad tím, jak zábranit v tom, co se mi dělo. „Nemysli na to.“ Pohladila jsem ho po rameni. „Já jen že,…“ Ricky mu skočil do řeči. „Tady je.“ Zavolal po nás. Otočila jsem se na něj.