Menaced Life

111. U Marnie...

Mamka mě později zavezla do práce, kvůli mé směně. Sarah se kolem mě pořád motala a ptala se, co si má vzít na sebe. Alespoň něco mě odvedlo od přemýšlení nad Derekem. Sice jsem si řekla, že už na to myslet nebudu, ale lehké to nebylo.

Nakonec se rozhodla, že si buď vezme modré úzké šaty s rukávy po lokty, které se jí hodily k jejm tmavě modrým očím a nebo nějaký fialový top.

„Co si vezmeš ty?“ Zeptala se, když jsem v kuchyni podávala objednávku k mému stolu. „Já nevím. Něco najdu. Ale určitě nějaké šaty.“ Usmála jsem se. „Tak já si je vezmu taky.“ Stiskla si vzrušeně ret. „Dobře.“ Krapet jsem se zasmála a pak nenápadně zakoulila očima, protože mi dnes už přišla otravná.

Měla jsem celkem frmol, protože jsem musela vzít stůl i za Ariel, která si určitě užívala se svým přítelee. Přála jsem jí to. Nevidět ho tak dlouho muselo být děsné a určitě si měli co říct. A nejen to...

Konečně mi ale směna končila. Převlékla jsem se v šatně pospolu se Sarah. Končila stejně jako já. Vlastně to i včera říkala.

„Měla bych jí koupit nějakou pozornost.“ Docvaklo mi. „Já asi taky. Vezmu doma nějaký víno.“ měla dobrý plán, já se ale rozhodla, že zajdu do vedlejšího obchůdku a koupím jí nějakou maličkost tam.

Se Sarah jsme společně vyšly z restaurace a rozloučily se před ní s tím, že v osm tam budu čekat a ona mě nabere do auta.

Odešla a mezitím přijela mamka. Došla jsem k jejím dveřím a otevřela je. „Pojď se mnou. Musím Marnie koupit nějakou maličkost.“ Chápavě přikývla. Vzala si kabelku a vystoupila. Zamkla auto a pospolu jsme šly do obchodu.

Měla jsem jí vzít plyšáčka? Nebo naušnice? Přáníčko? Jo kdybych věděla kolik jí bude... „Bude jí 19.“ Jako by mi mamka četla myšlenky. „Co jí mam vzít?“ Zaoufale jsem se rozhlížela po obchodě. „Vem jí přáníčko, tim nic nezkazíš. A k tomu třeba tuhle roztomilou želvičku.“ Natáhla se pro malou plyšovou želvu s vyvalenýma očima. „Tak dobře.“ Popošla jsem k přáníčkám.

Po chvilce jsem vybrala jedno, na jehož obalu byly nakreslené květiny a velký nápis: Happy Birthday!

Vzala jsem ho do ruky. „Tak jdeme.“ Oznámila jsem mamce. Usmála se na mě a šly jsme k pokladně. Věci jsme zaplatily. Želvičku mi dokonce zabalily do celofánového pytlíku s růžovou mašlí. Vše jsem si uložila do kabelky a pak jsme pokračovaly do auta.

Za půl hodiny už jsem byla ve svém pokoji a přemýšlela, co si vezmu na sebe. Hrabala jsem se ve skříni. „Tak co to bude?“ Zaskočila mě mamka. „Nevím.“ Vzdychla jsem si. „Vem si tyhle.“ Vytáhla šaty, které ve mně vyvolaly kupu vzpomínek.

„Ty jsem měla na prvním rande s Derekem.“ Vzpomněla jsem si na ten úžasný večer, kdy jsme propovídali v kině celý film. A taky na to nádherné objetí, které jsem nikdy nechtěla ukončit. A taky na... Partu toho kreténa, co zmlátil mýho tygra.

„Ano. Vypadala si krásně.“ Pohladila mě po zádech a šaty mi dala. „Vezmu si je.“ Schválila jsem její výběr a ona odešla.

Za čas co mi zbýval jsem se stihla vykoupat, zcela oholit a umýt si hlavu. Když se blížila sedmá hodina, dala jsem se do příprav.

Vlasy jsem si pomocí žehličky navlnila, ale ofinu si nechala rovnou. Jen jsem si jí pomocí laku přichytila, jak jsem potřebovala. Na řasy jsem nanesla řasenku a na rty lesk. Oblékla jsem si opatrně šaty a poupravila si vlasy, které mi díky tomu trčely jinak.