Menaced Life

***Pohled Rickyho***

Předem se omlouvám, je to nic moc:/ -MadeleineBaker

Konečně si na mě ten vůl udělal čas. Snažím se chápat, že má holku, že to má teď ještě víc těžší, jak obvykle, ale občas mi chybí starý čas. Mejdany skoro každej den, sázení se o to, kdo se s kým vyspí, dobírat si mladší kluky ze školy, dělat kraviny, dělat průsery, čumět u mě v pokoji na porno a probírat holky… Chybí mi to, hodně. Většinu času co je s ní sice chodim chlastat, sexu mam taky dost, ale už to není to, co to bývalo. Derek je můj brácha a bez něj je to na hovno. Občas mam i strach, že se na mě vysere, jako se na nás vysral Darren, ale věřím, že zrovna on by mi tohle neudělal. Teda spíš doufám…

Dorazili jsme k Weedovi, sice jsem neměl zrovna nějakou náladu se zlejt, ale bavit jsem se chtěl.

Sotva jsme otevřeli dveře od baráku, už se na nás ta zhulka vrhla. „Hale kdo se ukázal! Nazdar kluci!“ Proběhl náš pozdrav a pak už jsem se rozhlížel po buchtě, co bych mohl přefiknout. „Jdu si dát něco k pití.“ Derek mě poplácal po rameni a zmizel vdavu. „Creelmane, koho vyhlížíš? Chceš si užít?“ Weed se zasmál. „Jo, celkem rád.“

Modrý vlasy, piercingy… tu holku jsem znal. Prvačka od Kirsty ze třídy! Alex… Měl jsem co dělat, abych se na ní minule na těláku  nevrhl. „Hale, ta je tu prvně ne?“ Optal jsem se Weeda. „Jo. Je to kus. Jdeš do ní?“

„Drž mi palce.“ Tahle odpověď stačila. Nádech, výdech, pár krkoků a… „Ahoj.“ Pozdravil jsem ji. Otočila se na mě a na tváři se jí vyrojil koketní úsměv, ten já moc dobře znám. Brána do říše vlhka se zcela pootvírala. „Ahoj.“ Naklonil jsem hlavu a celou si jí prohlíd. „Co na mě tak koukáš?“ Sladce se začervenala. „Nemůžu snad?“ Pousmál jsem se a hlavu vrátil do původní polohy. „No to můžeš.“ Mezi rty sevřela brčko a jemně si s ním pohrávala. To dělala schválně! „No…“ Polkl jsem. Brčko si vyndala z úst. „Co!?“ Nadzvedla obočí. „Nic.“ Prohrábl jsem si vlasy. „Ricky, nemysli si, že nevim, o co ti jde.“ A jéje. „O co, Alex?“ Její jméno jsem polaskal na jazyku. „Ty si pamatuješ mé jméno?“ Fascinovalo ji. „Ano, je krásný.“ No tak holka, povol mi už vstup do tvejch kalhotek. „Sorry Ricky, ale ani přes to s tebou spát nebudu. Měj se.“ Vtiskla mi kurevskou pusu na tvář a odkráčela si to pryč. Vrtěla u toho zadkem jak rajda. Chtěl bych Zoe, ta odmítne, jen když má krámy. Kelly šukám rád, ale není to ono. Aspoň teď. Se Zoe to bylo vždycky lepší. Když se mi minule během toho rozbrečela, zarazilo mě to. Jindy bych to dokončil, ale nemohl jsem. Okamžitě jsem ji nechal být, slezl z ní a vtáhl jí do objetí. Vylíčila mi co se děje u její mamky a hned jsem chápal, proč pláče. Jen jsem nepochopil, proč zrovna při sexu. Nikdy mi nedělá problém, když vidím holky brečet, ale u ní to byl rozdíl. Dostal jsem takový vztek na jejího nevlastního fotra a měl jsem chuť udělat všechno proto, aby jí bylo líp a ty slzy zahnala. Vyrojil se ve mně v tu chvíli pocit, který jsem neznal. Bylo to něco jako zármutek… Jakoby se mi stáhlo srdce a nechtělo povolit. Bolelo mě to a v tom objetí jsem s ní vydržel hodinu, jen proto, aby se jí z očí už nerojily ty proudy slaných slz… Radši to nerozebírat.

 Myslel jsem, že to bude pařba s Derekem, ale ono hovno. Ten šmejd se někam zašil a já ho nemohl najít. Nalil jsem si asi jen dva panáky, navíc jsem neměl náladu.

Venku jsem si zakouřil, pokecal s klukam a vrátil se dovnitř. Konečně jsem ho viděl. Rozvážně si to mířil ke dveřím a vypadal dost nasraně. Přiběhl jsem ihned k němu. „Brácho, co se děje!?“ Zeptal jsem se přimhouřeně.. „Tady nebudu. Jedu domů.“ Vyplivl.

„Nemůžeš řídit, si ožralej!“  Táhlo to z něho jako z bezďáka.

„No a!? Tak půjdu pěšky. To je toho…“ Zakroutil očima a já se chtěl začít smát. V tomhle stavu nemohl jít sám.

„Tak jdu s tebou.“ Vykročil jsem.

„Ne, ty zůstaň.“ Odstrčil mě bokem, že jsem narazil do zdi, rozrazil dveře a odešel. Nasral mě. Po sto letech někam jdem, on se zlíská a ještě se ke mně chová jak čůrák. Ale měl jsem strach, to musím přiznat. Bál jsem se, že se mu něco stane. Ale na truc jsem za nim nešel.

Po nějaké době mě napadlo, že bych mu měl zavolat jestli došel domů. Zkoušel jsem to několikrát, ale nic, nebral to, ani jednou. Seděl jsem na gauči, pozoroval mobil a rozmýšlel se, jestli jít radši za nim. „Na co čekáš? Až se ti ozve nějaká děva?“ Vysmál se mi Weed a sedl si vedle mě. Podíval jsem se mu do ksichtu. Jasně, že už byl zase zhulenej. „Hale kámo, musim jít. Měj se.“ Když je zhulenej, je děsně otravnej, takže mi přišlo lepší, jít za tím Derekem a zjistit, jestli trefil domů.

Zvedl jsem se a vydal se na cestu. Stále jsem měl v hlavě Zoe, poslední dobou jsem na ní pořád myslel a doufal, že jí její nevlastní fotr dal už pokoj.

Krev!? Co tu dělala krev? Po chodníku bylo několik kapek krve. Podíval jsem se kam vedou a viděl ho. „Dereku!“ Zaječel jsem a přihnal se k němu. Dřepl jsem si. Jelikož ležel na břiše, převalil jsem ho na záda. Tolik krve na obličeji co měl, první co mě napadlo, bylo, že je mrtvej, ale po tom co jsem mu sáhl na krk kvůli tepu, jsem změnil názor. Okamžitě jsem zavolal záchranku, která byla do čtvrt hodiny na místě, i když se mi to zdálo jako věčnost. Naložili ho do ní a já nastoupil taky.

„Co se mu stalo?“ Ptal se záchranář, když mu z obličeje stíral krev. „Já, já nevím…“ takhle roztřesený jsem nikdy nebyl. Jakej bastard mu to udělal? Na hledáčku by jich bylo hned několik, kolik by ho chtělo zbít, či dokonce zabít, ale tohle nemohl udělat jeden, Derek by se ubránil, možná i v tom opilém stavu. „No?“ Napomenul mě. „Byli jsme na mejdanu, on odešel. Nebral telefon, zhruba po dvou hodinách mi to nedalo a radši jsem se vydal za nim a našel jsem ho takhle.“

„Řekl bych, že se na něm partička nějakej grázlů dost vyřádila. Musíme zavolat jeho rodičům.“

„Udělám to.“ Z kapsy jsem si vytáhl telefon. „Dobře.“ Vyhrnul Derekovi triko. „Má celé fialové břicho.“ Zhrozil se a začal ho prohmatávat. Zaslechl jsem, jak Derek sténá bolestí. „Máme tu podezření na vnitřní krvácení.“ Tohle už jsem nevydržel a musel se posadit i na to nejmenší místo v tomhle prostoru.

Přivezli nás do nemocnice, kde ho hned zavezli na sál, protože vnitřní krvácení se opravdu potvrdilo. S hroznou kelpavkou jsem se usadil na lavici a vzal do ruky mobil. Komu jsem měl zavolat jako prvnímu? Anthony, či Regina? Vím, že větší strach o něho má vždy Regina, a tak měla právo dozvědět se to jako první. Ihned jsem jí to zavolal, div se nerozplakala. Hned po ní to byl Anthony, který byl celý podle hlasu vykolenejný a nasraný. Měl jsem to za sebou. Ale napadl mě ještě jeden člověk, který měl největší právo to vědět…

„Ano!?“ Zněla ospale, nejspíše jsem ji probudil. „Kirsty?“ Opřel jsem si levou ruku o koleno a zapletl si ji do vlasů. „Co je!?“ Za vlasy jsem frustrovaně tahal. „Já, já nevím jak to říct…“ Věděl jsem, že jí to sebere totálně. Abych se přiznal, když jsem ji poprvé spatřil a uviděl, jak na ni Derek kouká, ten pohled jsem neznal. Oči měl rozzářené, zorničky dočista široké a nervózně nohou klepal o podlahu. Když mu věnovala pohled ona, viděl jsem ho porvé zrudnout, byl rozpačitý a já věděl, že tohle nebude jen tak. Že tohle nebude holka na jednu noc, že do týhle holky se zamiloval. Mimo jiné, to co se jí někdy děje, ty ohavné věci, nemam ani tucha o tom, kd by to mohl dělat. Typů je totiž hodně, protože Derekovu rodinu hodně lidí nesnáší…

„Ricky, co se děje!?“ S mým pomalým jednáním jsem jí asi trochu začínal lézt na nervy.

„Jde o Dereka.“

„Ricky, co se stalo!?“ Její hlas nabíral na strachu. „On…je na sále.“ Sdělil jsem. „Na sále, v nemocnici?“

„Jo…“ Na chvilinku zmlkla, ale ne na dlouho. „Kde!?“ Vyjekla a já podle hlasu mohl poznat, že pláče. „V centru, přijeď prosím.“

„Za chvíli jsem tam.“ Zavěsila a mě nezbývalo nic jiného než čekat…