Menaced Life

51. Už nevím co dál...

„Amber se o něj určitě postará.“ Matty mě pohladil po tváři. „Proč si to udělal!“ Vykřikla jsem na tátu. „Zasloužil si to…“Podíval se na mě ve zpětném zrcátku, jak jinak. „Nezasloužil! Miluje mě a já jeho! Sám sis zavinil, že tě teď nenávidím!“ Při těch slovech jsem plakala ještě víc, ale on se jen zasmál. „Moc silná slova na malou holku…“
„Jdi do háje!“
„Cos to řekla!?“ Zprudka zastavil. Matty si mě přitiskl k sobě. „Nechte jí, prosím. Zažila si už víc než dost.“  Zabořila jsem hlavu Mattymu do hrudi. Táta zase nastartoval a po zbytek cesty bylo v autě ticho.
Mně se ale teď v hlavě odehrávala jediná myšlenka. Co je s Derekem? Leží tam? Ale byla tam Amber, určitě jí napadlo mu pomoc, určitě ano. Musela jsem se uklidnit a zabývat se touhle pozitivní odpovědí.
Táta projel branou a zastavil před domem. Okamžitě jsem vystoupila z auta a Matty se mnou. „Kam si myslíš, že jdeš!?“ Zařval po mě otec. „Do svého pokoje.“ Sykla jsem na něj. „Ještě jsme to nevyřešili!“
„Co nevyřešili? Co tati? To, že si zaslepený sám sebou jsem vyřešila už dávno! Nebudu se s tebou bavit! Zmlátil si někoho, koho miluju a já ani nevím co s nim teď je! Záleží mu na mně, kdybys věděl, co vše pro mě udělal a snažil ses ho poznat líp před tím, než si ho nesvéprávně odsoudil, poznáš, že je to úžasný kluk!“ I přes to, že na mě mluvil, ignorovala jsem to a šla jsem ke dveřím do domu. Zazvonila jsem a ihned mi otevřela malá Naomi. „Půjdeš si hrát?“ Zeptala se. „Teď ne Naomi.“ Jemně jsem ji od sebe odstrčila a vyběhla jsem schody nahoru. Zaběhla jsem do svého pokoje a třískla dveřmi. „Kirsty!“ Matty byl v tu ránu u mě. „Matty, nech mě být!“ Vyštěkla jsem na něj. „Nenecham tě být.“ Postel se prohla a on seděl vedle mě. „Vyřešíme to…“
„Tohle už nemá cenu řešit!“ Vyprskla jsem. „Viděl si, co udělal? Málem ho zabil!“
„Já vím Kirsty, ale nekřič na mě. Vyspíme se a ráno to vyřešíme, uvidíme co a jak, ano? Dopadne to dobře, uvidíš…“ Pohladil mě po vlasech. Asi měl pravdu. „Tak mi prosím rozepni šaty.“ Zakňourala jsem. Matty mi je rozepnul. „A teď nekoukej.“ Korzet jsem si přidržovala u sebe a vstala jsem z postele. U skříně jsem si šaty svlékla a navlékla jsem si župan. „Už?“ Zeptal se. „Jo, dobrý.“ Župan jsem si akorát zavázala. „Jdu se vykoupat…“ Odebrala jsem se do koupelny.
Ve vaně jsem strávila půl hodinky. Poté jsem si vysušila vlasy, plus své tělo, a opět jsem si navlékla župan.
Matty už v pokoji spal na posteli v boxerkách a slabém tílku.  Zavřela jsem dveře a zamkla jsem. Přistoupila jsem ke skříni a začala hledat co si vezmu na spaní. Nahmatala jsem nějaké tričko a vytáhla ho. Bylo Derekovo. Uvědomila jsem si, že ho mam jen díky Rickymu, protože kdyby na mě nevykydnul ten dort, to tričko nemam. Matty spal, takže jsem si vklidu oblékla kalhotky a místo županu jsem si oblékla Derekovo triko. Natáhla jsem si šortky na spaní a vezla jsem si k Mattymu. Přehodila jsem přes nás deku.
Hodinu jsem ležela na zádech a jen se trápila myšlenkou nad tím, jak Derekovi je. Nakonec jsem z toho usnula.
„Kirsty, odemkni!“ Slyšela jsem bouchání na dveře. Otevřela jsem oči a podívala se na Mattyho, který už se taky probíral. „Kdo je to?“ Zakňourala jsem. „Máma!“ Hned jsem se zvedla z postele a odemkla jsem. Mamka vešla dovnitř a já zase zavřela. „Co se děje?“ Promnula jsem si oči. „Volala paní Stevens…“
„Proč!?“ Vyhrkla jsem. „Jde o Dereka…“ Zhluboka jsem se nadechla. Bála jsem se, co s ním je. „V noci byl u nich, ráno už ale ne, někam odešel…“ Takže Amber se o něj postarala? Miluju tu holku! Byl teď ale v pořádku? Bála jsem se, co jel dělat, než jsem si uvědomila, že chtěl jet za dědou do L.A.
„Chci ho vidět. Ne, já ho potřebuju vidět.“ Zavzlykala jsem. „Já vím. Vymyslíme to.“ Pohladila mě po vlasech a přitáhla si mě k sobě…