Menaced Life

17. Zápas

Po tomto díle následuje pohled Dereka:P:3 :D -MB

__________________________

Vedl mě k nějaké staré budově. Vypadalo to jako skladiště. Otevřel černé ocelové dveře a pustil mě dál. Vešel hned za mnou a zavřel. „Tudy.“ Ukázal směrem na dlouhou tmavou chodbu. Šla jsem před ním, i když jsem si byla nejistá. Po chvíli už jsem konečně uviděla světlo a také se zesiloval hluk lidí. „Běž skrz ty dveře.“ Došla jsem k bílým dveřím, ze kterých světlo šlo, protože byly prosklené. Otevřela jsem je a málem jsem ohluchla. Lidi tam na sebe pořvávali. Co na sebe. Na dva kluky, kteří se prali v ringu. „Tady si sedni a počkej.“ Ricky mě strčil na nějakou lavičku a zavřel dveře. Mlčky jsem seděla a pokukovala jsem po ostatních. Bylo tam několik mužů, kteří mi naháněli strach. „A máme vítěze!“ Ozvalo se z ringu. „Cody Braxton vážení!“ Podívala jsem se tam. Rozhodčí držel za ruku nějakého kluka a vyzdvihl mu ji do výše. „Dobrá práce!“ Pochválil ho a všichni mu zatleskali. On si v klidu odešel z ringu, zatím co toho druhého museli odnést na nosítkách. Dostávala jsem už strach. „Jsem tu, Derek už jde na řadu.“ Ricky si přisedl ke mně a v ruce držel pytlík chipsů. „Chceš?“ Nabídl mi a já pokroutila hlavou, že ne. „Přivítejte našeho oblíbeného Dereka Restona!“ Vykřikl a všichni začali pískat a dupat. Derek prolezl do ringu. Na sobě měl modré volné kraťasy a tělo dočista holé. Na rukách měl modré boxovací rukavice. „A tady přivítejte Billyho Chaze!“ Do ringu vstoupil chlap jako hora. Polkla jsem. „Zvládne to?“ Zeptala jsem se roztřeseným hlasem. „On vždycky, neboj.“ Uklidňoval mě. „Takže na tři!“ Bála jsem se čím dál víc. „Tři, dva, jedna, jedem!“ Rozhodčí to odstartoval a už to začalo. Tohle snad nebyl jen box. To nemělo ani pravidla nebo já nevím. Nebyl na to hezký pohled. Když vedl Derek, tak ano, ale když ho ten Billy praštil pořádnou ránou do břicha, udělalo se mi mdlo. „Asi to tu nedam.“ Ricky mě chytl za ruku. „Než mi vlepíš facku, dělam to jen pro to, aby ses cítila v klidu. Kdykoliv ji pěvně stiskni.“ Aspoň v něčem se uměl chovat normálně. Derek se napřímil a vrazil ji na oplátku Billymu. „Využí tu agresivitu!“ Zařval po něm někdo. „To byl Derekovo táta.“ Informoval mě Ricky. Teď mě ale momentálně jeho táta nezajímal. Derek dostal další ránu a ta ho skolila na zem. Rozhodčí se k němu sehnul a začal odpočítávat. „Zvedne se?“ Postavila jsem se, abych tam lépe viděla. „Ale jo, koukej.“ Ricky se zvedl. „Bro, no tak, předveď se! Koukej koho tu máš!“ Zařval po něm a ukázal na mě. Derek zvedl hlavu a jeho oči mě zaregistrovaly. Usmál se a začal se zvedat. „Vidíš.“ Mrkl na mě a posadil se. Já také. Myslím, že nějaké pozitivum na něm bude. Derek opět vyskočil na nohy. Podíval se n Billyho a dal mu takovou nakládačku, že  z toho už se zvednout nemohl. Rozhodčí začal odpočítávat a deset vteřin uběhnulo. „Je tu vítěz! Derek Reston přátelé!“ Vyzdvihl mu ruku nahoru. „A děkujeme jeho krásné přítelkyni za podporu!“ Všichni se na mě otočili a já se podívala na Rickyho. „No na mě nečuměj, nejsem gay.“ Odvrátila jsem od něho pohled a na ostatní jsem se usmála. Jsme spolu jeden den a teď už to ví i jeho otec. „Pojď.“ Ricky vstal a chytnul mě za ruku. Seběhli jsme schody mezi lavičkami a obešli jsme ring. Ricky mě zatáhl do šaten, kde to smrdělo potem. „Na ten smrad si zvykneš.“ Zasmál se. „Tady má šatnu tvůj šampion.“ Ukázal na bílé dveře. Ricky šel k nim a zaklepal. „Dál!“ Ozval se něčí hlas, ale Derek to nebyl. Ricky otevřel dveře a všel dál. Po chvilce mu vykoukla ven hlava. „Pojď.“ Ukázal ať jdu dovnitř. Šla jsem tedy.

Otevřel dveře víc dokořán a já vešla do světlé místnosti, ve které se nacházela jedna skříň, dřevěná lavice a věšáky. Vedly z ní ještě jedny dveře. „Kirsty, tohle je Derekovo táta.“ Upozornil mě Ricky. Na mě se otočil tak charismatický chlap, že to svět neviděl. Měl na sobě černou košili a džíny. Vlasy měl nagelované spíše do strany a tvář zarostlou. Sražené čelo, které mu tvořilo vrásky, ho dělalo tak sexy. Bože, je to táta Dereka, přestaň! Zanadávala jsem si. „Těší mě.“ Nesměle jsem se usmála. „Chudinko, budeš páchnout.“ Zasmál se a podal mi ruku. „Jsem Anthony.“ Přijmula jsem mu ji. „Já Kirsty.“ Potřásli jsme si. „Pěkné jméno.“ Zalichotil mi a pustil mě. „Derek se šel jen opláchnout, hned je tu.“ Posadil se na lavičku vedle. Ricky si sednul k němu. „Jak se má Sam?“ Oblíznul si spodní ret. „Proč mam pocit, že mi vždycky jedeš po manželce?“ Probodával Rickyho pohledem. „No je to kus, ale samozřejmě jen tvůj.“ Ricky od něho radši hned odvrátil pohled. „Tati, kolik zbývá ještě do dalšího kola?“ Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a otevíraly se dveře. „15 minut.“ Informoval ho. Dveře se otevřely a stál v nich Derek. Pohled na jeho tělo byl tak úžasný. Málem jsem začala slintat, kdybych se neuhlídala. „Obličej mam tady krásko.“ Chytl mě jemně za bradu a hlavu mi namířil na jeho obličej. Já opět zrudla. „Nečervenej se, kvůli mně nemusíš.“ Políbil mě na rty. „Si v pořádku?“ Prohlédla jsem si ho. „Vidíš, aspoň někdo tu o mě má starost.“ Ta věta směřovala k jeho otci. „Neboj se.“ Pošeptal mi. Otočil si mě k sobě zády a obmotal kolem mě své ruce, jejichž dlaně měl nyní na mém břiše. „Bože.“ Máchl rukou jeho otec. „Budu u ringu.“ Odešel pryč. „Ricky, mohl bys…“ Derek ho chtěl vyhnat ven. „Co, chceš si zašukat s p..“ Odkašlala jsem si a zamračila se. „Sorry, už jdu.“ Ricky odešel. „Je to idiot.“ Zasmál se Derek a políbil mě na krk, čímž mi způsobil husí kůži po celém těle. „Měl si pravdu, ten pohled na to, jak tě mlátí, se mi nelíbí.“ Vysmekla jsem se mu a posadila se na lavičku. „Říkal jsem ti to.“ Sednul si vedle mě. „Ale je to mé hobby.“ Položil mi ruku na stehno a jemně ho hladil palcem. „Neobtěžoval tě Ricky v autě?“ O těch narážkách jsem mu vážně říkat nechtěla. „Ne.“ Zalhala jsem. „Budu ti věřit.“ Rukou po stehně začal jezdit tam a zpátky. Bála jsme se, aby nezajel výš, než by měl, ale k tomu díky bohu nedošlo. „Dáš mi výherní polibek?“ Našpulil rty. „Klidně i sto.“ Zasmála jsem se a políbila jsem ho. Ale z toho se náhle vyklubala pořádná líbačka. „Dereku, na ring!“ Zabušil někdo na dveře. „Musim jít.“ Odtáhl se ode mě. „Buď opatrný.“ Pohladila jsem ho po vlasech, které měl mokré. „Víš, že tohle slíbit němůžu.“ Postavil se a podal mi ruku. „Vím.“ Chytla jsem ho za ni a zvedla se. „Kolik máš ještě kol?“ Přitáhl si mě k sobě. „Tohle a ještě jedno. Neboj se, do sedmi si doma.“ Políbil mě do vlasů. Tohle prostě nemohl být ten obávaný Derek Reston. Vyšli jsme ze šatny ven. Před ní čekal Ricky. Derek mě pustil a utíkal k ringu. „No kotě, tenhle souboj se ti už tuplem líbit nebude. S Austinem je to vždy masakr.“ Nadzdvihla jsem ramena. „Jdem.“ Oba jsme šli k ringu, ve kterém už se Derek rval. Tak jo, tenhle souboj byl vážně o dost masivnější, jak ten před tím. Ale Derek ho stejně vyhrál.