Menaced Life

***Pohled Dereka***

„Ty krátký vlasy jí sednout.“ Pochválil Jimmy její vzhled, když odešla spát. „Ty drž hubu.“ Zamračil jsem se. „Hale, řekl si, že je v pohodě to, co se stalo.“
„V pohodě možná, ale to neznamená, že mě to nesere.“ Mrkl jsem a upil ze svého piva. „Do koho si sunul?“ Přehoupl svou řeč na Rickyho. „Kelly. Dlouho jsem ji díky Mie neviděl.“ Uculil se. „Jak jinak.“ Zakoulel jsem očima.
Hádka s mým otcem byla za dnešek to nejhorší, pokud přeskočím to, kdy mě Kirsty našla brečet v mém šatníku. Nechci, aby se ze mě stal nějaký zbabělec nechtěl jsem být slaboch, ale to, že měl děda rakovinu, mě hodně vzalo. Vím, že tu ještě zůstane, ale také vím, že pokud už se to nebude dát léčit, zemře. Né teď, ale jednou ano.
Jak Kirsty říkala, nechtěl by, abych se trápil myšlenkami na budoucnost, na to co bude. Musím žít realitou a tou je, že děda je stále tady.
„Co dávaj?“ Ricky zapl televizi. Začal přepínat jednotlivé programy. Kanál, kde se ozývalo samé hekání, ho zaujal.
„Jak já dlouho s kámošema nekoukal na porno.“ Opřel se o opěradlo sedačky. „Já na něj nečuměl od tý doby, co mě u něj přistihla máma.“ Poznamenal Jimmy a my se museli začít smát.
Vlastně, Jimmy byl jeden z těch kámošů, kterého jsem si tak usilovně vyhledal. Taky si rád užije, ale spíše radši hulí.
„Kdy tě nachytala?“ Zeptal se Ricky skrz smích. „Tak tři měsíce dozadu.“ Podrbal se ve vlasech. „Proč se nezamykáš!?“ Zdálo se mi nelogické, nezamykat se při pozorování porna. „Ona neměla být doma. Ale najednou vtrhla do pokoje.“
„A reakce?“ Nadechl se. „Och, synu promiň. Dělej si dobře, já, já tě nebudu rušit.“ Řekl pisklavým hlasem, který měl vystihovat jeho matku. „No doprdele.“ Vyprskl jsem smíchy.
„Mi povídej, takovej trapas. Ještě že to nebyla Juliet. Bych se asi zabil.“ Juliet je jeho třináctiletá sestra. „Prosim tě, ta o tom toho ví víc, než ty.“ Poškádlil jsem ho. „Jo a kolik toho ví Kirsty? Pokud vím, připravil si ji o to.“ Porobodl jsem Rickyho pohledem, protože to musel vzít od něj. „Sorry, vyzvídal.“ Zakroutil očima a dál se věnoval televizi, kde si dost vnadná blondýna dráždila bradavky. „Ví toho už víc než dost.“ Pyšně jsem se nad svou prací usmál. „Slyšeli jste to?“ Ricky se rozhlédl kolem. „Slyšeli co?“ Udivili jsme se. „Přesně tohle, teď.“ Zase jsem nic neslyšel. „Ztlum to.“ Nařídil jsem. Ricky vypnul zvuk televize.
„Ne, nechte ho, ne!“ Slyšel jsem obrovitánský křik. „Kirsty!“ Vyjekl jsem. Odložil jsem plechovku s pivem a sprintoval jsem k sobě do pokoje.
Rozrazil jsem dveře. „Ne, ne, ne! To ne!“ Kirsty mluvila ze spaní a škubala sebou do všech stran.
Uchopil jsem do rukou její ramena. „Kirsty!“ Zakřičel jsem a třásl s ní. „Co jí je?“
„Má asi noční můru. Doprdele Kirsty, prober se!“ Křičel jsem. Nemohla se probrat a mě se nahrnuly slzy do očí. „Kirsty!“ Ječel jsem, měl jsem o ni takový strach.. „Vypadněte!“ Zahulákal jsem po klucích. „Jasně.“ Vycouvali z pokoje a zabouchli dveře.
„Krásko, prober se.“ Pustil jsem ji a popleskal ji po tváři. „Ne!“ Vyjekla naposled a otevřela oči. Zprudka se posadila. Byla celá opocená a z tváří jí sbíhaly slzy. „Oni, ty, byl si mrtvý, tak zohavený, já nemohla nic dělat a,“ zarazil jsem ji. „Klid, už jsem tu, jsem tu s tebou.“ Objal jsem ji, tak silně jak to jen šlo. „Byla to jen noční můra, ošklivá noční můra, nic víc.“ Utěšoval jsem ji. „Ale bylo to tak reálné.“ Vzlykala. „Ale jsem tady, vidíš. Nejsem mrtvý, jsem v pořádku a ty taky.“ Jemně jsem s ní houpal. Konečně své jemné malé ruce obmotala kolem mých zad. „Zůstaň tu, prosím.“