Menaced Life

42. Nesnáším ho...

Tuto část chci věnovat terysek123 :) -MB

_____________________

„Konečně!“ Zaradovali se všichni. „Nechte mě.“ Zabručela jsem. „Tak nasedněte, zavezu vás domů.“ Darren ukázal na obyčejný stříbrný Ford. Otevřel zadní dveře a já nastoupila. Nějak jsme se tam s Amber a Mattym poskládali. Darren si sedl na místo řidiče a Rosie vedle něho. Darren nastartoval a natáhnul se porádiu. Až doposud jsem nevěděla, co poslouchá.

Během chvilky se z rádia linul hlas legendárního Elvise Presleyho a mě to zarazilo. „Ty posloucháš Elvise?“ Udivila jsem se. „No, tak trochu.“ Vyjeli jsme. „Docela si mě překvapil.“ Zasmála jsem se. „V naší rodině se upřednostňuje spíše taková ta klasika. Prostě Elvis, Pink Floyd, The Rolling Stones, Nirvana. Už jsem na to zvyklý.“ Tak teď už mi to bylo jasné. Když tak zase přemýšlím nad hudbou. Co vlastně poslouchá má máma? Když jsem přišla ze školy a ona uklízela, většinou u toho měla puštěného Louise Armstronga. Ostatně i jeho desky měla vystavené vždy na poličce. Takže její favorit číslo jedna bude již dávno zesnulý jazzový zpěvák, myslím, že i trumpetista, Louis Armstrong.

 A táta? Snad nikdy jsem ho neslyšela žádnou muziku poslouchat.

„Darrene, mamka s taťkou si přejí, abychom v sobotu přijeli k nám. Chtějí tě vidět.“ O Rosie skoro nic nevím, ale musela mít skvělé rodiče, když ji povolovali, aby přes noc zůstaval u svého kluka. Darren se již několikrát zmiňoval o tom, že u něho přespává. Ještě k tomu je Rosie na internátu. „Tak to se s tátou večer asi budem koukat na zápas.“ Zasmál se. „Jak jinak.“ Řekla Rosie otráveným tónem. „Matty, řekni mi něco o sobě.“ Otočila hlavu na nás a na Mattyho se usmála. „Ani neni co.“ Vím, že pro Mattyho je těžké zmiňovat jeho osobní příběh. „Ale určitě. Co dělají rodiče?“ Bála jsem se, že se na to zeptá. Ihned jsem Mattyho chytla za ruku a stiskla jsem mu ji tak pevně, jen aby věděl, že tu jsem s ním. „Víš oni…oni.“ Nemohl to ze sebe dostat. Vždy když dojde na jeho rodiče, chce se mu plakat. „Jsou mrtví.“ Povzdechl si. V autě jsem ho nemohla obejmout, byla jsem připásaná a byl tam moc malý prostor. Kdybych mohla, už jsme v objetí. „Promiň, to jsem nevěděla. Omlouvám se.“ Hlavu obrátila a dívala se ven z předního okna. „Dobrý, nemohla si to vědět.“ Matty sklopil pohled na svá kolena. „Nemysli na to Matty.“ Ruku jsem mu pustila a pohladila jsem ho po tváři. „Já vím Kirsty.“ Pošeptal a podíval se mi do očí. Ty své měl tak skleněné. Až nám Darren zastaví před branou, měla jsem v plánu jediné, Mattyho pořádně venku obejmout. „Zkusíme pozměnit téma.“ Vyhrkla Amber a my jen souhlasili. „Máte už kostým na páteční ples?“ Zeptala se nás všech. Jen Darren s Rosie měli kladnou odpověď. Ani Amber kostým ještě neměla. „Am, pokud znáš v centru nějakou půjčovnu kostýmů, můžeš jít zítra s námi a po nějakém se podívat.“ Nabídla jsem jí. „Tak dobře, to beru. Jednu znam.“ Takže už jsme na shánení kostýmů byli tři. „Tak tam zajdeme zítra po škole.“ Amber souhlasila.

Darren cestu k nám znal, jelikož tou stejnou cestou se jelo i Amber. Navíc naši vilu znal taky, protože když jsem se poprvé zmínila že bydlím ve vile s názvem SunnyPlace 120, byl ihned v obraze.

Darren již zastavoval před naší bránou. „Rád jsem vás poznal.“ Matty všem věnoval jeho rozkošný úsměv. „My tebe taky.“ Všichni mu úsměv oplatili a já otevřela dveře od auta. „Tak se mějte.“ Vystoupila jsem ven a Matty hned za mnou. Zabouchnul a Darren pokračoval v jízdě dál. „Jsi v pohodě?“ Vtáhla jsem ho do objetí. „Jo. Víš jak mi je když jde o rodiče…“ Věděla jsem to až moc dobře. Rukama jsem mu kroužila po zádech a věděla jsem, že teď mu je dobře. Tím pádem bylo dobře i mě.