Menaced Life

107. To čekej...

„Co to bylo?“ Vyvalila jsem oči a ukázala za sebe. Derek jen pokrčil rameny a já zavřela dveře. „Stalo se něco?“ Ptala jsem se dál. „Ne, nic se nestalo.“ Usmíval se. Nechápavě jsem kroutila hlavou a políbila ho na tvář, pak jsem se usadila na židli. „Sluší ti to.“ Mrkl a já se uculila. „Děkuju.“ Pověděla jsem do toho. „Tygře, chci se tě na něco zeptat.“ Proč se ho ptam? Proč si prostě v sobotu nejdu užít? „Děje se něco?“ Nakrčil obočí. „Ne, vůbec nic. Jen jsem v sobotu pozvaná na jedny narozeniny, tak mě napadlo, že bych se tam šla na chvilku pobavit.“ Derek se nadechl, že chce něco říct, ale pak se jen usmál, přikývl a podíval se jinam. „Víš, ty taky pořád někam chodíš a já mam k tobě důvěru a ty bys jí měl mít ke mně.“

„Po tý párty kam sem tě vzal naposled a tancovala si v podprsence s mým kamarádem?“ Podíval se mi do očí. „Dereku. Zkoušela jsem nový věci a bylo to dávno. Promiň mi to. Proč to vůbec vytahuješ? Vždyť víš, že bych ti nezahla.“ Kroutila jsem očima. „Přestaň!“ Sykl. „S čím?“ Nadzvedla jsem obočí. „Kroutit očima.“

„Fajn.“ Zakroutila jsem nimi nevědomky. „Přestaň!“

„Proč tě to tak vytáčí?“

„Protože mě nebereš vážně, když to děláš. Já v tebe důvěru mám, jen se bojím, že když se opiješ, uděláš nějakou hovadinu.“

„Neudělám žádnou hovadinu a slibuju, že se neopiju.“ Přesunula jsem se na roh postele a chytila ho za ruku. „Věř mi.“ Nahnula jsem se k němu a políbila ho na rty. „Přeju si, abys tam nechodila…“ Cože!? „Víš co, neměla jsem se ptát. Ty si můžeš chodit pařit, můžeš si dělat, co chceš a já kvůli tobě budu dřepět doma na zadku!?“ Vyjela jsem na něho a vyskočila na nohy. „Jde tu o víc než o pařbu Kirsty.“

„O víc? O co víc?“ Založila jsem si ruce na prsou. „Nejsem připravený ti to říct.“ Připravený říct mi co? „O co jde?“

„Nemůžu ti to říct, ještě ne.“ Kmital hlavou ze strany na stranu. „Dereku, co se do háje děje!?“ Vyštěkla jsem. „Zapomeň na to.“ Odsekl. „Ty mi něco tajíš? Co mi tajíš?“ V tom se rozrazily dveře. „Kirsty, myslim, že je na čase jet.“ Byl to Anthony. „Ne, váš syn mi něco tají a já chci vědět co to je!“

Anthony se podíval na Dereka. Chvilku si koukali do očí, skoro jakoby se dorozumívaly myšlenkami. Najednou mě Anthony čapl za ruku a táhnul mě ven z místnosti. Ve dveřích jsem se mu vzepřela a zastavila to. „Víš co. Je mi u prdele co mi tajíš! V sobotu tam jdu, ať se ti to líbí nebo ne! Příjemnou zábavu na lůžku.“ Anthonymu jsem se vyškubla a vyklouzla ven z pokoje. Takovouhle návštěvu jsem si vážně nepředstavovala. A to jsem si kvůli němu brala šaty. „Pojedem.“ Následovala jsem Anthonyho až do auta. Když ho odemkl, neobtěžovala jsem se čekat a rovnou si nalezla na místo spolujezdce. Za okamžik seděl za volantem a startoval. Vyjel.

Celou cestu v autě vládlo ticho a napjetí. Mě furt něco vrtalo hlavou. Co mi tají? Přemýšlela jsem a pořád se mi v hlavě odehrávalo to samé. Všechno to, co se mi dělo. Ten had, ten žebřík, ti pavouci, dopisy a zbytek věcí. Pak když jsem u jeho dědečka našla zbraň a v jeho skříni nůž. Ty party hulvátů, které zná. Co, když v něčem jedou? Co, když jeho rodina má fakt nějaké tajemství, které mi nemůže říct? Ale vždyť ví, že mi může říct vše. Nebo se snad bojí, že bych od něho utekla?

„Jsme tady.“ Oznámil mi Anthony a zastavil. Oklepala jsem se. „Dík a nashle.“ Vylezla jsem z auta a třískla dveřmi. V tu ránu jsem pelášila do restaurace.

Přes kuchyň jsem to rovnou střihla do šatny, ani jsem nezdravila. Převlékla jsem se a zbytek věcí jsem si uložila do skříňky, kterou jsem zamkla. „Ahoj geparde.“ Zasmála se Ariel, která se objevila vedle mě. „Ahoj.“ Oplatila jsem jí. „Je ti něco? Máš dneska velkej den, jdeš na plac.“ A sakra… „Nic, jen jsem se chytla s Derekem.“ Povzdechla jsem si. „Tak na něj teď zapomeň a hoď se do pucu, což si vlastně už udělala. Tak pojď, dam ti zbytek potřebnejch věcí a můžeš jít na to.“ Pošťouchla mě. Společně jsme vyšli ze šatny. Ari mi dala věci, které jsem ještě k obsluhování potřebovala. No, zatím vlastně jen bloček a propisku, řekla, že to bude ještě tak lepší. Že si u mě budou jen objednávat, já jim to donesu a ona za mě pak vyřídí ceny.