Menaced Life

89. Nový byt.

Přisedla jsem si k Darrenovi a Amber. Amber už se šťourala v těstovinovém salátu a Darren si odkrajoval smažený sýr.
Nejdříve jsem zlikvidovala hranolky a hned po tom jsem se vrhla na slakdou tečku. Spíše pořádně přeslazenou těčku. Když jsem kousek dortu dojedla, byla jsem totálně plná.
Ubrouskem jsem si otřela ústa a napila se vody z lahve, kterou jsem v automatu koupila o přestávce. „Myslim, že dokonce dne nejím.“ Prohlásila se a Am s Darrenem se tomu zasmáli.
„Am, chceš pak autem hodit domů? Zbytek dne nemam co na práci.“ Auto, to mi připomnělo…
„Musim do sekretariátu zažádat o řidičák.“ Pobrala jsem si mé věci a kabelku si dala přes rameno. „Pak se uvidíme.“ Oběma jsem věnovala svůj úsměv. Vzala jsem můj tác a šla ho odnést.
Šla jsem do sekretariátu, kde akorát měli zavřeno. Pauza měla trvat ještě 10 minut a tak jsem se znudeně na chodbě posadila na zem.
Hlavou jsem se opřela o chladnou skříňku a myslela na Dereka. Měl dnes další trénink, bylo mi ho líto, ale trenér říkal, že půjdou běhat, aspoň nějaké odlehčení měl. Navíc jsem v hlavě měla milion otázek týkajících se Derekova rozhovoru s otcem. Hlavně mě zajímalo, co vše probírali.
„Co tu tak sama?“ Vyrušil mě Rickyho chraplavý hlas. „Čekam, až se uráčí otevřít.“ Poukázala jsem hlavou na sekretariát. „Jo tak.“ Posadil se vedle mě. „Kde máš Dereka?“
„Je v jídelně s ostatními.“
„A ty tu deláš co?“ Nadzvedla jsem obočí. „Šel jsem na záchod, a když jsem tě tu zahlídl, musel jsem jít za tebou.“
„Nezmiňoval se ti Derek, kam mě v pátek chce vzít na večeři?“ Zajímalo mě, do jakého podniku mě vezme.
„Jo tak večeře.“ Zachichotal se a podrbal se na zátylku. Věděla jsem, že myslí na plány po ní. Ostatně, neměla jsme v plánu s Derekem mít sex, vážně jsem chtěla počkat až do dalšího týdne.
„Nezmiňoval se ani o tom, že někam jedete.“ Pokrčil rameny. „Oh, nevadí. Nemáš asi na pujčení šaty, co?“ Směšná otázka, nad kterou Ricky pokroutil hlavou. „Nemam, ale můžu ti je pomoc vybrat.“ Mrkl. „To v kombinaci s tebou není moc dobrý nápad.“ Ricky se na mě zamračil. „Hale, kolikrát si ze sebe udělala něco víc, jak,“ znechuceně si prohlédl. „tohle.“
„No dovol.“ Vyštěkla jsem. „Zkus ze sebe pro jednou udělat něco víc. Něco sexy.“
„Derekovi se líbím taková jaká jsem.“
„O to jde. A proto můžeš zkusit něco jiného. Když se mu to nebude líbit, vždycky se můžeš oblíkat takhle. Prostě zkus malou změnu, myslím, že Derek by rozhodně nebyl proti.“ Pošťouchl mě. „Já fakt nevím. Nemám prachy na to, abych utrácela za hadry.“ Vzdychla jsem si. „Šaty ti koupím. Ber to jako dar, opožděný dar k přistěhování!?“ Nevím, jestli byl dobrý nápad přijmout od Rickyho peníze, i když jsem to měla brát jako dar. Bylo divné, že by mi měl kupovat šaty. „Já nevím…“
„Nerozmýšlej to. Zítra po škole zajedem do obchodu a já z tebe udělam Derekovu… Megan Fox.“ Zahihňal se. „Tak to se ti nepovede.“
„No pokud se nadále budeš ládovat čokoládovým dortem a hranolky, tak to vážně ne.“ Dobíral si mě snad? „Promiň, že mam hlad.“ Protočila jsem panenky.
Megan Fox, má krásnou štíhlou postavu, k tomu vypracovanou. Derek ale říkal, že takové postavy nemusí. Věděla jsem, že lhal, zase mě chtěl jen povzbudit, zmetek. Jako Megan Fox nikdy vypadat nebudu a ani nechci. Vím, že mě Derek miluje takovou, jaká jsem teď a žádnou radikální změnu jsem na sobě dělat nepotřebovala. Ale udělat ze sebe něco víc, něco sexy, jak říkal Ricky, mi začínalo přicházet k chuti. Zdál se to být dobrý nápad.
„Takže ve čtyři budu čekat před školou?“
„Souhlasíš. Dobře, ve čtyři tě vyzvednu a pojede se na nákupy.“ Stiskl si ret. Stejně musím uznat, že Ricky je krásný. Kdyby se nechoval tak, jak se chová, je úžasný kluk.
„Počítám s tím. Pozdravuj Dereka.“ Ricky přikývl, své poznámky si nechal pro sebe a odešel.
Sekretářka prošla kolem mě, skoro jsem si jí ani nevšimla. Zaregistrovala jsem jen klíče a zavrzání dveří. Hned jsem vyskočila na nohy a do sekretariátu šla za ní.
„Dobrý den.“ Pozdravila jsem ji. „Dobrý. Copak potřebuješ?“
„Chtěla bych zažádat o řidičák.“
„Jistě, hned ti dam papír, který vyplníš.“ Sehnula se do šuplíku a začala v něm hrabat. „Tady to je.“ Napřímila se a papír mi podala.
„Jelikož ti ještě není osmnáct, musíš to dát podepsat někomu z rodičů. A za další, musíš si zajít k doktorovi, aby ti potvrdil, že si na řidičák…zdravá.“ Uchechtla se. „Takže stačí, když to donesu do konce týdne?“
„Jistě. Pak ti ještě podam zbytek informací.“ Kývla hlavou, já se usmála a odešla jsem.
Papír jsem si vložila do tašky a pak jsem si šla odsedět tu nudnou hodinu odpoledek.
Končili jsme v půl třetí, jako každé úterý. Mamka na mě čekala na parkovišti, protože jsme měly jet na prohlídku toho nového bytu.
Nasedla jsem k ní. „Ahoj zlato.“ Políbila mě na tvář a vyjela.
Cestou bylo tichu. Projely jsme skrz celé centrum, snad až na samotný konec. Čím dřív, budu mít řidičák, tím to bude lepší, pomyslela jsem si.
„Myslím, že ten byt se ti bude moc líbit.“ Přerušila to ticho. „Je tam k němu malý bonus, sama uvidíš.“
Zajímalo mě, jak ten byt bude vypadat. Navíc byl tak 25-30 minut od školy, takže jsem si pomalu mohla začít hledat autobusové spoje.
Jeli jsme přes obrovský most. Všude kolem se rozléhalo moře a pláže, ten bonus, začínala jsem si uvědomovat, co to bude.
Po nějakých těch pár minutách mamka zastavovala před pár vysokými mrakodrapy. Byla jsem nadchnutá a zvědavá na to, v jakém z nich nejspíše budeme bydlet.
Mamka zastavila na parkovišti a vystoupily jsme.
„Paní Lovell!?“ Vyrušil nás příjemný ženský hlas. Ohlédli jsme se po drobné blondýnce navlečené do šedivého kostýmku.
„Ano.“ Mamka zamkla auto. „Moc mě těší. Jsem ráda, že jste tak dochvilná. Nesnáším, když na klienty musím čekat delší dobu.“ Zakroutila očima, ale hned po té se usmála. „To je maličkost.“
Blondýnka mamce nabídla ruku. „Jsem Jennifer Ward.“ Mamka ji za ni chytla. „Elizabeth Lovell.“ Potřásly si a náhle se pustily. „Dcera?“ Pohlédla na mě. „Ano.“ Ujistila ji mamka. „Jsem Kirsty.“ Ruku jsem jí nepodávala, jen jsem se uculila.
„Tak pojďte.“
Dovedla ná k jendomu z těch obrovských mrakodrapů. Odemkla vchodové dveře. „Byt se tedy nachází ve dvacátém patře.“ Pořádná vejška, ještě že netrpím akrofobií.
Došly jsme k výtahu, který už byl přistavený dole. Zalezly jsme do něj.
Výtah byl široký, o dost větší jak ten u Reginy. Ze všech stran byl obklopený zrcadly. Jennifer zmáčkla tlačítko, díky němuž jsme se o chvilku později ocitly ve dvacátém patře.
Vystoupily jsme a následovaly Jennifer až nakonec choby, kde zahnula vpravo a zastavila u masivním dřevěných dveří. „Byt je vybaven, zcela nově vybaven. Nikdo ho ještě neobýval.“
„Ale i přes to tak dobrý cena.“ Mamka byla vyjevená. Jennifer dveře odemkla a vešly jsme dál. „Byt je tři plus jedna, což jste se určitě dočetla. Obsahuje ložnici, dětský pokoj, obývák, jednu koupelnu, kuchyni a nádherný obrovský balkon s tím nejkrásnějším výhledem. To samy poznáte.“
Začala nás provádět po jednotlivých místnostech. Kuchyně byla celkem moderní. Byla obložená černými dlaždičkami. Pult a skříňky na nádobý byly barvy mahagonové a pracovní deska též černá. Působila tmavě, ale zároveň svěže a krásně. Opodál byl stůl stejné barvy jako linka se čtyřmi židlemi.
Dále nás zavedla do koupelny. Vana nikde, ale za to ten sprchový kout byl úžasný.  I když ponořit se do horké lázně, mi zajisté bude scházet.
Obývák byl vybaven bílým rohovým gaučem, plazmovou televizí, vitrínou a konferenčním stolkem.
Jennifer mě poslala do dětského pokoje, zatím co šla s mamkou do ložnice. Můj budoucí pokoj měl průměrnou velikost.
Postel s černým kovovým rámem byla poměrně velká, tedy ne až tak moc. Letiště to nebylo, ale dva lidi se na ní vešli. Zdi byly natřené na světle zeleno, což působilo tak odpočatě a uvolněně.
Postavila jsem se před tmavou dřevěnou skříň. Uprostřed se táhlo vlnité zrcadlo a zleva i prava byl úložný prostor.
Pod zrcadlem se nacházely tři menší šuplíky.
Stůl byl stejně barevný jako skříň a židle taktéž.
Zem byla pokrytá béžovým kobercem. Kombinace barev byla zvolena dobře a celkem i vystihovala můj styl.
Už teď jsem ten pokoj milovala.
Až teď jsem si povšimla, že do pokoje prosvicovalo světlo skrz prosklené balkonové dveře. Přišla jsem k nim a otevřela je.
Kéž by tu byl teď Derek se mnou, byla to krása. Ten výhled. Moře, pláže, palmy a jedno dlouhé dřevěné molo.
Dlaněmi jsem se opřela o železné zábradlí.
„Je to nádhera, že?“ Přetrhla mě mamka z poklidného výhledu. „Ano. Vážně si ten byt můžeme dovolit?“
„Můžeme. Mam naspořeno hodně peněz zlato a babička s dědou nám k tomu přispěli, i když jsem byla proti. Bude se nám žít skvěle.“
„Budu ti přispívat. Ve čtvrtek jdu na pohovor, který mi Derek domluvil.“
„Tohle budou tvé peníze. Nechci je od tebe.“
„Ne, budu ti pomáhat mami. A za další, co ty a tvé pohovory?“ Mamka si povzdychla. „Když zmíníš, že máš osmiměsíční škrvně, nikde tě nechtěj.“
Dala jsem ji ruku okolo ramen. „Tak to neříkej. Prostě seženeme chůvu a ve volný čas ji budu hlídat já. Věřím, že Derek taky hodně rád pomůže.“
„Dereka už o pomoc žádat nemůžeme, udělal toho víc než dost Kirsty. To, že nám zajistil bydlet u jeho matky, byl ten nejlepší skutek, co mohl udělat.“
„On rád pomůže. Nám ano.“ Políbila jsem mamku na tvář a kochaly jsme se výhledem na moře.
„Nerada vás ruším, ale mohli bychom probrat zbytek smlouvy?“ Mamka na Jennifer kývla hlavou a odebraly jsme se do kuchyně. Všichni jsme se usadily u jídelního stolu. „Takže s výběrem bytu jste spokojená?“
„Ano, jsem a moc. Ta cena je vyhovující, byt je nádherný a celé tohle místo je tak krásné.“ Mamka měla stejné pocity jako já.
„Skvěle. Tady si pročtěte smlouvu.“ Mamka převzala od Jennifer štos spojených papírů a rychle je pročetla. „Kde to mam podepsat?“ Položila papíry na stůl. „Zde a zde. Jedna smlouva je vaše, jedna naše.“ Usmála se a na stůl položila další štos papírů. Mamka se na oba dva podepsala, ihned po ní i ona.
„Už jen zaplatit a byt je oficiálně váš.“ Jak jsem pochopila, nebudeme žít v podnájmu nebo tak. Ten byt je prostě náš a tečka. Nevím, co pro nás bylo teď výhodnější, ale možná, že spíše tohle, než odevzdávat peníze každý měsíc.
„Peníze mam tady.“ Mamka z kabelky vytáhla dost narvanou obálku a předala ji Jennifer. Otevřela ji, peníze přepočítala a usmála. „Takže byt je oficiálně váš, gratuluju.“ Postavily jsme se a s námi oběmi si potřásla rukou. „Tady jsou klíče.“ Každé z nás dala stříbrný klíč. „Mějte se a děkuji. Ať vás tu nic netrápí a bydlí se vám skvěle.“ Mamka ji vyprovodila ke dveřím a já si ještě jednou obešla byt. Nafotila jsem snímky jednotlivých místností, abych je Derekovi mohla ukázat.
„A je to naše.“ Mamka se celá veselá vrátila zpět do bytu a okamžitě mě vtáhla do objetí. „Jsem tak ráda zlatíčko.“ Políbila mě do vlasů. „Já taky mami, ale asi mě umačkáš.“ Snažila jsem se z toho medvědího sevření vymanit. „Promiň.“ Zachichotala se a odstoupila ode mě. „Dnes jsem byla zažádat o ten řidičák. Pak ti musím dát ještě něco podepsat.“
„Zajisté. Mohli bychom se sem nastěhovat už zítra, co myslíš?“
„Ve čtyři jedu do centra… s kamarádem. Do šesti zkusím být u Reginy a pak by se to dalo stihnout.“
„A nebo to tam navozím přes den sama.“
„Netahej se s tím. Uděláme to večer, společně.“ Mrkla jsem na ni. „Tak dobře. Už se nemůžu dočkat. Teď se vrátíme k Regině.“
Z bytu jsme odešly a mamka ho zamkla.