Menaced Life

***Pohled Dereka***

Díl věnuju janejayjay :) -MB

„Běž si radši zašukat s nějakou holkou ze školy. Pokud se ti podaří najít nějakou, co si ještě neojel, tak ti i zatleskám.“ Tahle věta mě tak nasrala! Co si o sobě myslela? Nestačilo jí, že jsem se kvůli ní změnil víc než dost? Že jsem se přestal tolik rvát, nečumím tak po holkách, tedy spíše už vůbec. Sakra, vždyť ona je teď v mém životě ta jediná. Jediná, která mi dokáže vyklouzit úsměv na tváři, která mě vzruší při každém doteku, kvůli které jsem v rozpacích, a ona mě doprdele zraní touhle hnusnou větou? Ojel jsem hodně holek, to přiznávám, ale tohle bylo tak sakra hnusný.

Ani nechápu proč mě to tak vzalo, většinou bych se to snažil obrátit proti ní, ale u Kirsty to nešlo. Prostě to nešlo. 

Vystřelil jsem z pokoje a třískl dveřmi. Má sevřená ruka zaměřila holou zeď a udeřila do ní. „Co se děje?“ Rozespalá mamka vylezla z ložnice. „To se zeptej tý, tý…“ Nemohl jsem najít vhodné slovo, které by Kirsty v tuhle chvíli vystihovalo. Navíc jsem jí nemohl nadávat, i když ona mě tímhle dostala. „Uklidni se.“ Mamka došla ke mně. „Nebudu se ukildňovat. Nasrala mě. Jako bych se kvůli ní nezměnil už dostatečně a ona mi tu ještě bude vyčítat mou minulost. Ať jde do háje, ať jde do háje!“ Seběhl jsem schody dolů. Na gauči spal Matty, toho taky nic neprobudí.

V předsíni jsem si vzal klíčky od auta a vyšel jsem na chodbu. Zabouchl jsem za sebou.

Přivolal jsem si výtah, který po chvilce přijel a svezl mě do přízemí.

Během tří minut už jsem seděl v autě a rozdýchával se. Prsty jsem klepal do volantu a pořád se mi v hlavě honila ta věta. Ta hnusná věta.

Nastartoval jsem a z přehrádky jsem vytáhl album The Script. Jedinou věc, která mě v té chvíli možná dokázala uklidnit.

CD jsem vložil do disku a album jsem položil na sedačku vedle. Přehrávač jsem dal na maximum a vycouval jsem ze svého místa. Vyjel jsem směrem ke škole.

Zase to známé místo. Parkoviště, kde mě zmlátil její zadělaný otec. Při té vzpomínce jsem měl náladu ještě víc v háji.

Večer si to se mnou rozdá, já pro ni dělám první poslední, aby se cítila dobře a tohle je její odplata. Příště se na ni vykašlu.

Zaparkoval jsem na svém místě a vylezl ven. Auto jsem zamknul. „Čau bro.“ Ozval se Ricky. „Drž hubu.“ Zavrčel jsem. „Co ti je?“ Zarazil se při pohledu na mě. „Co by mi doprdele bylo? Kirsty se chová jak největší, ne nemůžu jí nadávat. Jsem do háje tak nasranej!“ Jedině u Rickyho jsem se nebál ze sebe vše dostat. I když se chová jak vůl, vždycky mi pomůže. K tomu mu říkám všechno, protože mam jistotu, že on mé věci nikomu nevyzradí. „Chceš o tom mluvit?“ Optal se. „Co myslíš?“ Zamračil jsem se. „Takže jo.“ Opřel se o kapotu mého auta. „Tak mluv, co se stalo?“ Pochodoval jsem sem a tam, zatímco on mě pozoroval. „Ráno jí něco přeskočilo přes nos a řekla tak hnusnou větu. Cituju, běž si radši zašukat s nějakou holkou ze školy. Pokud se ti podaří najít nějakou, co si ještě neojel, tak ti i zatleskám…“ Zase ten vztek, byl snad ještě větší. „To vážně řekla?“ Vytřeštil oči. „Jo! Změnil jsem se kvůli ní víc než dost a tímhle mi to oplácí.“

„To byla pěkná podpásovka. To je kráva…“ Tak tohle říkat neměl. Nenadál jsem se a má ruka ho držela pod krkem. „Dereku, nech mě.“ Žadonil tenkým hlasem, který měl kvůli tomu, že jsem ho skoro škrtil. Co to dělám? Okamžitě jsem ho pustil. „Jsem takovej debil. Ricky promiň, promiň mi to. Ale nemluv o ní tak, já to neohlídám. Ublížila mi, ale i přes to…“

„V pohodě brácho.“ Usmál se. „Není to v pohodě! Chytl jsem tě pod krkem. Kdybys tak nazval jakoukoliv jinou holku neudělám to, nikdy bych to neudělal. Tak proč jsem to udělal teď? Jsem takovej čůrák, nezasloužil sis to. Vždyť tě znám dýl jak ji, vždycky si mi pomáhal a takhle se ti odvděčím“ Pěstí jsem udeřil do kapoty mého auta. „Miluješ ji! To je ten důvod proč si to udělal!“ Vykřikl. „Neděláš nic špatného! Jen ji chráníš!“ Pokračoval. „Já ale nenávidím to, co se mnou dělá! Ji miluju, ale sere mě, že se kvůli ní nedokážu v některých věcech ohlídat. Jako třeba v tomhle.“ Můj hlas pořád nabíral na hlasitosti. „Ser na to bro.“ Usmál se. „Věř, že se ti omluví.“ Mrkl. „Já se jí nemam za co omlouvat, takže budu čekat.“ Povzdychl jsem si. „To je přístup!“ Ricky přistoupil ke mně a poplácal mě po rameni.