Menaced Life

14. Ranní incident

Byla jsem tak zaslepená. Pořád jsem před očima viděla jeho úsměv a v uších se mi neustále přehrával jeho smích a hlas. Kirsty, prober se! Snažil se mě probrat ten malý rozumný kousek, co ve mně zůstal. Otevřela jsem bránu a po kamenné cestě jsem šla domů.
Sahala jsem po klice od hlavních dveří, ale najednou se otevřely. Zvedla jsem hlavu a přede mnou stál naštvaný táta. „Kolik je?“ Založil si ruce na hruď. „Něco málo po deváté?“ Nadzvedla jsem obočí. „Ano, zlatíčko. Přesněji čtvrt na deset. Tohle je naposled!!“ Zařval. „Ale tati…“ Vzdychla jsem si. „Thomasi, nech ji!“ Zastala se mě máma. „Vím, že o ni máš strach, ale ona si to tu musí zpříjemnit, jak už jsem ti říkala.“ Rukou naznačila, ať jdu k ní. Obešla jsem tátu a stoupla si vedle mamky. „Nejdýl venku můžeš být do půl deváté!“ To si ze mě dělal srandu? Jsem snad malé děcko? „Hm…“ Podívala jsem se k zemi. „A nebudeš drzá!“ Nesnáším ho! Ani nic neřeknu a on pořád řve. „Jdu si radši lehnout.“ Mamka mě pohladila po vlasech a já odešla do pokoje. Pobrala jsem si věci na spaní a šla jsem ještě rychle do sprchy. Během pěti minut jsem byla hotová. Usušila jsem se a oblékla se do pyžama. Mé věci jsem tam nechala s tím, že si je uklidím ráno. Vrátila jsem se do pokoje a z tašky jsem si vytáhla telefon, kde jsem měla zprávu od Mattyho. Plácla jsem se po čele. Já blbá jsem na něho úplně zapomněla.
Rozklikla jsem ji.

Kirsty, dej vědět, až budeš mít čas:) Chápu, že někdy na mě zapomeneš, protože se tam chceš skamarádit, děláš jedině dobře:) Ale stýská se mi, tak se prosím ozvy…:/ -M

Lovellová styď se! Musela jsem mu odepsat.

Matty, promiň:/ Měla jsem takové…rande… Vysvětlím ti to. Mohl bys být na počítači ve 12:00, tedy u tebe spíše v 18:00? Prosím:)- Kirsty

Lehla jsem si do postele. Dostávala jsem čím dál větší strach o Dereka, ještě se mi neozval. Uklidnila jsem se až po 30 minutách, kdy mi od něho přišla zpráva.

Kirsty, promiň. Chtěl jsem ti napsat hned, ale něco sem musel řešit se Sam. Takže už jsem doma:) -Derek

Oddychla jsem si.

To je v pohodě:) Aspoň se mi ulevilo, že ti nic není) Jdu spát, dobrou noc)

Zprávu jsem odeslala, odložila jsem mobil a během pár minut jsem byla ve světě snů.
Probudila jsem se v jedenáct a uvědomila jsem si, že za hodinu mam volat s Mattym. Rychle jsem se běžela nasnídat a dát se do kupy, abych aspoň vypadala jako člověk.
Po dvanácté už jsem čekala u počítače na Mattyho. V tom se mi objevila ikonka, která upozorňovala na příchozí hovor.
Přijmula jsem to. „Matty.“ Usmála jsem se a zapnula si kameru. „Kirsty, konečně tě vidím.“
A já už taky konečně viděla jeho. Kameru si zapnul také a já se usmívala nad tím jeho roztomilým kukučem. „Jak se máš?“ To mě zajímalo asi ze všeho nejvíc. „Když nemyslím na to, jak bych tě chtěl mít u sebe, tak celkem dobře.“ Mluvil mi z duše. „Chybíš mi.“ Vzdychla jsem si. „Zvládneme to.“ Povzbudil mě. „Ty jo, máš tam Taru.“ Usmála jsem se. „Ano a ty tam určitě za chvilku budeš taky někoho mít. Co třeba ten kluk z toho rande?“ Nadzvedl obočí. „Jo, ten.“ Poškrábala jsem se na krku. „Co je zač?“ Ptal se dál. „Asi musim s pravdou ven, i když budeš mít poznámky.“ Postavila jsem oči v sloup a on jen nervózně koukal. „Řekněme, že to tak trošku průserář a rváč. Po škole o něm jdou pomluvy jedna za druhou, ale když jsem s ním, cítím se tak zvláštně.“ Matty zpřísnil pohled. „Štve mě, že tě nemůžu chránit, kdyby ti něco udělal…“ Sklopil pohled. „Neboj, kluk se kterým sedím, už se nabídl, že kdyby něco dá mu přes držku, protože ho nesnáší.“ Zasmála jsem se. „Dobře dělá.“ Vyplázl jazyk. Usmála jsem se a jen tak jsem na něho koukala. „Co je?“ Přimhouřil oči. „Nic.“ Odsekla jsem. „Tara tu je!“ Slyšela jsem hlas Mattyho strejdy. „Už jdu!“ Zavolal po něm zpět. „Kirsty, Tara tě chtěla vidět.“ Usmál se. „Jdu pro ni.“ Zvedl se a odešel. Tara mě ze začátku nemusela, protože žárlila na to, že u Mattyho přespávám, objímám se s ním, chodím s ním neustále ven a tak dále. Ale Matty jí vysvětlil, že by se mnou nic neměl, protože jsem jako jeho sestra a jeho láska je právě ona. Pak už si mě oblíbila. A asi bych vám ji mohla popsat, že? S Mattym máme společné to, že máme slabost pro hnědé oči a ty Tara vlastní. Matty říká, že stačí jediný pohled do jejích očí a byl by pro ni schopný udělat cokoli. Je to prostě pako. Má světle hnědé vlasy, které jí sahají krátce nad prsa. Její postava je drobná, ale za to celkem vypracovaná, protože ráda sportuje. A je o něco vyšší jak já. Ale asi jen o 3 centimetry. Matty na ní miluje její úsměv, o kterém by mi mohl básnit pořád. Prý ho má nejroztomilejší na celém světě. Tara šminkám taky moc nedá, v tom jsme stejné. Slabá vrstva řasenky nám stačí.
Během chvilky už jsem uslyšela její smích. „Matty, na co ty ještě nepřijdeš.“ Přidala do toho. „Ahoj Taro..“ Zamávala jsem ji. „Ahoj Kirsty.“ Usmála se a posadila se na židli před počítačem. Matty si stoupl za ní a ruce jí položil na ramena. „Tak co, jak je ve městě andělů?“ Zasmála se. „Já ani nevím. Po Londýně se mi stýská, ale tady je to vůči počasí o dost lepší.“ Mrkla jsem. „Jen po Londýně?“ Matty měl tak naštvaný tón. „Samozřejmě po vás obou, pako.“ Zasmála jsem se. „Och.“ Ruku si přiložil k srdci. „Je to prostě máčo.“ Tara zaklonila hlavu a Matty jí vtiskl polibek na rty. „Hale, můžete se pusinkovat někdy jindy?“ Nadzvedla jsem obočí. „Jasně.“ Oba se na mě zase podívali.
Náš hovor jsme po hodince ukončili. A o zbytku mé nudné neděle asi nemá moc smysl vyprávět. K tomu se Derek ani neozval.
Tak se přesuneme k pondělí.
Sluce mi zase bušilo do oken a probouzel mě příjemný hlas Lany Del Rey. Budík jsem vypnula a posadila se. Natáhla jsem ruce nad sebe a příjemně mi zakřupalo v zádech. Slezla jsem z postele. Šla jsem se nasnídat.
Máma seděla v jídelně u stolu a četla si noviny. Na mě už tam čekal připravený talíř, na kterém byl namazaný chléb se sýrem. „Dobré ráno.“ Přivítala jsem mamku a políbila ji na tvář. Posadila jsem se vedle ní a talíř si k sobě přitáhla. „Máš nějakou dobrou náladu.“ Odložila noviny. „Uvidim Dereka.“ Stiskla jsem si ret. „Hlavně večer nezapomeň na to hlídaní.“ Mrkla na mě. „V kolik?“ Kousla jsem si do chleba. „Od sedmi.“ Přikývla jsem. „Je to tedy ta žlutá vila asi 100 metrů od nás?“ Máma přitakala. Nasnídala jsem se a odešla jsem zpět nahoru. V koupelně jsem si udělala ranní hygienu a k tomu si i umyla vlasy. Šla jsem do pokoje a přistoupila jsem k mé skříni. Otevřela jsem ji a začala jsem se hrabat mezi věcmi. „Tak co si vezmu…“ Zamyslela jsem se. Ten den jsem měla až neobvykle skvělou náladu. Vyhodila jsem si ven džíny, které měli schválně prodřená stehna, a šedé úzké tílko. Vyfénovala jsem si vlasy a vyžehlila si je. Oblékla jsem se do připravených věcí a krapet jsem se jako vždy namalovala. Obula jsem si mé vansky a byla jsem hotová.
Do tašky přes rameno jsem si přendala věci do školy i s telefonem a mohla jsem jít.
„Už jdu mamy!“ Zavolala jsem, když jsem scházela schody. „Měj se!“ Zavolala po mě.
Během chvilky už jsem byla na zastávce a čekala jsem na autobus, který přijel po pěti minutách. Nastoupila jsem, zaplatila jízdu a už jsem vyhlížela Amber, která seděla až vzadu. Prošla jsem tou stísněnou uličkou a sedla si k ní. „Ahoj.“ Pozdravila jsem. „Ahoj Kirsty.“ Objala mě. „Jak je Darrenovi?“ měla jsem o něho starost. Celý víkend se neozval a jen jsem se modlila, aby se jeho mamka uzdravila. „Dnes jde do školy, tak se ho můžeš zeptat.“ Usmála se. „Dobře.“
Po 15-ti minutách jsme byli před školou. Autobus zastavil a já s Amber jsme vylezly opět mezi posledními. Když jsem vylezla já, viděla jsem projíždět Derekovo auto a začala jsem z toho mít motýlky v břiše. „Pan Reston.“ Vysmála se mi. „Jak bylo?“ Podívala jsem se na ni. „S ním?“ Hlavou jsem naznačila směr k jeho autu. „Ano.“ Usmála se. „V sobotu jsme měli rande.“ Stiskla jsem si ret. „Rande, jakože vyloženě rande?“ Vyvalila oči. „Sám řekl, že to tak mam brát.“ Šly jsme pomalu ke škole. „Páni.“ Zapískala. „Wisdome, prej tvoji mámu její pasák zmátil tak, že teď leží v nemocnici.“ Uslyšela jsem chraplavý hlas a poznala jsem, že to je Ricky. „Drž hubu ty čůráku!“ Otočila jsem se za sebe a Darren s Rickym byli v sobě. „Nechte se!“ Přiběhly jsme s Amber k nim. „Kluci!“ Nechtěli si dát říct. „Darrene.“ Sehla jsem se, abych ho chytla za paži, ale někdo mě chytl za tu mou. „ Udělám to.“ Byl to Derek. Odstrčil mě stranou a uchopil Rickyho za ruku. Odtáhl ho od Darrena, kterého se ujmula Amber. „Si strašnej vypatlanec.“ Sykla Amber po Rickym. „Která je v posteli lepší? Rosie nebo ona?“ Měla jsem tomu zmetkovi chuť jednu vrazit. „I když se divim, že tahle ještě není v klášteře.“ Vysmál se Amber. „Ale až budeš chtít, dej mi vědět.“ Mrkl na ni. „Ubožáku!“ Amber mě obešla a odešla. „A co ty?“ Podíval se na mě. „Nech si zajít chuť.“ Sykla jsem. „Dereku, až ji dostaneš do postele a zase ji odkopneš, dej mi vědět, rád ji budu utěšovat.“ Zasmál se, ale já ne. Spíše sem jen tak stál a koukala na Dereka. „Ricky, drž hubu!“ Zařval po něm. „Jasně.“ Ricky máchl rukou a odešel. „Kirsty neposlouchej ho.“ Přistoupil blíž ke mně. „Vždyť má pravdu. Zašukáš si a odkopneš ji.“ Přidal se Darren. „Řekl si, že si s těma holkama nespal nebo jsem to pochopila blbě?“ Narážela jsem na to, kdy mi zmínil, že tak s 6 holkami měl úlet. „Zalhal jsem. Nechtěl jsem, aby sis o mně myslela, že jsem děvkař.“ Vzdychla jsem si. „Jestli ti jde jen o jedno, tak mi dej pokoj.“ Odvrátila jsem od něho pohled. „Kirsty, nejde mi jen o jedno. Chci tě poznat, tak mi to prosím dovol…“ Začala jsem nad tím přemýšlet. Přece by si se mnou nedával takovou práci, kdyby mě chtěl jen ojet. Zaplatil za mě kino, kafe, odvezl mě i domů. Kdyby se se mnou chtěl jen vyspat, tak mě přefikne hned, i když já bych se nenechala. I když při pohledu na něj, ne nebudu to rozebírat. „Darrene, běž, doženu tě.“ Přikázala jsem mu a on šel. Otočila jsem se na Dereka. „Já tě chci taky víc poznat, ale tohle mi moc nepomáhá.“ Derek mě chytl za ramena. „Jednu šanci. Když to podělam, můžeš mě klidně zbít.“ Začala jsem se smát. „Máš štěstí, že si tak roztomilej.“ Cvrnkla jsem ho do nosu. „Mam to brát, jako ano?“ Stoupla jsem si na špičky. „Před sedmou přijeď k nám před barák.“ Pošeptala jsem mu. Odešla jsem od něj rovnou do školy.