Menaced Life

65. Všichni o tom chtějí mluvit.

Tenhle díl je za pátek, přidávám ho teď, protože bych to jinak nestihla:) Je jediný, protože zase nemam předepsané části, jak jsem nestíhala:/ Ale budu se snažit napsat další díl na sobotu:) 

Díl věnuju AdeMikov :) -MB

____________________________________

Začal se ozývat i křik z chodby. Přemýšlela jsem, že vylezu ven, ale radši jsem to nechala být. Svalila jsem se na postel a zadržovala jsem slzy. Pěkně jsem to podělala.

Někdo zaťukal na dveře. „Kirsty?“ Přidal se do toho ženský hlas. Mámin nebyl, takže to byla Regina. „Regino, já…“ Zarazila mě, když vstoupila do dveří. „Co se stalo?“

Sedla si na kraj postele. „Jsem blbá, to se stalo.“ Zanadávala jsem. „Proč máš po zemi poházené věci?“ Ignorovala mě a rozhlížela se po pokoji. „To, to je jedno.“ Odsekla jsem. Podívala se na mě. „Ty jsi nahá?“ Zděsila se. Přitiskla jsem si peřinu ještě více k sobě. „Zlatíčko?“ Mámin hlas a ťukání na dveře, opět. Vešla dál. „Co měl znamenat ten křik?“ Přimhouřila na mě oči. „Zavři dveře.“ Přikázala jsem jí.

„Kirsty, proč jsou tvé věci po zemi?“ Vážně se ptala na tohle? To to s Reginou nemohly přehlídnout? „Vážně tohle jsem teď potřebovala.“ Zabručela jsem. „Ty jsi měla sex s mým synem?“ Natáhla jsem ruku po polštáři a přimáčkla si ho na obličej. Hanbou jsem se chtěla propadnout. „Jo a ne poprvé.“ Zamumlala jsem do polštáře tak, aby to neslyšela. „Dej ten polštář z té hlavy!“ Nakázala mi mamka. Polštář jsem tedy neochotně odložila. „Budu s váma řešit všecko, jenom né sex.“ Varovala jsem je. „Tak co se stalo?“ Zeptaly se obě naráz. Mamka si založila ruce na prsou a Regina na mě zvědavě hleděla. Odsunula jsem se až ke zdi, o kterou jsem se opřela. Peřinu jsem si stále přidržovala u těla.

„Prostě jsem vypustila z úst jednu hnusnou větu, které nadmíru lituju…“ Sklopila jsem pohled a do očí se mi nahrnuly slzy. „A to?“ Zeptala se opatrně Regina. „Já to nemůžu říct, nemůžu.“ Rozplakala jsem se. „Jen toho lituju.“

„Bude to v pořádku Kirsty. Věř, že Derek ti odpustí. Tobě ano.“ Řekla povzbudivě Regina. „Jen tak někomu snad neodpustí?“ Zeptala se mamka. „Ne. No spíše jde o to, že jemu hodně lidí ublížilo a zklamalo.“ Povzdychla si. „A teď jsem ho zklamala i já.“ Zavzlykala jsem. „Kirsty, ty si snad jediná, které by dokázal odpustit cokoliv. Věř mi.“ Přisunula se ke mně blíž. Opřela se o zeď stejně jako já. „Už jste se někdy pohádali?“ Zeptala se mě. „Jo, ale jen párkrát, kvůli hloupostem.“ Odpověděla jsem popravdě. Mamka si přisedla vedle mě z druhé strany. „Jistě čeká, že mu zavolám.“ Povzdychla jsem si. „Nech ho vydusit.“ Vážně to řekla Regina, jeho mamka? „Proč bych měla? Dělá pro mě první poslední a teď udělám tohle.“

„Prostě tomu dej čas. Musí vychladnout. Zavolej mu třeba večer nebo ráno.“ Regina mě pohladila po vlasech. „Tak dobře.“ Falešně jsem se usmála. „Jdu připravit snídani, tak vás pak zavolám.“ Slezla z postele a odpochodovala z pokoje pryč. S mamkou jsme tam zústaly samy a bylo mi jasné, co momentálně chtěla řešit. „Používáte ochranu?“ Zeptala se zničeho nic. „Mami…“ Zavrčela jsem. „Jen nechci mít těhotnou dceru, to je celý.“

„Na to si dáváme pozor, neboj se.“ Uklidnila jsem ji. „Až vše bude zase v přádku, vezmu tě k té doktorce.“ Políbila mě do vlasů a já se na ni usmála, tentokrát nefalšovaně. „Mami, kdybych, říkám jen kdybych, opravdu otěhotněla, co bys dělala? Tedy byla by to moje hloupost ale prostě…“ Mamka se zasmála. „Zlato, nemysli na to. Jen věř, že bych stále byla při tobě, od toho tu matky jsou, aby pomáhaly svým dětem.“ Chytla mě za ruku. Né všechny matky jsou ale takové. Vzpomněla jsem si totiž na Reginu a její příběh, proto jsem se zeptala. „Víš, Derek mi říkal, co se stalo Regině, proto se ptám…“