Menaced Life

75. O krok dál

Chci jen upozornit!:D Krapet jsem přepsala poprvé Dereka a Kirsty (28. Poprvé). Zdálo se mi takové urychlené a teď je víc procítěné, tak když budete chtít, můžete si ho přečíst znovu) -MB

___________________________

Sobota, díky bohu. Těšila jsem se na ni, jako nidy, protože jsem měla vidět Dereka.

Celá jsem se pořádně vysprchovala, včetně vlasů, protože jsem je měla nějaké zplihlé. I když to byly jen dva dny, chtěla jsem na Dereka udělat dojem.

Učinila jsem i zbytek ranní hygieny. Snídani jsem vynechala, protože chuť k jídlu jsem zrovna neměla. Svíral mě pocit, že Derekovi musím tajit tak velké věci, i když jsem k němu chtěla být upřímná. Ale s Rickym jsem byla na něčem dohodnutá a bylo by špatné to nedodržet.

Štrachala jsem se v kufru, když mi zapípal telefon. Šla jsem se kouknout, kdo píše a byl to Derek. Za hodinu měl být u nás, tudíž v půl jedenácté.

Slíbila jsem mu, že si vezmu šaty, a tak jsem to chtěla dodržet.

Na postel jsem si položila šaty s bílým skoro šedým vrškem, pokrytým nevýraznými lebkami a hnědou koženou střapatou sukní, kterou od horní části rozděloval černá úsky opasek. Jejich popis zní možná zvláštně, ale věřte, že nejsou tak ošklivé. Babička mi je koupila k narozeninám poté co jsem si je vybrala.

Mamka mi řekla, kam dala boty, a po usilovném hledání mých oblíbených černých botkách na podpatku, jsem si je spokojeně položila před postel.

Byla jsem hrozně pomalá. Za tu hodinu jsem měla teprve vyfénované a vyžehlené vlasy. K tomu vytrhané a upravené obočí.

Nevyhla jsem se ani nanesené řasence, kterou jsem na svých řasách nepociťovala celkem dlouho.

Vracela jsem se z koupelny do pokoje, jehož dveře byly přiotevřené. Šťouchla jsem do nich a otevřely se dokořán.

Derek  se hrabal ve svém šatníku a mě se zase vyrobil ten široký nefalšovaný úsměv. „Tygře.“ Vyjekla jsem. Otočil se na mě. Rozevřel náruč, čímž jsem poznala, že toužil po mém objetí. Rozeběhla jsem se k němu a přitiskla se na něho jako klíště. „I dva dny mi přijdou věčnost.“ Rty jsem mu přísala na jeho teplý krk. „To mi povídej lásko.“ Pohladil mě po vlasech a odtáhl mě od sebe. „Kirsty, vlasy! Kde jsou?“ Vytřeštil oči. „Dole. Já, já se ostříhala.“ Trochu jsem se zadrhla, ale zvládla jsem to doříct. „Budou mi chybět.“ Ohnul spodní ret. „Ani mi neřekneš, jestli mi to sluší?“

„Jistě, že ti to sluší. Jsi v tom nádherná a ještě roztomilejší sweety.“ Políbil mě na tvář. „Nelíbí se ti to.“ Jeho argument nezněl přesvědčivě. „Je to jen o zvyku sweety. Jsi nádherná ve všem, tak toho nech. A obleč se, vyrážíme do města.“ Obrátil se ke svému šatníku a prohrabával se ním dál.

„Je tam teplo?“ vysvlékla jsem se z věcí na doma. „Je.“

Do šatů jsem se oblékla a obula si boty. „Otoč se.“  Nařídil mi a já tak učinila. „Ty šaty ti seknou, vypadáš tak úchvatně.“ Tohle už upřímně znělo. „Můžu jen do zrcadla?“ Ukázala jsem na dveře skříně. „Jistě.“ Ustoupil mi z cesty.

Před zrcadlem jsem se upravila. Nenápadně jsem se koukla na Derekův odraz. Ruce měl složené na hrudi a pohledem, kterým na mě koukal, jsem si byla nejistá. Nevěděla jsem, co znamená.

„Co je to za pohled?“ nedalo mi to. Obrátila jsem se na něj.

„Pohled milujícího kluka, který se nemůže nebažit krásy jeho dívky.“ Na rtech mu začal pohrávat úsměv.