The Canary

1.) "Jednou"

Jednou se přijde na to, kdo jsem. Jednou svět zjistí, co jsem zač. Jednou svět pozná temnotu, kterou šířím. Já se skrývám pod světlem za úsměvy. Skrývám svou zlobu a nenávist za lhaní. Za nekonečné lži. Nikdo nezná mou minulost. Prošla jsem si neuvěřitelným peklem, jež nejde ani popsat. Potýkám se s takovou temnotou, které nelze čelit. Nelze jí vzdorovat. Nelze jí nijak odporovat. Lze jí pouze přijmout. Přijmout to, kým sem. Přijmout fakt, že jsem člověk, který nelze napravit. Jsem k tomu zrozená. Nikdo to neví. Nikdo to nechápe. Nikdo nevidí co jsem zač. Nikdo si nevšimnul, jak moc jsem se změnila. Nikdo totiž netuší, že je to v mém případě možné. Nikdo nemá ponětí, že bych toho všeho zrovna já, byla schopná. Již dlouho se se svou nenávistí a temnotou potýkám, že bych už konečně měla někomu říct, kdo jsem. Ale komu? Neznám člověka, kterému důvěřuji natolik, abych mu řekla pravdu. Možná. Možná že po světě chodí takový člověk. Ale já nemám to štěstí, abych jej poznala. Jestli jej někdy potkám, bude to zázrak. Zázrak, který se mi v životě nemůže stát. U mne totiž zázraky nemají šanci. Nevěřím v ně. Má minulost mne změnila natolik, že ani sama sebe nepoznávám. Už nejsem ta malá holčička, kterou všichni milovali. Už nejsem tou dívenkou, která chodila na střední a provokovala rodiče. Ta dívka, jež tajně chodila za přítelem své vlastní sestry, už dávno není. Dospěla jsem v ženu a stala se zabijákem. Již brzy vyjde najevo, kdo jsem. Cítím to. Nebojím se smrti. Už nejsem jako dřív. A už nikdy nebudu...

Minulost je můj strach. Bojím se jí a utíkala jsem před ní. Poté jsem se však změnila a přizpůsobila jsem se jí. Budoucnost se stala závislou na minulosti a přítomnost byla jen jedna velká otázka. Vše se mohlo během několika minut změnit a to až osudově. Ztratila jsem se rodině i přátelům. Odvezla mne loď zrady a bouře spravedlnosti ji potopila. Tři roky v utrpení, bolesti a samotě. Však poté se vše změnilo. Já se změnila...